Na zahradě fary v Příměticích u Znojma se 15. června 1754 objevila neobvyklá konstrukce. Na stožáru stál systém železných ramen, kovových schránek a stovek ostrých hrotů, který byl třemi řetězy vodivě spojen se zemí. Jeho autorem byl premonstrátský kněz, přírodovědec a experimentátor Prokop Diviš. Zařízení nazval machina meteorologica, povětrnostní stroj. Nechtěl pouze bezpečně svádět zásah blesku. Věřil, že množství kovových hrotů bude odvádět elektřinu z atmosféry natolik, aby samotnému výboji a bouřce zabránilo.
Diviš se elektřinou intenzivně zabýval od konce 40. let 18. století. K zájmu o atmosférickou elektřinu ho výrazně přivedla také smrt petrohradského profesora Georga Wilhelma Richmanna, kterého roku 1753 při experimentu zasáhl elektrický výboj. Základem přímětického zařízení byl železný kříž doplněný kratšími rameny. Na jejich koncích bylo umístěno dvanáct kovových schránek s železnými pilinami a celkem přibližně 400 kovových hrotů. Konstrukci se zemí spojovaly tři řetězy zakončené uzemněním.
Diviš předpokládal, že hroty budou elektrický náboj z atmosféry postupně odvádět. V tom se jeho představa lišila od dnešního principu hromosvodu, jehož hlavním úkolem je nabídnout případnému výboji bezpečnou cestu do země. Protože však Divišův stroj uzemněný byl, mohl ochrannou funkci při zásahu blesku do určité míry plnit.
Zařízení stálo v Příměticích šest let. Diviš pozoroval jeho chování při bouřkách a o svých pokusech komunikoval s dalšími vzdělanci své doby. V roce 1759 ale oblast postihlo velké sucho a neúroda. Část místních obyvatel začala podivnou konstrukci spojovat právě s nedostatkem deště. Stroj, který měl podle Diviše nepříznivým elektrickým jevům v atmosféře předcházet, se tak v očích některých lidí stal jejich příčinou.
V roce 1760 obyvatelé zařízení poškodili a původní povětrnostní stroj zanikl. Jihomoravské muzeum uvádí, že po zásahu vesničanů dílo zkázy dokončila vichřice. Druhou konstrukci nechal Diviš po roce 1761 umístit na věž přímětického kostela.
Příběh Prokopa Diviše bývá často redukován na otázku, zda vynalezl hromosvod dříve než Benjamin Franklin. Takové srovnání je příliš jednoduché. Franklin se myšlenkou ochrany před bleskem zabýval už před vznikem Divišovy konstrukce a jeho koncepce směřovala k jednoduchému vodiči, který má výboj bezpečně odvést do země. Diviš vytvořil roku 1754 složitou uzemněnou soustavu stovek hrotů, ale jejím původním cílem bylo především elektrický náboj z atmosféry „odsávat“ a vzniku bouřky zabránit.
Divišův přístroj proto představuje významný raný experiment s praktickým využitím poznatků o atmosférické elektřině, nikoli jednoduchý prototyp dnešního hromosvodu. Jeho osud je přitom stejně pozoruhodný jako samotná konstrukce. Zařízení, které vzniklo z tehdy velmi nových poznatků o elektřině, nezaniklo proto, že by je jeho tvůrce zavrhl. Obyvatelé ho spojili s katastrofálním suchem a rozhodli se proti němu zasáhnout.
Přímětická „povětrnostní mašina“ tak připomíná nejen počátky výzkumu elektřiny, ale i mnohem starší problém. Nové technologie mohou být pro okolí stejně znepokojivé jako fascinující.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Jihomoravské muzeum ve Znojmě – Památník Prokopa Diviše v Příměticích; 2. Biografický slovník českých zemí – Prokop Václav Diviš 1698–1765; 3. Radio Prague International – Prokop Diviš a první uzemněný bleskosvod
