Předseda Poslanecké sněmovny a hnutí SPD Tomio Okamura po jednání koaličních špiček oznámil, že existuje dohoda na zřízení sněmovní vyšetřovací komise k případu kolem IKEM. V kontextu aktuálních informací přitom nejde o návrat k již probíhající soudní kauze vydírání, ale především o reakci na nová podezření týkající se veřejných zakázek a dodávek kardiologických přístrojů, která vyplývají mimo jiné z trestního oznámení senátora Roberta Šlachty. Pokud komise skutečně vznikne, posune se celá kauza z roviny trestního řízení i do přímé parlamentní kontroly.

Tento krok přichází v době, kdy se stále zřetelněji propojují dvě velké kauzy českého zdravotnictví. Zakázky na srdeční podpory v IKEM a případ implantací defibrilátorů ve Fakultní nemocnici Olomouc začínají vykazovat společné rysy. Na jedné straně stojí podezření na manipulaci veřejných zakázek a omezení soutěže mezi dodavateli, na straně druhé podezření na manipulaci medicínských dat a indikací zdravotnických výkonů. Tyto dvě roviny přitom mohou být propojeny mnohem těsněji, než se na první pohled zdá.

Doplnění trestního oznámení senátora Roberta Šlachty v kauze IKEM přineslo podezření, že trh se srdečními podporami mohl být mezi dodavateli fakticky rozdělen. Pokud by se tato verze potvrdila, znamenalo by to, že nemocnice nebyly vystaveny skutečné konkurenci a ceny byly určovány bez reálného tlaku trhu. V takovém prostředí by stát a zdravotní pojišťovny mohly dlouhodobě platit výrazně více, než by odpovídalo férovému prostředí.


To, co tyto dvě kauzy spojuje, není konkrétní technologie ani konkrétní osoby. Spojuje je mechanismus. V obou případech se objevuje podezření, že systém byl nastaven tak, aby generoval objem výkonů nebo zakázek bez skutečné kontroly a bez přirozené korekce trhu nebo medicínských pravidel. V IKEM se hovoří o omezení soutěže mezi dodavateli, v Olomouci o možném nadužívání výkonů a úpravách dat. V obou případech tak vzniká zásadní otázka, kdo a jak nastavuje pravidla, podle kterých se rozhoduje o miliardách korun a o zásazích do lidského zdraví.

Pokud by se ukázalo, že v jedné části systému dochází k manipulaci zakázek a v jiné k manipulaci indikací, pak už nejde o jednotlivé excesy. Jde o strukturu, v níž se ekonomická motivace přenáší napříč celým řetězcem od výrobce přes dodavatele až po konkrétní zdravotnické zařízení. Technologie, která má zachraňovat životy, se v takovém prostředí může zároveň stát nástrojem generování zisku bez dostatečné kontroly.

Současně se z celé kauzy IKEM stále zřetelněji vynořuje obraz, který ukazuje na hlubší mocenský konflikt uvnitř jedné z nejvýznamnějších zdravotnických institucí v zemi. Obžaloba vůči dvěma členům bývalého vedení popisuje údajný tlak a vydírání vůči kardiochirurgům Janu Pirkovi a Ivanu Netukovi. Druhá strana však před soudem tvrdí opak a hovoří o boji o vliv a kontrolu nad IKEM, v němž měl sehrávat roli i okruh kolem Netuky, tehdejšího poradce premiéra. Do případu vstoupily i orgány činné v trestním řízení včetně Generální inspekce bezpečnostních sborů, což podtrhuje mimořádnou zvláštnost celé věci. Mediálně popsané finanční vazby a další kauzy pak celý obraz ještě komplikují a ukazují, jak se v jednom prostoru mohou prolínat odborné, ekonomické i politické zájmy.


Ministerstvo má přitom informace o obou kauzách. Pokud tedy stát jedná v Olomouci, ale v případě IKEM zatím vyčkává, vzniká nebezpečný signál rozdílného přístupu. Buď jsou zjištění v Praze méně závažná, což dostupné informace nenaznačují, nebo zde chybí vůle postupovat stejně důsledně.

Tím se dostáváme k širšímu problému. Českému zdravotnictví zřejmě nechybí jednotlivé kontroly ani zákony, ale systematické vyhodnocení toho, jak fungují vztahy v oblasti vysoce nákladných technologií. Nikdo dnes nedokáže s jistotou říci, zda podobné mechanismy, jaké se objevují u srdečních podpor nebo defibrilátorů, neexistují i v dalších segmentech.

Je proto legitimní uvažovat o komplexní analýze celého systému, která by se zaměřila nejen na konkrétní nemocnice, ale na celý řetězec od výrobců přes distributory až po zdravotnická zařízení a pojišťovny. Bez takového kroku hrozí, že jednotlivé kauzy budou řešeny odděleně, zatímco skutečný problém zůstane skrytý.

Kauza IKEM tak přestává být pouze jedním případem možného porušení pravidel a stává se symbolem širšího selhání. Stejně tak olomoucký případ ukazuje, že problém nemusí být jen v jednotlivcích, ale v nastavení prostředí. Pokud se potvrdí, že veřejné prostředky mohly být využívány neefektivně nebo zneužívány, nepůjde jen o ekonomickou škodu, ale o zásah do důvěry pacientů ve zdravotnický systém.

Z této situace proto vyplývá jasná výzva směrem k ministrovi zdravotnictví. Nestačí reagovat na jednotlivé případy. Je nutné jednat razantně a systematicky napříč celým sektorem. Pokud stát dokáže zasáhnout v Olomouci, musí stejnou optikou přistupovat i k IKEM a dalším oblastem, kde existuje podezření na narušení soutěže nebo medicínských pravidel. Právě nyní se rozhoduje o tom, zda půjde jen o další sérii kauz, nebo o skutečný začátek změny.