Tento úkol se zdá být monumentální, protože zatímco světová populace roste o 1,55 % ročně, výnosy obilovin se za posledních pět let zvýšily pouze o 1 % a podle FAO se očekává, že index cen obilovin do roku 2025 vzroste o 4,3 %.

Hrozí nová globální potravinová krize? Nedostatek základních zemědělských produktů pro potraviny (pšenice, kukuřice, rýže, čirok a proso) a prudce rostoucí ceny těchto produktů na světových trzích, které vyvrcholily v roce 2007, se v příštím desetiletí pravděpodobně prohloubí a svého vrcholu dosáhnou kolem roku 2030. K této krizi (jejíž první obrysy se již objevují a která do konce desetiletí dosáhne svého plného rozsahu) přispěly následující faktory: sebevražedný ekonomický rozvoj zemí třetího světa, charakterizovaný nadměrným růstem megaměst a megaturistických letovisek, a následné zmenšování půdy věnované zemědělství, což způsobilo znepokojivý deficit v dodávkách obilovin, odhadovaný na jednu miliardu tun ročně.

Vývoj spotřebních vzorců v rozvíjejících se zemích v důsledku dramatického nárůstu střední třídy a její kupní síly, zejména v zemích, jako je Čína a Indie, které by i přes exponenciální nárůst produkce obilovin do roku 2025 monopolizovaly více než 15 % světové produkce obilovin, což by vedlo ke zhoršení nedostatku dodávek obilovin pro země, které obiloviny čistě dovážejí, jako je Kolumbie a Egypt.
Nadměrná závislost rozvojových zemí na dovozu obilovin s nárůstem o 9 %, což je exponenciální růst, který by do roku 2030 mohl dosáhnout 265 milionů tun obilovin (14 % jejich spotřeby), s dodatečnou zátěží v podobě postupného znehodnocování jejich měn vůči dolaru.

Zvýšené využívání predátorských technologií (biopaliv) zeměmi prvního světa, které pod označením „BIO“ ekologicky šetrných zemí nebudou váhat spotřebovávat obrovské množství kukuřice původně určené k výrobě bionafty.

Na druhou stranu současný prudký nárůst cen ropy, které by mohly vyšplhat až na 120 dolarů za barel, povede k dramatickému nárůstu nákladů na dopravu a zemědělská hnojiva. V kombinaci se zavedením vývozních omezení zemědělských komodit producentskými zeměmi s cílem zajistit si soběstačnost by to mohlo vést k nedostatku na světových trzích a prudkému nárůstu cen na stratosférickou úroveň.

Pokud k tomu přidáme zásah spekulativních makléřů na trhu s termínovanými zemědělskými komoditami, výsledkem by byla spirála rostoucích cen komodit, kterou by ekonomiky prvního světa neunesly, což by znamenalo konec Rozvojových cílů tisíciletí, jejichž cílem bylo snížit hlad ve světě.