Jak uvedla tisková agentura TASR, poslanci slovenské Národní rady v úterý odmítli opoziční návrh usnesení k soudnímu (pozor, to je klíčové slovo, smír proběhl soudně, nikoli ediktem nějakého paši) smíru o ochraně osobnosti mezi Andrejem Babišem a slovenským ministerstvem vnitra. Smír se týká evidence předsedy ANO ve svazcích StB. Návrh na jeho neuznání předložili poslanci opoziční strany Svoboda a Solidarita (SaS). Tedy vystoupili proti soudnímu, nikoli politickému rozhodnutí, píše Petr Žantovský v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
O co jde? Už více než dekádu hrají média a různí političtí mravokárci hru na slepou bábu. Jejím smyslem je údajná vědomá spolupráce Andreje Babiše s StB v časech před listopadem 1989. Když se Babiš stal jednou z dominantních postav české politické scény, mnohé jiné postavy se polekaly jeho vlivu, zejména po volbách 2013, kdy získal víc než dvojnásobek procent (cca 19), než původně, jak mi sám kdysi přiznal, očekával. Jeho hnutí ANO prostě kanalizovalo rozmanité nespokojené hlasy a dokázalo uspět i v tak problematickém a sociálně rozbitém regionu, jako je Ústecký kraj. Nejprve se jeho vlivu polekal tehdejší český premiér Bohuslav Sobotka, což vykulminovalo Babišovým vyhazovem z koaliční vlády. Ještě předtím se zdatně činila různá liberálně kdovíjaká média, zejména deník MFDnes, který se mohl přetrhnout, aby na Babiše něco našel.
Prvnizpravy.cz - Petr Žantovský: LGBTI na slovenských školách
Marně. Vázací spis nenese nikde Babišův podpis a „jeho“ estébák Šuman u soudu odpřísáhl, že Babiš nebyl vědomým spolupracovníkem tajné policie. K tomu snad se sluší dodat, že jako dlouholetý pracovník zahraničního obchodu musel po každém výjezdu na západ podat jakési hlášení, tak jako ostatně všichni, s kým, kde a o čem jednal a s jakým výsledkem. Znal jsem jednoho neobyčejně slušného a nepochybně „nespolupracujícího“ člověka, který byl jedinkrát jako propagační pracovník jakýchsi mlékáren kdesi na veletrhu, aby tam hlídal výstavní stánek. Nu a po listopadu 1989 se našel v Cibulkových seznamech. Babiš byl samozřejmě jiná šajba, ale podstata příběhu byla zřejmě obdobná.
Před krátkým časem, po létech marných soudů, které nevedly k žádnému konečnému řečení, jen se přehazovala „loptička“ mezi Babišovými advokáty a Ústavem pameti národa, který to celé začal, se Babiš dopracoval vcelku rozumného řešení. Uzavřel soudní smír, který jménem své vlády odsouhlasil slovenský ministr vnitra Šutaj Eštok. Tak se zdálo být vše za námi.
Ne tak pro současné slovenské opozičníky vedené Progresivním Slovenskem a stranou SaS. Ti předložili parlamentu návrh na anulování Eštokova souhlasu se soudním smírem a začali na tom stavět už ne protibabišovskou, ale protificovskou propagandu. Používají přitom dosti nezdvořilá slovní hodnocení namířená na Fica a vládu, samozřejmě především Eštoka. Jde prostě o to vyrobit bramboračku z kamení či z komára velblouda. Hlavně když to dobře zní z opozičních lavic a jim nakloněných médií. A takoví lidé, podobně jako u nás, mluví o rozdělené společnosti!
Nemusí se mi líbit náš současný prezident, ale tričko s nápisem PePa není můj prezident (jako bývala podobná s Klausem či Zemanem) bych si neoblékl. Podstata demokracie je ctít výsledek voleb, i když se mi nelíbí. A pracovat na tom, aby příště dopadly jinak. Jenže zde je ten problém: musí se pracovat, nejen klapat ústy.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
