Dlouho před volbami se objevovaly náznaky plánu B pro případ vládní koalicí prohraných voleb. Sice krátce před volbami se objevily signály z Hradu a z Ústavního soudu, že žádný plán B není a po volbách bude dodržen ústavně právní rámec, avšak krátce po volbách se postupně začala vynořovat realizace plánu B. Tak jak postupně vyhodnocuji jednotlivé jevy a události, kompletuje se mi scénář a instituce, které jsou se scénářem spojené. 

Hrad                                                                               x
Zpravodajské služby                                                   x x x
Média                                                                     x x x x x x 
Neziskové organizace                                 x  x  x  x  x  x  x  x  x  x     

Sociologické zákonitosti vyvozené z empirie s aplikací na politické procesy vypovídají, že masové politické procesy a jevy, prezentované jako spontánní, málokdy jsou skutečně spontánní. Většinou jsou skrytě připravené s angažmá zpravodajských služeb.   

Povolební plán B roku 2025 vytváří nový typ demokracie, která je postavená na východisku, že volební výsledek nic neurčuje definitivně a ve společnosti jsou síly, které mohou volební výsledek modulovat. Zatím jsou vedeny útoky především na hnutí Motoristé sobě a jejich kandidáty do vlády. Tyto útoky negují základní princip demokracie. Volby jsou soutěž programů politických stran. Ať se to děje v důsledku politické negramotnosti či naprosté politické drzosti, tímto negují klasickou demokracii a vytvářejí nový typ demokracie, v níž se ve volbách nerozhoduje o konkurenčních programech.

Dokladem této nesmyslnosti může být kariéra A. Baerbockové, hrdé na svého dědečka plukovníka Waldemara Baerbock, sloužícího v SS. Nejen, že jí to nevadilo v kariéře ministryně zahraničí Německa, ale dokonce byla zvolena předsedkyní Valného shromáždění OSN.  Pro Zdislavu Pokornou a Deník N jsou problémem patnáct let staré výroky, jejichž pravost není jistá, ale jasná přítomnost jim nevadí. Nacistické pozdravy v přímém přenosu současných vládních představitelů a oslavování nacistů na Ukrajině Deníku N a jeho novinářce nevadí. Navíc v Evropě můžeme pozorovat oživování „modifikovaného nacizmu“. 

Na předsedu Motoristé sobě Petra Macinku je veden útok z více stran. Akademici vytvořili petici proti jeho jmenování ministrem životního prostředí. Namísto toho, aby využili nové situace k vymanění vědy z posluhování korupčním politicko ekonomickým zájmům, ukazují akademici svoji prorostlost se zrůdným systémem vylučujícím vědeckou diskusi a svobodu vědeckého bádání náhradou za akademické pašalíky.  

Proti obsazení ministerstva kultury členem hnutí Motoristé sobě míří další petice, tentokrát umělců. Opět nechci hodnotit kompetenci kandidáta, ale protidemokratické aktivity umělců. Kultura je v obecném významu vše, co je nad přírodou. Proto nechci nálepkovat současnou kulturu jako nekulturní, mohu se však vyjadřovat k její kvalitě a úrovni. K aktuální kultuře má nejblíže generace, která sociálně zrála v tvůrčím čase dané kultury. To je dáno shodným zakotvením procesů sociálního zrání a umělecké tvorby v jednom sociálnu. Proto je mi nejbližší kultura šedesátých let a touto kulturou také poměřuji kvalitu současné kultury. Vystrkování holé zadnice z jeviště na diváky či vyndavání vlajky z vagíny na jevišti brněnského Národního divadlo jsou možná pro mladé diváky uměleckým zážitkem, pro mne je to však projev úpadku, a to nejen kulturního. Zatímco umělci hodnotí své výkony jako umělecky nenahraditelné, značná část společnosti vnímá současnou kulturu jako úpadkovou a zbytnou. Návštěva divadelního představení je pro ně rizikovou událostí. 

Umělci všech žánrů jsou živi z grantů a dotací. V minulosti vznikla tichá dohoda mezi umělci a politiky. My vás budeme dotovat a vy nás budete podporovat. V nejvyhraněnější podobě tento svazek dostal název Pražská kavárna. 

Když bychom hledali obecnější charakteristiku sil, které destruují tradiční demokracii a utvářejí nový typ demokracie, v níž po volbách korigují a modulují mocenské nastavení, viděli bychom až dichotomické rozdělení na lidi placené ze státního rozpočtu (školy, kultura, neziskové organizace) a lidi, kteří tento rozpočet svými daněmi tvoří. S trochou nadsázky bychom mohli mluvit o parazitech na školách, v kultuře a v neziskových organizacích a o lidech, kteří tyto parazity živí.  Proto tito „parazité“ demokracii opět pro své zájmy upravují.