První letošní vystoupení politického komentátora Petra Holce se od začátku neslo v ostrém a konfrontačním tónu. Podle něj se Česko probudilo do roku, který začal konfliktem o samotné základy ústavního pořádku, symbolickými gesty nové moci a mediálním povykem, jenž má podle jeho názoru překrýt podstatné problémy země. Stream vysílaný na kanále Xaver Live se postupně stočil ke třem tématům, která si podle Holce zaslouží mnohem větší pozornost než to, co označil za „pražský povyk“.

Pavlův „ústavní puč“

Největší část večera Holec věnoval rozhodnutí prezidenta Petra Pavla nejmenovat Filipa Turka ministrem na návrh premiéra Andreje Babiše. Tento krok označil za zásadní střet s ústavním pořádkem a opakovaně pro něj použil výraz „ústavní puč“. V jeho pojetí nešlo o běžný politický spor ani o osobní animozitu, ale o moment, který má podle něj narušit samotné principy parlamentní demokracie.

„Prezident Petr Pavel se právě dnes rozhodl dokonat svůj ústavní puč, pošlapat Ústavu,“ prohlásil Holec. Podle něj Ústava v této věci mluví jasně a prezident nemá právo premiérovi „kádrovat“ nominanty do vlády. Připomínal přitom i Pavlova dřívější vyjádření, že do jmenování ministrů zasahovat nebude, a stavěl je do ostrého kontrastu s aktuálním postupem Hradu.

Holec zároveň tvrdil, že prezident svým rozhodnutím vytváří nebezpečný precedens. Do sestavování vlády podle něj vnáší logiku dojmů, mediální atmosféry a veřejného tlaku. Kritizoval argumentaci, kterou prezidentovi přisuzoval, tedy že má hrát roli i to, co si o nominaci myslí veřejnost. Takové měřítko by podle Holce otevřelo prostor pro účelové průzkumy a manipulaci.

Současně naznačoval, že Pavlův krok není pouze osobním nesouhlasem s jedním konkrétním jménem. Vnímá jej jako pokus zatížit a rozhádat celou novou vládní koalici. „Petr Pavel zkouší rozeštvat koalici,“ uvedl Holec a dodal, že vláda nyní místo vlastních priorit řeší spor, který by bez zásahu Hradu vůbec nevznikl.

V další části streamu rozebíral možné reakce vlády a motoristů. Mluvil o tom, že kabinet může prezidenta v praxi „udělat pátým kolem u vozu“ a omezit jeho roli například v oblasti koordinace zahraniční politiky. Zmínil i možnost tlaku prostřednictvím rozpočtu Hradu. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně, nikoli prezidentovi, a právě v tom podle něj spočívá základní obrana proti posunu k prezidentskému vlivu mimo ústavní rámec.

„Budu sledovat, jestli nová vláda neomezí demokracii,“ citoval Holec z Pavlova novoročního projevu a reagoval s ironií tím, že prezident by měl podle něj začít především u sebe. V jeho interpretaci to byl právě Hrad, kdo jako první překročil hranici.

Konec Stratcomu a „svině“ Otakara Foltýna

Druhé velké téma pojal Holec jako symbolické vítězství nad tím, co označil za cenzurní a propagandistickou praxi předchozí vlády Petra Fialy. Se zjevným zadostiučiněním oznámil, že kabinet Andreje Babiše ukončil činnost Stratcomu, tedy útvaru strategické komunikace.

Podle Holce jde o návrat ke standardům po roce 1989 a o konec státem posvěceného nálepkování politických odpůrců. „Vláda rozprášila hnusnou cenzorskou propagandu Otakara Foltýna jménem Stratcom,“ prohlásil Holec. V jiné pasáži dodal, že šlo o „totalitní atribut“, který se podle něj neměl do české politiky nikdy vrátit.

Připomínal slovník a praktiky, jež se Stratcomem spojoval. Hovořil o „komunikačních kartách“, o pocitu, že politická debata byla řízená shora, a o tom, že některé názory byly automaticky vytlačovány z legitimního veřejného prostoru. Zrušení Stratcomu proto vykreslil jako jasný signál změny stylu vládnutí a odmítnutí role státu jako arbitra toho, co je správný a nesprávný názor.

Okamurův projev a pražská bublina hledá kauzu

Třetí linií streamu byla bouře kolem novoročního projevu Tomia Okamury. Holec se pozastavoval nad tím, že značná část médií a opozice podle něj řeší především formu projevu, zatímco jeho obsah je záměrně vytěsňován.

„Já nevím, co tak extra řeší ten projev… řekněte mi, co v něm není pravda,“ uvedl Holec. Opakovaně zdůrazňoval, že Okamura podle něj pojmenoval tvrdé a nepříjemné skutečnosti, zejména ve vztahu k Ukrajině, k penězům a ke korupci. Projev označil za stylově „trumpovský“ a tvrdil, že právě takový efekt měl vyvolat.

Psali jsme: USA unesly Madura, Evropa mlčí. Drulák mluví o právu džungle

Připomněl také, že Okamura projev nepřednesl jako oficiální vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny, ale jako politickou řeč na sociálních sítích. Přesto podle něj následovala hysterie, která má překrýt jiná, podstatnější témata, především otázky životní úrovně a domácí politiky.

Do debaty zapojil i reakce ukrajinských představitelů a velvyslance v Praze. Vystoupil proti tomu, aby se diplomaté podle jeho názoru pokoušeli zasahovat do české vnitřní politické debaty. Citoval výrok, který přisoudil ukrajinskému velvyslanci, o očekávání, že české orgány a občanská společnost poskytnou výrokům „náležité hodnocení“. Holec to označil za nepřípustné zasahování a za důkaz servility předchozí české politiky.

V závěru se vracel k tezi, že mediální a politická scéna bude v následujících letech vyhrocovat konflikty, protože se nedokáže smířit s výsledky voleb. Okamurův projev v tom podle něj posloužil jako vítaný klacek. Ne kvůli tomu, co zaznělo, ale proto, že jde o snadno využitelné téma pro mobilizaci politických táborů.

(Barták, prvnizpravy.cz, repro: xaver live)