Ukázkovým příkladem Curtis Yarvin, o kterém se v poslední době tak často mluví a já ho ta často cituji. Vezměme třeba základní myšlenku ze staršího spisku Unqualified Reservations: 

Největším zlem jsou společenské boje spojené s násilím. Samotného škody různých občanských válek jsou zpravidla horší než jakýkoliv výsledek boje. Jak tedy odstranit násilí? No přece tak, že pokaždé podpoříme toho silnějšího. Stejně by vyhrál a když se slabší bude bránit, bude všechno jenom horší. 

Jenže když se podíváme pozorně, uvědomíme, že ten tak často kritizovaný dvojí metr se prosazuje tak snadno i z tohoto důvodu. Když panstvo vykoná něco násilného proti poddaným, je to něco úplně jiného než vzpoura poddaných. Revoluční násilí je pokládáno za morálně horší než násilí vůči podřízeným. Napadení Babišova volebního shromáždění je něco úplně jiného než napadení volebního shromáždění STAN. Pokud o vraždu Trumpa, Fica nebo Babiše by bylo něco úplně jiného než pokus o vraždu Van Leyenové. Proč tohle přijímá i tak velká část obyčejných lidí nezapojených do žádného sporu? Možná si intuitivně uvědomují, že když se nižší vrstvy bouří, vyvolávají tím neproduktivní konflikt, zatímco když panstvo potlačí vzpouru, vede to ke stabilitě. 

Nicméně tohle všechno je jen úvod k tomu, že tento článek je již třetím dílem seriálu, v němž rozebíráme delší dopis plný otázek, který mi poslal jeden student matematicko-fyzikální fakulty, který je zároveň studentem internetových programů Cesty vzdělanosti. 

Mladý muž během pár vět úplně rozstřelil fukuyamovskou logiku! Škoda, že si toho nevšimnul žádný z jeho dosavadních kritiků nebo obdivovatelů. Připomenu, že americký liberální politolog Francis Fukuyama tvrdí, že celé dějiny byly spory mezi určitými sadami ideálů. Po pádu Sovětského bloku už zůstala jen jediná sada ideálů, všechny ostatní diskreditovány nebo opuštěny. I nadále bude docházet ke sporům a válkám, ale budou to konflikty o osobní nebo skupinové zájmy. Už nikdy nedojde ke konfliktu idejí. 

Zmíněný mladý matematik si všimnul logické chyby.  

• Buď se vedou spory o úplně nejzákladnější záležitosti dobra a zla. V tom případě nemůže být žádný konec dějin, protože nebyl ani začátek dějin. Odjakživa je to tak, že obě strany chtějí dobro a válčí jenom o to, jak toho dobra dosáhnout. 

• Nebo ve sporech ideologií nejde o ideály, nýbrž o to, jak těch ideálů dosáhnout. 

A skutečně, když se podíváme zblízka, co říká liberální ideologie (třeba v tom konkrétním Fukuyamově pojetí), můžeme si všimnout, že má dvě složky:

1. Je správné, aby všichni lidé byli šťastní, svobodní, žili bezpečně, blahobytně atd. – zde skutečně panuje všeobecná shoda.
2. Toho lze nejlépe dosáhnout tak, že celému světu budou vládnout američtí bankéři. 

Podstatné je, že ani bod b) nepodléhá ověřování a nesmí být diskutován. Být liberálem znamená věřit, že vláda bankéřů vede k dobru a štěstí. 

Narazili jsme na něco, co je pro úpadkové ideologie typické, a sice, že jsou dvousložkové: 

• Je tam ideál, který je krásný

• Je tam nějaké tvrzení o cestě k tomu ideálu, které je nepravdivé. 

Jakmile způsob dosažení ideálu nesmí být diskutován, stává se ideologie hrozbou. A pokud se s ní nějaká skupina dlouhodobě ztotožní, čeká ji mentální úpadek. 

To vše by nás mělo vést k tomu, abychom se i na svá přesvědčení dívali kriticky a s odstupem. 

Ano, jsem přesvědčený, že dovoz masy muslimů do Evropy je neslučitelný s tím, aby původní obyvatelstvo mohlo žít svobodně a bezpečně. Ale tohle přesvědčení musí být otevřené kritické diskuzi. Mohu se mýlit, mohou se objevit nová fakta…

Mimochodem, existují tedy vůbec rozdíly v základních hodnotách? Zdá, že tyto rozdíly mohou být trojí. 

• Civilizační. Základní představy o tom, co je dobro, co je čest, co může být cílem lidského života apod. se mohou lišit. To dnes zažíváme při intenzivním kontaktu s islámskou civilizací. A to máme to štěstí, že nejsme v kontaktu třeba s civilizací aztéckou nebo našimi vlastními předky. 

• Otázka rovnosti. Jsou všichni lidé bytosti se stejnou hodnotou nebo se jedná o různé skupiny bytostí, kde jedni jsou určeni k dobrému životu a druzí třeba k mučení, znásilňování či likvidační práci v dolech? 

• Je smyslem společnosti a státu vytvořit takový stav, kdy bude maximálně chráněno a podporováno právo každého člověka na „sledování osobního štěstí“ (jak se to uvádí v amerického deklaraci nezávislosti) nebo je smyslem státu naplnit nějaké vyšší dobro (např. splnění všech Alláhových příkazů) bez ohledu na lidské životy? 

Ty, kdo dokázali dočíst až do konce, upozorňuji na seminář o staré slovanské a současné čínské démonologii, který povedou Michal Téra a Matyáš Táborský. Proběhne 7. června v Praze a podrobnosti najdete na https://www.junaak.cz/2025/04/16/kurz20250607praha/