Prezident Petr Pavel ve čtvrtek 17. září vrátil Poslanecké sněmovně zákon o státních zaměstnancích. Hrad zdůvodnil veto třemi hlavními výhradami. Rozsáhlá reforma státní správy podle prezidenta neprošla standardním připomínkovým řízením a dostatečnou odbornou debatou, oslabuje ochranu profesionální a politicky neutrální státní správy a navíc obsahuje ustanovení, které prezidentovi odnímá pravomoc jmenovat vedoucí stálých misí při mezinárodních organizacích. U této části má Pavel vážné pochybnosti o souladu s Ústavou.
Zákon přitom už jednou narazil v Senátu. Horní komora jej zamítla, ale Poslanecká sněmovna její veto 8. září přehlasovala a zákon znovu poslala prezidentovi. Nyní se tedy vrací do Sněmovny podruhé, tentokrát po prezidentském vetu. Procesně je situace jasná. Poslanci už text nemohou měnit. Mohou pouze hlasovat o zákonu jako celku. K přehlasování prezidenta je podle Ústavy potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tedy nejméně 101 hlasů. Pokud koalice potřebnou většinu znovu shromáždí, zákon bude přijat navzdory prezidentovu nesouhlasu.
Koalice může veto překonat, text už ale neopraví
V tom je první důležitý paradox celé situace. Pokud by vládní většina chtěla prezidentovým ústavním pochybnostem vyhovět, nemůže už při hlasování vypustit pouze sporný přílepek. Musela by nechat zákon padnout a problematickou úpravu předložit znovu jinou legislativní cestou. Pokud naopak veto přehlasuje, přijme zákon včetně části, kterou prezident považuje za možný zásah do svých ústavních pravomocí. Parlamentní vítězství tak nemusí spor uzavřít. Může jej naopak posunout z politické roviny do roviny ústavní.
Ústava v článku 63 výslovně uvádí, že prezident „pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí“. Tato pravomoc sice vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena kabinetu a odpovědnost za takové rozhodnutí nese vláda, samotná prezidentská role je ale v Ústavě uvedena přímo. Klíčovou právní otázkou proto bude, zda lze běžným zákonem vyjmout vedoucí stálých misí při mezinárodních organizacích z okruhu funkcí, na které se tato ústavní pravomoc vztahuje.
Z přílepku může být další kompetenční spor
Tento bod může být politicky závažnější než samotná reforma státní služby. Vedoucí českých stálých misí působí například při Evropské unii, NATO nebo OSN. Nejde tedy o okrajovou personální agendu, ale o klíčová místa české zahraniční politiky.
Pokud zákon začne po případném přehlasování veta platit, může prezident nebo další oprávněné subjekty napadnout sporné ustanovení u Ústavního soudu. Návrh na zrušení zákona nebo jeho části může podat prezident republiky, stejně jako skupina nejméně 41 poslanců nebo 17 senátorů. Vzhledem k tomu, že Senát zákon už jednou odmítl a prezident nyní přímo formuloval pochybnost o jeho ústavnosti, není případný návrh k Ústavnímu soudu jen teoretickou možností. Hrad ale zatím neoznámil, že takový krok určitě učiní. V tuto chvíli je proto přesnější říci, že ústavní přezkum je možným dalším pokračováním sporu, nikoli hotovou věcí.
Celá kauza navíc zapadá do širšího konfliktu mezi vládou a prezidentem o rozdělení pravomocí v zahraniční politice. Spor o zastupování České republiky na summitech NATO už letos vedl k zásahu Ústavního soudu. Nový konflikt kolem stálých misí by tak nebyl izolovanou epizodou, ale další otázkou, kde se znovu vymezují hranice mezi Hradem a kabinetem.
Spor není jen o prezidenta, ale i o podobu státní správy
Bylo by ale chybou zredukovat veto pouze na prezidentovy pravomoci. Pavel zároveň odmítá samotnou konstrukci nové úpravy státních zaměstnanců. Hrad upozorňuje, že tak zásadní reforma byla prosazena jako poslanecký návrh, a obešla tak standardní mezirezortní připomínkové řízení. Prezident se obává také oslabení stability vedoucích úředníků a zvýšení prostoru pro politické zásahy do státní správy.
Střetávají se zde dvě koncepce. Předkladatelé argumentují potřebou pružnějšího personálního řízení státu a jednoduššího odměňování či odvolávání úředníků. Kritici varují, že přílišná flexibilita může zároveň otevřít dveře k politizaci aparátu, který má zajišťovat kontinuitu fungování státu bez ohledu na střídání vlád.
Prezidentské veto proto staví koalici před jasnou volbu. Může využít svou většinu a zákon prosadit v nezměněné podobě. Tím ale vědomě přijme i ustanovení, jehož soulad s Ústavou hlava státu veřejně zpochybnila. Pokud se koalice rozhodne Pavla přehlasovat, dosáhne legislativního vítězství. Politický ani právní spor tím ale nemusí skončit. Naopak. Teprve potom se může začít rozhodovat o podstatnější otázce. Zda může obyčejný zákon změnit rozsah pravomoci, kterou Ústava výslovně svěřuje prezidentovi.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Zdroje: 1. Pražský hrad – prezident vrátil zákon o státních zaměstnancích; 2. Poslanecká sněmovna – sněmovní tisk 76 a průběh projednávání; 3. Poslanecká sněmovna – projednání zákona po zamítnutí Senátem 8. září 2026; 4. Ústava České republiky – článek 63
