Prezident Petr Pavel v rozhovoru pro média uvedl, že Česká republika by se měla zapojit do případných mezinárodních mírových jednotek, které by mohly působit na Ukrajině po uzavření dohody. Podle něj by byla účast českých vojáků logickým vyústěním dosavadní podpory, kterou Praha poskytuje Kyjevu od prvních dní ruské invaze.
„Pokud bychom měli být součástí mírových jednotek, tak si myslím, že bychom měli být. Protože jsme se od počátku stavěli k podpoře Ukrajiny, a pokud bude Ukrajina souhlasit, je logické, že se budeme podílet i na zajištění mírového procesu,“ řekl prezident.
Pavel zároveň zdůraznil, že o konkrétních podobách mise ještě není rozhodnuto. Vše se podle něj bude odvíjet od dohody mezi zúčastněnými stranami i od toho, jakou roli by mírové jednotky sehrávaly.
„V tuto chvíli to není nic, co by bylo předjednáno nebo připraveno. Je to jedna z možností, která se nabízí, pokud by byla vůle na obou stranách,“ upřesnil prezident.
Podle prezidenta je jednou z variant vytvoření demilitarizované zóny podél linie dotyku, tedy současné frontové linie.
„Jedna z možností je vytvořit demilitarizovanou zónu v šíři několika kilometrů na obou stranách linie dotyku, která by byla pod technickým i fyzickým dohledem. A v té by se mohly rozmístit právě i mezinárodní síly,“ popsal Pavel.
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) k tématu dodala, že v tuto chvíli žádná konkrétní nabídka či závazek vyslání českých vojáků na Ukrajinu neexistuje. Zároveň však připustila, že pokud by došlo k dojednání příměří, mise by se svou podobou spíše blížila poválečným operacím, než nasazení na frontové linii.
„Pokud by k tomu došlo, jednalo by se o mise charakterem podobné těm, které známe z poválečných období. Tedy spíše o zajišťování bezpečnosti a obnovy, než o bojové operace,“ vysvětlila Černochová.
Prezident připomněl, že Česká republika se už dříve přihlásila k myšlence stát se součástí takzvané „koalice ochotných“, tedy skupiny států, které jsou připraveny podílet se na stabilizaci Ukrajiny po ukončení bojů.
„Je důležité, aby Evropa převzala svůj díl odpovědnosti za budoucí stabilitu regionu. Pokud chceme mít jistotu, že Ukrajina bude bezpečná a soběstačná, musíme se aktivně zapojit,“ uvedl Pavel.
V mezinárodním kontextu se debata o mírových jednotkách odehrává také v souvislosti s americkými výzvami. Podle viceprezidenta USA J. D. Vance by právě evropské země měly převzít lví podíl na zajištění bezpečnosti a stability Ukrajiny, zatímco Spojené státy se zaměří na jiné globální priority.
Vývoj debaty o zapojení českých vojáků na Ukrajině ukazuje na určitou proměnu postoje vlády i politických elit. Ještě před dvěma lety vláda jasně odmítala možnost, že by čeští vojáci působili přímo na Ukrajině, a zdůrazňovala, že naše podpora bude spočívat především v dodávkách techniky, výcviku a humanitární pomoci. Dnes se však otevírá prostor pro zapojení vojáků v rámci mírové mise, byť nikoli na frontové linii, ale spíše v poválečné obnově a stabilizaci.
Tento posun se setkává s rozdílnými reakcemi v politickém spektru. Andrej Babiš opakovaně upozorňoval, že „Česká republika nesmí posílat své vojáky na Ukrajinu, protože to není náš konflikt“ a trval na tom, že veškerá pomoc by měla být pouze materiální či finanční. Podobně se vyjadřuje i předseda hnutí SPD Tomio Okamura, který nasazení vojáků dlouhodobě odmítá. Naopak představitelé vládní koalice i prezident Pavel zdůrazňují, že česká účast by měla jasně vymezený mírový charakter a byla by podmíněna souhlasem Ukrajiny i mezinárodním mandátem.
Debata o možné účasti českých vojáků tak není uzavřená. Pohybuje se na tenké hranici mezi obavami části veřejnosti z přímého zatažení do konfliktu a představou, že bez aktivního zapojení se Evropa neobejde. To, zda se Češi skutečně stanou součástí mírových jednotek na Ukrajině, ukáže až výsledek budoucích dohod a vývoj situace na bojišti.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: x)
