Zatčení bývalého prince Andrewa Mountbattena Windsora britskou policií není jen mimořádnou událostí v dějinách monarchie. Je to především důkaz, že systém ochrany privilegovaných osob selhával po léta a že se teprve pod tlakem mezinárodních zjištění začíná narušovat dlouhodobé ticho kolem podezření, která byla veřejnosti známá, ale politicky nepohodlná. Skutečnost, že k zásahu došlo až poté, co se znovu otevřely materiály o vazbách na Jeffreyho Epsteina, vypovídá více o fungování britských institucí než o jedné osobě. Nejde o náhlé prozření, ale o vynucenou reakci na situaci, kdy už nebylo možné dál udržovat zdání, že se problém týká pouze soukromého života člena královské rodiny.
Oficiální policejní sdělení hovoří o podezření ze zneužití veřejné funkce, což je obvinění, které míří k samotné podstatě důvěry mezi státem a jeho reprezentanty. Pokud se potvrdí, že Mountbatten Windsor v době působení v roli obchodního vyslance sdílel citlivé informace s osobou odsouzenou za závažné trestné činy, nepůjde o marginální pochybení, ale o systémové selhání kontroly nad tím, kdo a jak nakládá s informacemi získanými díky veřejnému mandátu. Přesto se celé roky pracovalo s narativem, že jde o nepříjemné, leč v zásadě soukromé kontakty. Tento posun interpretace byl účelový a umožňoval oddalovat politickou i právní odpovědnost.
Média dnes připomínají, že jde o první zatčení vysoce postaveného člena královské rodiny v moderní době. Tato skutečnost by měla vést k hlubší reflexi. Nejde o výjimečnost zásahu, ale o výjimečnost dlouhé doby, po kterou k zásahu nedocházelo. List Deutsche Welle poukazuje na to, že policie nyní mluví o vysokém veřejném zájmu a slibuje transparentnost. Právě tento slovník však zní nevěrohodně ve světle předchozích let, kdy veřejný zájem existoval, ale nebyl považován za dostatečný důvod k důslednému postupu.
Vyjádření krále Karla III., že zákon má platit pro všechny, působí jako formální gesto, které má uklidnit veřejnost a ochránit instituci monarchie před dalším propadem důvěry. Jenže právě monarchie nese díl odpovědnosti za to, že se z podezření stala vleklá kauza bez jasných důsledků. Odnětí titulů na konci roku 2025 a odstřižení od oficiálních rolí nelze interpretovat jako projev principu, ale spíše jako opožděný krok v reakci na tlak médií a zahraničních orgánů. Pokud by šlo o skutečný důraz na odpovědnost, proběhly by tyto kroky v okamžiku, kdy se vazby na Epsteina staly veřejně neobhajitelnými, nikoli až ve chvíli, kdy hrozilo další poškození obrazu koruny.
Politický rozměr případu odhaluje další slabinu. Výzva premiéra Kiera Starmera k výpovědi před americkým Kongresem podtrhuje, že část odpovědnosti za rozkrytí sítě kontaktů přebírají zahraniční instituce. To vrhá nepříznivé světlo na britské orgány, které působí spíše jako pasivní aktéři reagující na tlak zvenčí než jako suverénní garant právního státu. V kontextu současných debat o roli elit, nerovnosti před zákonem a eroze důvěry ve veřejné instituce je takový obraz mimořádně škodlivý.
Celá kauza ukazuje, že problém nespočívá jen v osobním selhání bývalého prince. Jde o dlouhodobé fungování prostředí, kde se privilegium mísí s nedostatečnou kontrolou a kde je veřejný zájem často podřízen ochraně symbolů. Zatčení po letech mlčení nepředstavuje důkaz síly systému, ale spíše jeho slabosti. Skutečná obnova důvěry nebude spočívat v jednorázovém zásahu, nýbrž v tom, zda britské instituce dokážou vytvořit podmínky, v nichž podobné vazby nebudou tolerovány bez ohledu na jméno či původ dotyčné osoby. Pokud se tak nestane, zůstane monarchie v očích části veřejnosti symbolem nedotknutelnosti elit, nikoli moderní instituce, která ctí princip rovnosti před zákonem.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
