„Někdy můžete zamknout dveře tak pevně a zatáhnout závěsy tak pevně, že vnější svět již nepronikne dovnitř. Zatímco venku postupuje úpadek a zuří nespokojenost, uvnitř se zdá, jako by bylo vše tak, jak bylo. Strany samozvaného centra zabarikádovaly brány Bundestagu tak pevně, že se cítily v bezpečí před rozpadem v zemi. Nahromaděná frustrace se ale dostala až k volebním urnám při volbě kancléře. V 10:07 si hněv našel cestu do samozvaného středu země. Koalice nezvolila svého kandidáta na kancléře.
Poprvé v historii Spolkové republiky, poprvé po 20 spolkových volbách, nevzešel z prvního kola voleb žádný kancléř. Kandidát CDU a CSU měl teoretickou většinu dvanácti hlasů. Nakonec jich ale chybí 18. Pro Merze nehlasovalo minimálně šest členů CDU nebo SPD. Tím je jasné: hluboké trhliny v zemi konečně zasahují až do srdce republiky. Zavedení ztratili kontrolu.
Znovu se tak ukazuje, že ne všichni v parlamentních klubech věří v posvátnou hodnotu stability, na kterou se jejich straničtí vůdci neustále odvolávají. Byli to pravděpodobně Merzovi zapřisáhlí nepřátelé z SPD, kteří v něm viděli příštího Hitlera, ale možná i zahořklí členové Unie, se kterými dál nepočítal. Ať je to jakkoli, struktura již nedrží. Disidenti nevidí konečný boj o funkčnost Německa – nebo vidí nutnost zabránit Merzovi převzít moc. Klingbeil a Merz tuto nespokojenost nepoznali. Mýlili se ve svém hodnocení jednoty. Jejich sebeklam jde tak daleko, že ani hodiny po neúspěšném hlasování není jasné, jaké hlasování bude legálně možné příště a kdy – nemluvě o jejich politické proveditelnosti. Žádný plán B neexistoval.
Během volební kampaně Merz opakovaně sehrál populistickou roli – ale jen napůl. Prosadil se rozhodnými oznámeními a ukvapenými akcemi. Na rozdíl od úspěšných populistů tohoto světa ale později ustoupil: v hlasováních, která zahrnovala možnost společného hlasování s AfD, v otázkách o nevládních organizacích i v dluhové brzdě. Zítra by měl vlastně začít plnit své volební sliby. Ale už týdny to on a jeho lidé změkčují,“ okomentoval situaci novinář Moritz Eichhorn pro Berliner Zeitung.
O velké „facce“ hned na startu píše ekonom a politický komentátor Pavel Šik.
„Toho dne byla v německém Bundestagu uvolněná nálada, nic nenaznačovalo nějaké překvapení. A poté se stalo něco, co se v historií Spolkové republiky ještě nikdy nestalo. Merz nebyl v prvním hlasování schválen kancléřem.
Psali jsme:
I když má dohodnutá koalice většinu, německá Ústava požaduje, aby byl kancléř schválen Bundestagem v anonymním hlasování.
Dle zákona je možné hlasovat třikrát. V druhém kole musí mít také absolutní většinu, pokud ani ve druhém nedude schválen, koná se ještě třetí a tam stačí relativní většina. Poté je na rozhodnutí prezidenta, jestli kancléře s relativní většinou schválí nebo vypíše předčasné volby. To se zřejmě nestane, ale tohle je asi největší facka na startu Merzovo kancléřství a všichni ví proč ji dostal. Do historie se tedy již zapsal,“ okomentoval nezvolení Merze na facebooku ekonom a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik.
(Fojtík, Berliner Zeitung, foto: zai)
