Od podzimu se ten mladý muž zapsal na některé semináře Jungmannovy národní akademie a hned přišel se spoustou otázek a námitek, které se pokusím rozplést v tomto a následujících textech. 

Kromě toho připomínám, že logicky správný postup je takový, že nejprve je formulována teorie (myšlenka, tvrzení) a potom je ta teorie testována porovnáním s fakty. Začínat od faktů nebo dělat si iluze, že může existovat „poznání založené na faktech“ je logická chyba. Za žádných okolností to nemůže vést ke spolehlivému výsledku. 

A tady přichází matematikům dotaz (formulaci hodně zjednodušuji): „Ekonomie vždy pracuje s nějakým extrémně zjednodušeným modelem, o kterém nedokážeme říct, jestli bude vyhovovat reálnému světu. Pak je samozřejmě nemožné to porovnávat s fakty, protože fakta jsou součástí reálného světa. To by znamenalo, že ekonomie je principiálně neschopná vědeckého přístupu.“

Přesně tak! Co s tím? Nejde jen o to, že by to ekonomové dělali špatně (jak jsem ve své přednášce tvrdil já), nýbrž, že je principiálně nemožné bádat tak, aby to vedlo ke spolehlivým výsledkům. 

K tomu pár poznámek. Především jde o to, že ekonomické poznání bývá zcela chybně interpretováno. Té chyby se dopouštějí sami ekonomové vystupující v médiích. Slyšíme od nich například:

• Vstup dalších konkurentů povede ke snížení ceny.

• Po zvýšení minimální mzdy stoupne nezaměstnanost 

Skutečná ekonomie ovšem říká něco trochu jiného:

• Vstup dalších konkurentů bude silou působící na snížení ceny. Ta silou ovšem může být přetlačena jinými faktory, které jsou v zemi přítomny. Je tedy docela možné, že i po vstupu dalších konkurentů bude cena stoupat. Nebo ta síla může být těmi jinými faktory posílena. 

• Zvýšení minimální mzdy bude faktorem působícím směrem ke zvýšení nezaměstnanosti. Tento faktor ovšem může být kompenzován jinými silami působícími v ekonomice, takže je docela možné, že i po zvýšení minimální mzdy bude nezaměstnanost klesat. 

Kdyby to ekonomičtí experti formulovali takhle poctivě, nebylo by to příliš silné. Skoro by to vyvolalo podezření, že ta disciplína je úplně zbytečná. Nakonec se stejně ukazuje, že jediná možnost je pečlivě pozorovat národní hospodářství a rychle reagovat – bez ohledu na ekonomické poučky. Důležitější než teoretické konstrukce ekonomů je tedy volba správných ukazatelů, a tomu se věnuje málokdo. V českém prostředí snad jen Ilona Švihlíková, Tomáš Doležel (rozhovor s ním najdete zde), Jarda Šulc… a blížíme se konci seznamu.

Nicméně otázka mladého matematika jde mnohem hlouběji. Pokud ekonomové mluví jen o jedné ze sil, která nemusí převážit, jak vůbec poznáme, že existuje? Že to zní přesvědčivě? Zrovna tak přesvědčivě zněly kdysi vývody o andělech.

Mohou vlastně jediné. Kontrolovat vnitřní konsistenci vlastních konstrukcí. Proto tolik vzorečků a výpočtů. Jenže to, že mi vycházejí výpočty, z toho ještě nevyplývá, že se podle toho chová skutečný svět. Cibulka se svým siderickým kyvadélkem by asi nebyl méně spolehlivý. 

Přitom něco málo by se ověřovat dalo. Třeba to, jestli ekonomiky s vyšší mírou státních zásahů dosahují vyššího nebo nižšího růstu reálného produktu, životní úrovně a stability (nižší zadluženosti). S tím, že existuje určitá míra státních zásahů, nad kterou začíná úspěšnost ekonomiky klesat.  

K tomu skutečně existují studie srovnávají stovky národních ekonomik. Docházejí k tomu, že regulovanější ekonomiky dosahují lepších výsledků. Například zde. 

Upozorňuji na společný seminář profesora Budila a doktora Hořáka o evropském pohledu na přírodní národy, o koloniální epoše i tom, co následovalo. Jsou to záležitosti, kterým je velmi důležité porozumět, protože stejné vzorce jsou a budou uplatňovány i vůči nám. Seminář proběhne 25. října, podrobnosti se dozvíte zde.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)