Zajímalo by mě, jak vzniká kulturní nadvláda. Pokud se jedná o rozšíření pocitu, že jádro je vždy napřed a je rychlejší přejímat od něj než tvořit něco vlastního, mohlo by hrát roli právě ono zpoždění dané soustředěním na optimalizaci současného, než vyvíjení nového. 

A vlastně i jak se projevuje kulturní nadvláda, protože, pokud by se jednalo pouze o třeba i naprosté převzetí kultury, pořád by zde byl prostor na rozvíjení dané kultury, nebo technologie, ne pouze konzumace. Jeví se tak možné, přestože to nerad nadhazuji, že by hlavním důvodem byla koncentrace zdrojů v jádru. To vede k výhodě ve vývoji, k předstihu a pak obdivu u periferie a tedy udušení snah o samostatný vývoj, což zase posílí jádro. 

Nejprve vysvětlení pro ty, kdo neznají teorii jádra a periférie, jak s ní pracuje Ivo Budil. Tato teorie počítá s tím, že periferní státy jsou udržovány v závislém postavení mnoha nástroji zároveň. Samozřejmě vojensky a politicky, samozřejmě finančně, ale také kulturně. Díváme se na americké filmy, posloucháme americkou hudbu, bereme za samozřejmé, že všechno americké je nejlepší, obdivujeme americký životní styl… dokonce i svůj jazyk postupně nahrazujeme jakousi primitivní verzí angličtiny. Není pak divu, že je pro nás nemyslitelné sledovat vlastní zájmy, pokud jdou proti angloamerickým. 

Zmíněné otázky míří na to:

• Jak kulturní nadvláda vzniká

• Jakým způsobem funguje 

Je dobré zdůraznit, jak si můj mladý spoludiskutující všimnul, že kulturní nadvláda musí být trvalá a neustálá. Pokud by země periférie převzala kulturu centra, ale začala ji sama rozvíjet, postupně by mohla vzniknout svébytná kultura (jak se to stalo před staletími, kdy skupiny v marginální zóně převzaly části křesťanské kultury a začaly je rozvíjet zcela originálním způsobem, až vznikl islám).  

Pro vznik a udržení kulturní nadvlády je zásadní, že je doprovázena převahou mocenskou a ekonomickou. Nižší třídy se obvykle samy snaží napodobovat životní styl vyšších tříd, aniž by je k tomu někdo nutil. Podobně chudší oblasti – pokud jsou propojené s bohatšími – se je snaží napodobovat. To, co by jinak vzbuzovalo posměch, se stává úctyhodným, je-li to panské. Jak mimochodem vidíme i na postavě současného českého prezidenta.  

Vedle toho ovšem funguje to, že centrum ovládá distribuční kanály. K filmům přistupujeme přes americký Netflix, k hudbě přes americké Youtube atd. Že by třeba v Maďarsku vznikla rovnocenná konkurence takovým gigantům, to je nemyslitelné.  Proto nemáme srovnání mezi americkými, čínskými a ruskými filmy, že jiné než americké se k nám nedostanou. A pokud ano, tak pouze takové, které vyhovují podmínkám amerických distributorů. I česká kultura uspěje pouze tehdy, pokud se přizpůsobí americkým normám a očekáváním.  

To je není celý obraz. Sám Immanuel Wallerstein, jehož teorii jádra a periférie profesor Budil vykládá, uvádí pět zdrojů kulturní hegemonie:

• Vývoz filmů, písniček, obalů, symbolů apod. z jádra do periférie

• Velké univerzity a nakladatelství prosazují normy, které jsou v zásadě angloamerické

• Převaha angličtiny

• Propaganda, která tvrdí, že americký pohled na svět je „univerzální“ (a která je obsažena v těch všech uměleckých dílech, ale taky třeba v podnikových směrnicích nadnárodních korporací). 

• Pokud se objeví výrazný talent v periferní zemi, je přeplacen, aby se přestěhoval do jádra a tvořil podle tamních norem. To je Anna Netrebko v Metropolitní opeře. 

A společným důvodem je opravdu koncentrace zdrojů v jádru. Jádro je bohatší, proto může vnutit perifériím svou kulturu a ta zase perifériím brání klást odpor, což vede k tomu, že jádro je bohatší… 

S tím, jak jádro mocensky slábne, ovšem začíná být myslitelné, že by na periferiích mohlyavznikat samostatná kultura. Nejen v obrovské latinské Americe, ale i v maličkém Srbsku.  

Že něco je myslitelné, z toho ovšem vůbec nevyplývá, že se to podaří.  

Konec konců, i já strávím příští víkend na festivalu jižanského rocku, tedy moderní americké hudby.  

Připomínám, že zmíněný internetový kurz profesora Budila si můžete vystudovat zde.