„Nejprve si musíme vydělat“ v překladu častěji znamená následující. Nechceme, aby takové věci stát platil, a to bez ohledu na stav státní pokladny. Pokládáme za mnohem lepší, aby stát lidem omezil služby, obyvatelé se museli zadlužovat a už navždy spláceli bankám. Všimněte si, že ti stejní experti, co tak svědomitě šetří státní pokladnu, nemají nejmenší problém utrácet mnohem větší částky za jiné věci.“

To je úryvek z glosy pro předplatitele Plné verze Hamplova druhého pohledu z 9.7. Ta glosa pak pokračuje ještě o něčem jiném, nicméně pro nás je teď podstatná ta otázka, jak může národní stát zbohatnout. Je fascinující, jak málo pozornosti je této otázce věnováno. 

Od vládnoucí skupiny jsme neslyšeli, jak to udělat, aby naše národní hospodářství zase vytvářelo hodně bohatství. Pochopitelně. Jejich cílem přece není bohatá Česká republika, jejich cílem jsou spojenci „investoři“ a „spojenci“. Nicméně ani od ANO toho příliš neslyšíme. Odstranění nejhorších rozkrádaček a průšvihů typu cen energií, to ano. A dál? Všichni vidíme, že k obnově národního bohatství to nestačí. 

Jsou tu různí chrliči frází typu Druhá ekonomická transformace, kteří navrhují, že Česká republika by měla být technologicky vyspělejší než ostatní evropské země. Jak geniální! Víte snad o někom, kdo chce být technologicky zaostalejší? A máme v tom nějaký speciální náskok nebo jsou snad české mozky geniálnější než jiné? 

Je zajímavé, že ta stejná parta kolem Druhé ekonomické transformace zároveň navrhuje zaplavit Českou republiku levnou pracovní silou, která bude srážet mzdy manuálně pracujících a technického personálu. 

Jeden z mála pozitivních návrhů za poslední roky vzešel ze spolku Svatopluk, resp. od docentky Švihlíkové. Česká republika má mít proaktivní průmyslovou politiku, za jejíž realizaci má být odpovědná vláda. 

Nicméně mnoho otázek zůstává:

• Jak převést velkou část českého hospodářství zpět do českých rukou?

• Jak přimět pobočky nadnárodních korporací, aby tu platily férové daně?

• Jak vybudovat český bankovní sektor?

• Jak převést státní dluhy od zahraničních investorů k českým střádalům (což by, mimo jiné, znamenalo, že těch 100 miliard ročně, které vláda platí na úrocích, by zůstávalo doma)?  - zde opět existuje návrh docentky Švihlíkové.

• Jak dosáhnout toho, že většina obyvatel bude dělat užitečné věci (a nikoliv jen malá menšina jako dosud)?

• Jak sladit školství s potřebami hospodářství?

… a desítky dalších.

Radikální politická opozice tomu věnuje překvapivě málo pozornosti. Tedy přesněji žádnou. Soustředí se buď na komentování současné vládní zoufalosti nebo na symboly. Jenže sundáním ukrajinské vlajky z národního muzea ani vystoupením z Evropské unie nezbohatneme – jak ukazuje britský příklad. Potravinová soběstačnost nám poskytne potřebnou stabilitu, ale nikoliv zbohatnutí. 

A pak je tu samozřejmě motoristická opozice, která stále ještě věří, že cesta ke zbohatnutí spočívá v demontáži státu, rozdání zbytků státního majetku a odstranění všech překážek pro řádění korporací. Ale to snad ani nestojí za pozornost. 

Možná je problém v tom, že ty otázky jsou opravdu těžké. Máme sice tu výhodu, že se můžeme inspirovat blízkým Maďarskem, kde většinu z nich dokázali vyřešit, jenže situace každého státu je unikátní. Maďarskou reformu nelze přesně napodobit v jiné zemi s jinými lidmi. 

V jiné glose jsem napsal, že hledání takových řešení zpravidla brání dvě překážky: „Buď nám některé možnosti připadají nemožné (nebo si je vůbec neumíme představit) nebo jsme zmateni utopickými fantaziemi. Nebo fantaziemi distopickými. Všechno stejně škodlivé.“

To do značné míry platí i o jinak úctyhodné aktivitě Změna systému, která vychází ze slušovické inspirace a která – dle mého soudu – nabízí směs realistických a zcela utopických prvků. 

Nicméně pro ty, kdo chtějí o povaze a příčinách budoucího českého bohatství přemýšlet, jsou dva výrazné zdroje:

Oficiální kanál Ilony Švihlíkové na youtube. Přehledně a v krátkých videích vysvětluje jednotlivé ekonomické volby a možnosti jejich řešení. 

Zatím málo známý podcast, který nedávno spustil betonový král Tomáš Březina. Jeho výhodou je, že nepohlíží na hospodářství izolovaně, ale v souvislosti s lidskými povahami. Když nebude drtivá většina lidí pořádně pracovat, tak prostě bohatí nebudeme. Stížnostmi na vládu se nebohatne, ani když je ta vláda zoufalá až zločinecká. Takže máme podcast o práci, podnikání, hospodaření, národním hospodářství, samozřejmě politice a všem, co s tím souvisí. Včetně navržených odpovědí na některé z těch otázek, které jsme zmínil výše.