Zástupce reality je třeba umlčet. K tomu dochází opět po roce 2000, vyhraněně v roce 2025.
Prvnizpravy.cz informovaly: Sankce EU proti Baudovi. Trest za názor místo otevřené debaty
Evropská unie uvalila sankce na Jacques Bauda, bývalého švýcarského důstojníka a bezpečnostního analytika, kvůli jeho zveřejněným názorům na válku na Ukrajině. Nejde o obvinění z trestné činnosti, ale za postoje, které jsou v rozporu s oficiální linií EU.
Proti Husákově době je současná osobní svoboda a svoboda cestování nesrovnatelná.
Ale…
EU reprezentují stejně primitivní názoryjako v době SSSR, pokud jde o prosazování výmyslů EU v politické oblasti. Osoba Jaqueae Bauda je jakýsi milník v politické primitivitě EU.
Kdo je Baud? letech 1983 až 1990 byl Jacques Baud členem Švýcarské strategické zpravodajské služby.
V roce 1995 byl díky svým znalostem Afriky a protipěchotních min jmenován chargé de mission v Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Gomě (tehdy v Zairu) jako vedoucí bezpečnosti v rwandských uprchlických táborech v Zairu, s cílem zabránit etnickému čištění. V roce 1997 dostal za úkol založit projekt na řešení protipěchotních min. Byl vyslán jako expert do Minové služby Oddělení mírových operací OSN v New Yorku.
V roce 2002 byl přijat do Centra pro mezinárodní bezpečnostní politiku (CPSI) na Federálním ministerstvu zahraničních věcí, nově vzniklé švýcarské instituce.
V roce 2005 ho OSN požádala, aby řídil první multidisciplinární civilně-vojenské zpravodajské centrum (JMAC) mise OSN v Súdánu (Chartúm). V letech 2009–2011 byl povolán do New Yorku jako vedoucí oddělení politiky a doktríny. v Úřadu pro vojenské záležitosti Ministerstva mírových operací (DPKO). Pracoval na civilně-vojenských operacích, zlepšování operačního zpravodajství, integraci žen do mírových operací a ochraně civilistů.
V roce 2011 byl povolán Africkou unií, aby vedl Výzkumné oddělení angličtiny (IPSTC) v Nairobi (Keňa).
Na konci svého funkčního období byl jmenován náčelníkem pro ruční a lehké zbraně a kontrolu min v oddělení politických záležitostí a bezpečnostní politiky NATO v Bruselu.(en.wikipedia.org/wiki/Jacques_Baud)Tohoto významného analytika poslala EU do klatby, protože varuje, že USA a EU ve válce s Ruskem cíleně lžou.
Jeho pozorování a analýz si váží skuteční experti na mezinárodní politiku, včetně českých.
Např .v (https://casopisargument.cz/65358) bylo uvedeno: „… lidé jako John Mearsheimer, Jacques Baud či Douglas McGregor, vylučují, že by ruské ztráty mohly být vyšší než ukrajinské. Naopak na základě různých měřitelných údajů vysvětlují, že Ukrajinců muselo v bojích zahynout mnohonásobně více než Rusů….“
Nebo v článku Ukrajina aneb O čem se nemluví? (1. část – Expanze NATO) 2.4.2025 Martin Jedlička (Ukrajina aneb O čem se nemluví? (1. část – Expanze NATO) – !Argument) napsal: …Vojenský analytik plukovník Jacques Baud, bývalý příslušník švýcarské zpravodajské služby, který po r. 2014 pomáhal s budováním nové ukrajinské armády a nepochybně jej tedy nelze podezřívat z náklonnosti k ruskému režimu, v obsáhlém rozhovoru pro týdeník ECHO řekl: „…v celé krizi s Ruskem pozorujeme, že politici rozhodovali bez racionálního posouzení situace. Dali se vést svými pocity. Nemáme rádi Putina, a proto musíme udělat to a to“. Svoje slova pak potvrzuje ve vyjádření pro francouzský portál agoravox.fr z 4.1.2024: „Myslet si, že konflikt je produktem jediné příčiny („Putin je blázen!“) je dětinské. Konflikty jsou vždy výsledkem souboru příčin, jejichž relativní důležitost se v průběhu času mění.“
Známý konzervativní komentátor Pat Buchanan napsal v r. 1999 ve své knize „Republika, nikoliv impérium“: „Posunem NATO směrem k Rusku si zaděláváme na konfrontaci v 21. století.“ Konec citace.
Rozsáhlý rozhovor s plukovníkem uveřejnil emeritní senátor Jaroslav Doubrava uvedl v knize Válka civilizací (Rok vydání 2025):„ …Zde je překlad rozhovoru se švýcarským plukovníkem:
„…Pane Baude, znáte region, kde v současnosti zuří válka. Jaké závěry jste vyvodil z posledních dní a jak jste k tomu dospěl?
Jacques Baud: Region, o kterém mluvíme, znám velmi dobře. Byl jsem u EDA [Federální ministerstvo zahraničních věcí] a jejich jménem jsem byl přidělen na pět let do NATO v boji proti šíření ručních palných zbraní. Dohlížel jsem na projekty na Ukrajině po roce 2014. To znamená, že díky své bývalé zpravodajské práci znám Rusko velmi dobře, i NATO, Ukrajinu a související prostředí. Mluvím rusky a mám přístup k dokumentům, do kterých se na Západě dívá málokdo.
Jste znalcem situace na Ukrajině a v jejím okolí. Vaše profesní činnost vás přivedla do současného krizového regionu. Jak vnímáte, co se děje?
Je to šílené, dalo by se říct, že je tam přímo hysterie. Co mě zaráží a co mi hodně vadí je, že se nikdo neptá, proč Rusové (na Ukrajinu) vtrhli. Nikdo nebude obhajovat válku a já rozhodně také ne. Ale jako bývalý šéf „Mírové politiky a doktríny“ oddělení OSN pro mírové operace v New Yorku po dobu dvou let si vždy kladu otázku: jak jste se dostali k tomuto bodu vedení války?
Jakou jste tam měl práci?
Šlo o zkoumání toho, jak vznikají války, které prvky vedou k míru a co lze udělat, abychom se vyhnuli obětem nebo jak válce předejít. Pokud nechápete, jak válka začíná, nemůžete najít řešení. Jsme přes¬ně v této situaci. Každá země zavádí své vlastní sankce proti Rusku a vy dobře víte, že to nikam nevede. Co mě zvláště šokovalo, bylo pro¬hlášení francouzského ministra hospodářství, že chtějí zničit ruskou ekonomiku s cílem přimět ruský lid strádat. Toto je prohlášení, které mě nesmírně rozčiluje.
Cílem Ruska je demilitarizace a denacifikace. Jak hodnotíte ruský útok?
Když jeden stát útočí na druhý, je to proti mezinárodnímu právu. Ale je třeba vzít v úvahu i pozadí. Především je třeba ujasnit, že Putin není ani blázen, ani neztratil kontakt s realitou. Je to člověk velmi me¬todický, systematický, takový hodně ruský. Myslím, že si uvědomuje důsledky svých činů na Ukrajině. Usoudil – zřejmě správně – že ať už provede „malou“ operaci na ochranu lidu Donbasu nebo „masivní“ operaci ve prospěch národních zájmů Ruska a lidu Donbasu, důsled¬ky budou stejné. Poté přešel k maximálnímu řešení.
Kde vidíte cíl?
Rozhodně to není namířeno proti ukrajinskému obyvatelstvu. To opakoval Putin znovu a znovu. Můžete to vidět na faktech. Rusko stá¬le dodává plyn Ukrajině. Rusové to nezastavili. Nevypnuli internet. Elektrárny a zásobování vodou nezničili. Samozřejmě jsou určité oblasti, kde se bojuje. Ale vidíte úplně jiný přístup než Američané, kupř. v bývalé Jugoslávii, v Iráku nebo v Libyi. Když na ně zaútočily západní země, nejprve zničily dodávky elektřiny a vody a veškerou infrastrukturu.
Proč to Západ dělá?
Počínání západních zemí - je zajímavé se na to podívat i z po¬hledu operační doktríny - je živeno myšlenkou, že když zničíte infra¬strukturu, dojde k povstání obyvatel proti neoblíbenému diktátorovi a vy ho tím zbavíte vůle. To byla strategie i za druhé světové války, kdy bombardovali německá města jako Kolín, Berlín, Hamburk, Drᬞďany atd. Mířili přímo na civilní obyvatelstvo, aby došlo k povstání. Vláda povstáním ztrácí svou moc a válka byla vyhrána bez ohrožení vašich vlastních jednotek. Taková je teorie.
Jak jsou na tom Rusové?
Tohle je úplně jiné. Jasně dali svůj cíl. Chtějí „demilitarizaci“ a „denacifikaci“. Pokud poctivě dodržujete pokrytí, je to přesně to, co dělají. Samozřejmě, válka je válka a bohužel vždy dojde k úmrtí, ale je zajímavé sledovat, co říkají čísla. V pátek (4. března) OSN bilan¬covala. Hlásila 265 zabitých ukrajinských civilistů. Večer ruské ministerstvo obrany uvedlo počet mrtvých vojáků na 498. To znamená, že mezi ruskou armádou je více obětí než mezi civilisty na ukrajinské straně. Když to srovnáte s Irákem nebo Libyí, je to v západní válce přesně naopak…“
(rp,prvnizpravy,cz,foto:arch.)
