Palestinská tragédie režírovaná Izraelem dosáhla nového dna. Izraelský pokus o vlastní distribuci humanitární pomoci vedl o prvním červnovém dni k desítkám mrtvých a stovkám zraněných civilistů. Izraelská vláda mezitím pokračuje ve své oblíbené strategii oslabit jedny teroristy podporou jiných teroristů. Velká část izraelské veřejnosti zločiny své vlády schvaluje a totéž platí o židovské diaspoře v Evropě a USA. 

Západní příznivci jsou připraveni Izraeli prominout téměř cokoliv. Nevidí masové zločiny, jichž se Netanjahuova vláda dopouští na palestinských civilistech, neslyší obhajobu genocidy z úst jejích extrémistických ministrů. Nicméně izraelská politika masového vyhladovění, která má z Gazy Palestince vyštvat, budí už i u skalních příznivců rostoucí rozpaky. 

Humanitární katastrofu prohloubil izraelský zákaz humanitární pomoc z programů OSN, který následoval po krátkém příměří vyjednaném Američany. Izraeli vadilo, že distribuce dodávek se neobešla bez spolupráce s místními strukturami pod kontrolou Hamásu, ale jiné struktury v Gaze nejsou. I bezpečně proizraelský německý kancléř Merz se koncem května nechal slyšet, že izraelskému počínání nerozumí a Netanjahua vyzval, aby okamžitě umožnil humanitární dodávky, bez nichž hrozí hladomor. 

Spíše než Merzovy výzvy znepokojují Izrael záběry palestinských obětí v amerických médiích, neboť ztráta americké podpory by byla pro židovský stát fatální. Američané proto s Izraelci koncem května spustili vlastní program humanitární pomoci. Projektu dali orwellovský název Humanitární nadace pro Gazu - Gaza Humanitarian Foundation (crisisgroup.org).
Svoji humanitární aktivitu zahájila dalším masakrem. Nemocnice Červeného kříže v Rafahu se prvního června ocitla v obležení zraněných Palestinců. V zařízení s šedesáti lůžky hledalo záchranu 179 lidí zraněných kulkami nebo šrapnely, jednadvacet z nich bylo prohlášeno za mrtvé hned na příjmu. Ve všech případech se jednalo o lidi, kteří se na výzvu nadace vydali pro humanitární pomoc (icrc.org).

Zatím nevíme, jakou roli hrála nekompetentnost organizátorů, izraelská připravenost bez varování střílet na všechno palestinské, zoufalství vyhladovělých Palestinců či provokace Hamásu. Nezpochybnitelná je však spoluodpovědnost Izraele, který vyhnal OSN a sám z pochopitelných důvodů nedokáže působit na nepřátelském území jako humanitární síla. 

Mnohem úspěšnější býval Izrael v taktických pletichách na oslabení palestinských institucí. Jeho strategie podpory radikálních menšin proti umírněnější většině byla takticky úspěšná, neboť bránila vzniku jednotné palestinské reprezentace. Strategicky se však ukázala jako zničující. 

Když se Arafatův sekulární Fatáh vydal cestou míru a diplomacie, Izrael začal podkopávat jeho pozice podporou islamistického Hamásu. Když dnes Netanjahuovi Hamás přerostl přes hlavu, provádí něco podobného proti Hamásu. Aby ho oslabil, vyzbrojuje v jižní Gaze zločinecký klan Abú Šababa, který si jde s Hamásem po krku. Zatímco Hamás je navázán na muslimské bratry, Abú Šabab má vazby na ještě radikálnější islámský stát ISIS. Po předchozí zkušenosti s Hamásem tato taktika znepokojuje i takové jestřáby jako bývalého ministra zahraničí a obrany Libermana (news.antiwar.com).

Na druhou stranu Netanjahuova politika etnických čistek se doma těší široké podpoře. Deník Haaretz publikoval průzkum veřejného mínění, z něhož vyplývá, že 82% Izraelců žádá odsun Palestinců z Gazy, přičemž 47% podporuje jejich fyzickou likvidaci. Půlka národa, který odvozuje svoji moderní identitu od nacistické genocidy, volá po genocidě Palestinců. Čím jsou Izraelci mladší a religióznější, tím jsou radikálnější; tradiční, ortodoxní a ultraortodoxní židé podporují genocidu dokonce ze 60%. Judaistický fundamentalismus je v tomto ohledu co do důsledků srovnatelný s islamismem. Menšina Izraelců je z vlády i svých spoluobčanů zděšená. Nedávno se k ní zařadil i bývalý premiér Olmert, Netanjahuovu vládu označil za zločinecký gang, který vede vyhlazovací válku (geopolitical economy).
Ale židovské kolektivní šílení zasahuje i diasporu. V Česku rozhněval místní židovské obce katolický kněz Tomáš Halík. Sám sebe považuje za přítele Izraele, ale ve světle izraelských zločinů si troufl říci, že by Izrael neměl „prohospodařit morální kapitál holokaustu“ a že „izraelský premiér Benjamin Netanjahu je daleko větším viníkem vzrůstu antisemitismu na světě než Hamás“. Česká Federace židovských obcí s dalšími židovskými organizacemi ho obvinila, že upadá do antijudaismu, uráží oběti nacismu a sahá k antisemitským mýtům. Poměrně těžký kalibr vůči progresivistickému a vždy politicky korektnímu feldkurátovi pražské kavárny. Halík se ohradil s tím, že právě od věřících Židů by očekával, že nebudou ospravedlňovat neospravedlnitelné. Ale copak může fanatik či fundamentalista přijmout argument katolického liberála? (christnet.eu).

S Halíkem nemusíme souhlasit skoro v ničem, ale izraelští i zahraniční Židé by měli vzít vážně jeho varování, že masovými zločiny proti Palestincům a mediálním lynčováním kritiků přicházejí o přátele. Pokud budou takto pokračovat, zůstanou sami, proti zdrcující přesile. Vinu pak ať přičtou jen vlastnímu fanatismu.