Za nárůstem dětské obezity, psychických potíží i sociální izolace stojí nedostatek vize a politické vůle. Norský model je důkazem, že změna je možná, tedy pokud je vůle, data a odvaha konat.

Norský úspěch není náhodný. Je výsledkem promyšlené strategie

V zemi fjordů dnes sportuje pravidelně 93 % dětí. Ne proto, že by měly sport „v genech“, ale proto, že stát systematicky vytvořil prostředí, v němž je pohyb přirozenou a radostnou součástí dětství.

Norský stát nejprve sesbíral data: zmapoval fyzickou zdatnost populace, vliv pohybu na kognitivní vývoj, duševní zdraví i prevenci nemocí. Výsledkem byla strategie s konkrétními pilíři, shrnutá ve dvou dokumentech s názvem "Youth of Sports a Children Rights in Sport".


Každodenní tělocvik: základ norského systému

Od roku 2017 je v Norsku tělesná výchova na základních a nižších středních školách povinná každý školní den. Děti tak mají minimálně pět hodin pohybu týdně, a to bez výmluv a bez rušení hodin, jak je běžné v českých školách.

Školy úzce spolupracují se sportovními kluby, které fungují přímo v budovách škol nebo jejich blízkém okolí. V zemi s méně než 6 miliony obyvatel existuje přes 12 000 sportovních klubů, rovnoměrně rozmístěných ve všech krajích.

Není náhodou, že norské děti se v odpoledních hodinách přesouvají rovnou ze školních lavic na tréninkové plochy, a to bez dlouhých dojíždění, bez bariér a často i bez finančních překážek.

Žádné tabulky, jen radost z pohybu

Norský sportovní svaz (NIF) zavedl revoluční pravidlo: děti do 12 let nesmějí soutěžit na výsledky. Neexistují žebříčky, tabulky ani honba za medailemi.

Děti sbírají symbolické „odměny za účast“, například plyšová zvířátka. Každý závod je příležitostí něco nového zažít, ne povinností někoho porazit. Tento přístup odbourává stres, posiluje vnitřní motivaci a pomáhá dětem učit se z vlastních chyb bez obav z kritiky nebo výsměchu.


Financování a kontrola: stát jako hlavní investor, ale i dohlížitel

Norský sport je z velké části financován prostřednictvím národní loterie Norsk Tipping, která každoročně přispívá zhruba 400 milionů dolarů do sportovního sektoru.

Peníze rozděluje NIF, což je organizace zastřešující 55 sportovních federací a více než 2 miliony členů. Podporuje nejen vrcholový sport, ale i amatérské aktivity dětí, seniorů a osob se zdravotním postižením.

Podmínkou státní podpory je průběžná kontrola využití prostředků, kde každý klub musí doložit, že peníze opravdu slouží k rozvoji pohybu. Případné zneužití znamená tvrdé sankce.

Realita v Česku? Stát bez strategie a děti bez pohybu

V ostrém kontrastu k Norsku přichází zprávy z České republiky. Za poslední čtyři roky přestalo sportovat 270 000 dětí. V roce 2021 nesportovalo 25 % dětí, dnes je to už 45,1 %.

„Pokud stát okamžitě nezačne podporovat základní pohybovou aktivitu, čeká nás generace obézních, psychicky nestabilních a fyzicky slabých dětí,“ varuje Sdružení sportovních svazů ČR.

Průzkum společnosti SANEP z dubna roku 2025 odhaluje hlavní příčiny:

• Nezájem o sport: uvádí 60 % rodičů
• Ekonomické překážky: 25 %
• Nedostatek sportovišť: 22 %
• Zdravotní potíže, nadváha, obavy z šikany


Proč norský model funguje, a proč by mohl fungovat i u nás?

Na příkladech si pojďme shrnout ty nejdůležitější prvky norského úspěchu:

■ Každodenní tělesná výchova ve školách
• Norsko: Děti mají pohybovou aktivitu 5× týdně jako povinnou součást výuky.
• Česko: Tělocvik pouze 2× týdně, často odpadající bez náhrady.
• Důsledek: V Norsku se pohyb stává běžnou součástí dne, u nás výjimkou.

■ Široká a dostupná síť sportovních klubů
• Norsko: 12 000 klubů rovnoměrně rozmístěných v celé zemi.
• Česko: Klubů méně, zejména v malých městech chybí dostupnost.
• Důsledek: Norským dětem stačí pár kroků do sportovního kroužku, českým často chybí možnosti.

■ Financování z národní loterie a důsledná kontrola využití
• Norsko: 400 milionů dolarů ročně ze státní loterie + přísná kontrola výdajů.
• Česko: Dotace často směřují jen k výkonnostnímu sportu, bez strategické kontroly.
• Důsledek: Norský systém podporuje všechny, a to bez ohledu na talent, v Česku peníze tečou do elitních klubů.

■ Zákaz soutěží do 12 let
• Norsko: Důraz na radost z pohybu, ne na výsledky.
• Česko: Soutěživost přítomná od útlého věku, tlak na výkon už u nejmenších.
• Důsledek: V Norsku si děti sport užívají, v Česku se ho často bojí.

■ Zapojení rodičů a podpora dobrovolnictví
• Norsko: Rodiče jsou trenéry, organizátory, získávají daňové úlevy a benefity.
• Česko: Role rodiče omezená na taxikáře, systém je na dobrovolnictví málo připravený.
• Důsledek: V Norsku sport spojuje rodiny a komunity, v Česku často vytváří stres.

■ Strategie pro každé dítě, nikoli jen pro talenty
• Norsko: Sport jako základní právo každého dítěte, bez rozdílu.
• Česko: Podpora směřuje na „viditelný“ sport a výkonnost.
• Důsledek: Norský model zahrnuje všechny, český jen vyvolené.

Z výše uvedeného jednoznačně vyplává, že Norsko jasně ukazuje, že investice do dětského sportu se vrací nejen v podobě medailí, ale i zdravější a spokojenější společnosti. Zdravé děti znamenají nižší výdaje na zdravotní péči, silnější psychickou odolnost, lepší prospěch ve škole a menší riziko závislostí.

Česko však zatím tuto šanci stále promarňuje. A pokud se nezmění přístup státu, čeká nás budoucnost s generací, která bude nezdravá, izolovaná a fyzicky slabá. Norský recept neznamená jen více peněz, ale především více odvahy, důvěry v data a ochoty změnit zažité stereotypy.

Zdroje: idrettsforbundet.no, sport.aktualne.cz, PrvníZprávy