Uvádí publicista František Roček ve vzpomínkovém komentáři pro Prvnizpravy.cz. Éra nacistických Sudet a Protektorátu Čechy a Morava se zhroutila.
 
V úterý 8. května 1945 se brzy ráno sešli v bytě Františka Haška zástupci ústeckých Čechů. Stali se z nich ještě během dne členové revolučního národního výboru (RNV).  Do čela RNV byl zvolen asi dvanáctkou přítomných František Hájek.  

Revoluční národní výbor (RNV) vznikl bez ohledu na politickou příslušnost jednotlivých Čechů. Postupně se rozrostl RNV na 28 členů. Získal tři místnosti v budově Uhelného syndikátu ve středu města.

Při převzetí moci jsou důležité symboly. Čeští dobrovolníci, kteří ze sebe učinili členy revolučního národního výboru, se si dali na rukáv trikolóry. Již měli jistotu, že proti nim německá moc, která byla v rozkladu, nezasáhne.

Naopak. Chtěli od německého starosty města oficiálně převzít správu města.

Revoluční národní výbor, který převzal 8. května v Ústí od nacistické správy moc, vznikl z odbojářů. Základem výboru byli lidé kolem odbojové skupiny Bohumila Bachury. Samotný Bachura a jeho spolupracovník Ota Král byli v červenci 1942 zatčeni a později popraveni. Osvobození se nedožili. Ostatní členové skupiny na severu Čech pokračovali v ilegální práci izolovaně bez napojení na pražské ústředí.  Pomocí výbušnin, které na první pohled vypadaly jako kusy uhlí, vyřazovali z činnosti lokomotivy, ale i důlní stroje na Mostecku, byly použity i v elektrárnách. 

V roce 1945 se členové Bachurovy skupiny seznámili s lidmi z odbojové skupiny NÚT, jejíž členové byli z Neštěmic, Ústí a Tuchomyšle. Vytvořili základ Revolučního národního výboru v Ústí, který 8. května 1945 převzal ve městě moc. 

Josef Zíka 8. května 1945 ve svých pětadvaceti letech patřil mezi odbojáře Bachorovy skupiny. Pracoval v první dva měsíce mezi členy ústeckého Revolučního národního výboru. Potom se vrátil zpátky do práce v ústecké velkoobchodní firmě.

Podle jeho osobních vzpomínek někteří němečtí funkcionáři se chovali klidně, předávali moc bez řečí, jiní se rozčilovali, ale věděli, že stejně není jiné východisko. Přebírání moci probíhalo prakticky od 8. do 10. května, protože muselo být dohodnuto s úřady, aby fungovaly dále. Německé obyvatelstvo Ústí se chovalo ukázněně a zdržovalo se spíše doma.

Německý vojenský velitel Ústí major Uhl měl k obraně Ústí jen hrstku vojáků. V té době ale bylo ve městě mnoho ustupujících německých vojáků, takže vojenský potenciál Němců ještě nebyl jenom symbolický. 

Během 8. května převzal revoluční národní výbor v Ústí moc od starosty a okresního vedoucího NSDAP, který byl politicky nejvyšším představitelem Říše. Ten přesvědčil majora Uhla, aby odevzdal moc Čechům. Uhl potom dokonce nabídl, že jeho vojáci budou dál vykonávat strážní službu, aby byl zachován pořádek až do příjezdu vojenských jednotek osvoboditelů. Taková byla situace v čas osvobození.

Svým způsobem přecházela československá správa v roce 1938 více méně plynule v německou (nacistickou) správu, a v květnu 1945 nová československá, v té chvíli ještě provizorní moc, navazovala na končící říšskou moc. 

Na nejnižším stupni státní správy existovaly dosavadní prvoinstanční československé okresní úřady, které byly sice zrušeny 20. listopadu 1938, ale zároveň byly nahrazeny podle říšského vzoru úřady zemských radů (landrátů). Jejich organizaci, sídla a počet uvádělo nařízení z 15. dubna 1939. Do čela úřadů byl jmenován zemský rada (Landrat) se zástupcem, vrchním okresním inspektorem (Kreisoberinspektor), a poradci zemského rady, okresní radové (Kreisräte), kteří byli jmenováni na šest let. 

Úřady měly dvojí systém podřízenosti, státní správa a samospráva byla spojena osobami vedoucích jednotlivých úřadů. Okresy se dělily na městské (Stadtkreise) a venkovské (Landkreise). V čele městských okresů stál na rozdíl od venkovských vrchní starosta (Oberbürgermeister). Co se týkalo správy obcí, bylo na celém území Sudet dne 10. listopadu 1938 zavedeno německé obecní zřízení, které bylo rovněž plně podřízeno vůdcovskému principu.

Nová česká poválečná moc vytvářela národní výbory v každé obci a v každém městě. Z živelně vytvořených českých výborů se během dalších týdnů stávaly místní (MNV) a okresní (ONV) výbory, kde byl dostatek českého obyvatelstva nebo místní správní komise a okresní správní komise (MSK, OSK).

Proto revoluční národní výbor (RNV) či český národní výbor (ČNV) se stal okresním národním výborem (ONV), aby se se na krátko změnil na OSK (na Ústecku byla převaha českých Němců), a ale po prvních volbách se stal opět ONV. Z prvotního více méně okresního formátu revolučního národního výboru se vyčlenil MNV pro Ústí nad Labem.