Čerstvě se ohlásil jeden z těch viditelných, Michal Hvorecký, který se holedbá profesí „spisovatel“, vedle toho je častým přispěvatelem Denníku N. Zatím poslední „literární“ dílo, jímž se přihlásil o svůj kus veřejného prostoru, je posměšná báseň na ministryni kultury Šimkovičovou. Zde vám z ní poskytneme část, ovšemže v originále, tak mohutné slovesné dílo by si nikdo netroufl přeložit do češtiny:

„Kedysi čítala som z papiera. / A dnes som tá, čo vždycky popiera. / Odkedy som sa dala na hoaxy, / večne je zelený strom v praxi. / Tak rada šírim sprisahania / o veľkom pláne Sorosa. / Čo jeho zámer obnáša?/ Mnohí ma teraz za to hania! / Za oceánom mi býva dcérka / a úzka je mi každá blúzka. / Odišla som žiť do Rakúska / a múdra som jak ministerka.“ Also sprach Herr Hvoretzky…

Náš literát jde ale ještě dále. V novém článku cituje jedno francouzské divadelní dílo, v němž zazněla tato věta: „Malinká revoluce by vůbec neškodila“. To už je slovo do pranice. Dejme tomu, že díky svobodě slova si můžete beztrestně povzdechnout, že se vám nelíbí způsob vládnutí dnešní vlády. Ale rovnou volat po převratu, byť „malinkém“? Co když to pár uličních abonentů vezme doslova? Co když to doslova vezme šéf Progresivního Slovenska Šimečka, který přece už dávno představil manuál „barevné revoluce“ s konkrétními kroky?

Spisovatel Hvorecký útočí i na premiéra: „Fico už na mentální úrovni klesl tak, že poslouchat jeho žvásty a nesmát se by se mělo odměňovat státním vyznamenáním“. Kde najít návod k pochopení takových slov? Je zjevně, že Hvorecký je kovaný liberál, a tací mají v DNA gen, který jim nedovolí snést, že se svět netočí podle jejich výlučných představ. S takovými se ovšem těžko diskutuje. O čemkoli.