Když Ursula von der Leyenová přednesla v Evropském parlamentu projev o stavu Unie, zvolila velké téma „evropského momentu nezávislosti“. Slíbila tvrdší postoj vůči Rusku, další pomoc Ukrajině a nově také obrat v politice vůči Izraeli, včetně návrhu na omezení obchodu a sankce proti extremistickým představitelům. Současně hájila kontroverzní transatlantickou dohodu, jež měla odvrátit obchodní válku s USA. Reakce poslanců však odhalila hlubší problém, kterým je rozpor mezi rétorikou o soběstačnosti a konkrétními kroky, které Evropu činí závislejší (energeticky, obchodně i regulačně).
Nejostřeji rezonoval spor o takzvaný „Trumpův deal“. Podle Bílého domu zajistí, že EU do roku 2028 nakoupí 750 miliard dolarů americké energie a investuje 600 miliard v USA. Kritici v Evropě mluví o jednostranné ústupnosti a odlivu kapitálu přes Atlantik. Šéfka socialistů Iratxe García to ve Štrasburku shrnula přímo: „Kde je Evropa, když podepíšete neférovou dohodu s Trumpem a přijmete cla bez odvety?“ Dodala, že její skupina S&D bude požadovat úpravy dohody. Nespokojenost tak nezní jen od „populistů“, ale i od centristů a levice, kteří vidí nesoulad mezi sliby o industrializaci a reálným odlivem investic.
Kritika však mířila nejen na Komisi. Analýza European Conservative shrnula náladu bez diplomatických oklik „Kurz Komise se stále více podobá centralistickému, homogenizačnímu projektu odtrženému od reality,“ uvedl server The Conservative European. V zemědělství se to projevuje obhajobou farmářů na jedné straně a tlakem na dokončení dohody s Mercosurem na straně druhé. Liberalizace dovozu citlivých komodit je přitom mezi evropskými zemědělci toxická. Načasování navíc přišlo jen pár dní poté, co brazilský prezident Lula avizoval snahu dohodu ještě letos uzavřít.
Paradoxní obrat nastal i vůči Izraeli. Po měsících tlaku části europoslanců a nevládních organizací navrhla von der Leyenové pozastavit část obchodních vztahů a uvalit cílené sankce. Jde o její dosud nejtvrdší kritiku izraelské vlády. Unie je však roztříštěná: Německo, Rakousko či Maďarsko tradičně brzdí, zatímco jiné státy volají po tvrdším postupu. Politicky jde o posun, který prezidentka Komise ještě před pár týdny neměla na své straně.
Vnitřní spor se odráží i v postoji lidovců. Jejich lídr Manfred Weber tlačí na „nevratnou“ integraci v zahraniční a obranné politice a zpochybňuje rámec národní suverenity. Přestože výraz „Potěmkinova vesnice“ koluje hlavně na sítích jako parafráze jeho vystoupení, trend je jasný. Hlavní proud EPP směřuje k federalizačnímu projektu, nikoli k vyvažování. To vysvětluje i ostrou rétoriku proti novým patriotickým frakcím a technologickým platformám, které jsou líčeny jako „kolonizátoři“ Evropy s přímým dopadem na spory o internetovou regulaci a hranice svobody projevu.
Na opačném pólu spektra využil příležitost Jordan Bardella (Patriots for Europe). Označil Komisi za instituci, která selhala v obchodu, konkurenceschopnosti i migraci, a spolu s frakcí zahájil proces nedůvěry. Přidala se i Levice. Obě skupiny upozorňují na slabá místa Komise, kterými jsou rozdíl mezi sliby farmářům a otevřením trhu levným dovozům, proklamovanou autonomií a faktickou orientací na USA či bezpečnostními balíčky, které neřeší situaci na hranicích ani v ulicích. Ať už návrhy na sesazení dopadnou jakkoli, říjnová hlasování ukážou, kdo za předsedkyní skutečně stojí.
Další sporný bod představuje iniciativa v oblasti médií. Komise oznámila vznik Evropského centra pro demokratickou odolnost, tedy platformy, která má „monitorovat a detekovat manipulaci a dezinformace“. Součástí balíku je i koncept „mediální odolnosti“. Podle Komise jde o ochranu demokracie proti propagandě a kyberútokům. Kritici však varují, že tento rámec povede k preventivní moderaci obsahu a omezování svobody projevu pod záminkou „bezpečnosti“. Riziko politické instrumentalizace je přitom reálné, a to od tlaku na digitální platformy až po rozšiřování definice „závažné škody“ u online obsahu.
V zahraniční a bezpečnostní politice Komise zopakovala podporu Ukrajině, představila myšlenku „reparační půjčky“ opřené o výnosy ze zmrazených ruských aktiv a navrhla posílení evropských bezpilotních kapacit. Vše zapadá do linie „Readiness 2030“, tedy snahy posunout obranné investice od symbolů k reálné průmyslové politice. I zde však naráží na limity: sdílení rizik mezi státy, kapacitní omezení zbrojního průmyslu i roztříštěnost politické vůle.
Projev von der Leyenové se snažil spojit tři linie: „nezávislost“, „bezpečnost“ a „obranu demokracie“. Čím více ale Komise slibovala, tím zřetelněji vystupovaly rozpory. Energetická a obchodní závislost na USA oslabuje industrializační sny. Otevření Mercosuru podrývá sliby farmářům. A projekt „mediální odolnosti“ oslabuje étos evropské svobody.
Evropská politika tak stojí před volbou. Buď přijme centralizaci, která se bude prosazovat pod hlavičkou „bezpečnosti“ a obchodních závazků, nebo vrátí agendu k měřitelné konkurenceschopnosti, skutečné energetické diverzifikaci a regulaci, jež chrání svobodu, nikoli jen reputaci institucí.
(Fojtík, European Conservative, foto: zai)
