Antifašisté byli jakými si Poloněmci – měli úlevy v rámci přídělového systému a nemuseli nosit bílé pásky. A především nepatřili mezi adepty připravovaných odsunů.

S prověřováním Němců pomáhali v obcích s většinou německého obyvatelstva místní němečtí antifašisté, většinou sociální demokraté, u kterých byla jejich politická orientace dostatečně známa. Antifašistické výbory čili Antify pomohly i v Ústí n. L. roztřídit Němce na antifašisty, obyčejné Němce a nacisty. 

Pro české orgány byla znalost místních Němců lidmi z jejich vlastní národnostní komunity cennou pomocí. Oficiálně ale neměli mít němečtí antifašisté velký vliv na přidělování antifašistických průkazů. Kádrování Němců oficiálně prováděly národní výbory či správní komise ve spolupráci s bezpečnostním referáty OKS či ONV. V některých komisích byl i zástupce antifašistů.

Antifašista byl člověk československý na základě prozatímního osvědčení o československém státním občanství. Jenže ačkoliv byli dáni zpět na roveň Čechům a Slovákům, měli velký handicap – mluvili německy. Byla to nenáviděná řeč okupantů. 

Praxe na Ústecku

Kádrování antifašistů, zda skutečně byli pravověrnými antifašisty, probíhalo od druhé poloviny roku 1945 permanentně.  

Ústecký ONV již v květnu 1946 (číslo jednací 19579/46) napsal pro MNV dopis, ve kterém definuje kdo je antifašistou. Byla to osoba, která:

1. byla z politických nebo rasových důvodů v koncentračním táboře, káznici nebo vězení a po propuštění zachovala věrnost ČSR,
2. zúčastnila se v době okupace aktivně boje proti nacismu za ČSR,
3. byla v době okupace příslušníkem čsl. nebo spojenecké armády,
4. nikdy se nestala členem SS, SA, SdP, NSDAP, NSKK nebo jiných složek nacistických, přesto, že byl činěn nátlak. Kdo byl členem v těchto složkách nemůže býti pokládán za antifašistu s výjimkou těch, kteří byli za účelem rozkladné práce do těchto složek některou protifašistickou organizací prokazatelně vysláni.“

Antifašistická komise v Ústí spatřila poprvé světlo světa 5. června 1945. Dozvídáme se to z kopie dopisu, který napsali němečtí antifašisté. Někdo z nich se pokusil česky napsat zvací dopis datovaný 4. 6. 1945.

Napsali dopis Komandantu sovětských vojsk a okresnímu národnímu výboru. V něm se uvádí, že komunisté a sociální demokraté německé národnosti se sejdou v úterý dne 5. 6. o 6 hodině odpoledne v Národním domě v Ústí nad Labem ke krajské schůzi „ … s následujícím programem: 1. stvoření antifašistické komise. Komise si klade následující úkoly: 1. Podchycení bývalých členů komunistické a soc. demokratické strany a přeskoušení jejich činnosti v boji proti fašismu. 2. Antifa – komise, která se skládá jen se spolehlivých antifašistů, kteří zůstali až do dnes věrni Československé republice, dá své síly pro hospodářský vývoj nové republiky k dispozici.“

Dopis byl označen kulatým razítkem „K.S.Č. Ústí n/L.“

Výsledky obecních voleb v roce 1938 v Ústí nad Labem říkají, že 19 874 Němců volilo Sudetoněmeckou stranu, německou sociální demokracii pouze 3032 a Komunistickou stranu Československa 1338 osob.  

Komunisty sice volili i Češi žijící v Ústí, ale celkem lze odhadnout, že za antifašisty bylo teoreticky možné považovat přes 4000 osob již jenom na základě stranické příslušnosti. Pod jejich antifašistickými křídly skončili i jejich rodinní příslušníci, pokud se nezapojili do fašistické mašinérie.

Německá sociální demokracie se podílela po ukončení války v roce 1945 na prověřování ústeckých Němců jak se chovali v letech 1938 – 1945 vůči ČSR a českému obyvatelstvu.

Na německy psaném seznamu je zajímavé, že jde o kádrovací seznam. V jednom z řádků seznamu je například uvedeno: číslo legitimace 8190, jméno Grummich Marie, bydliště Brandfeld 23 a poznámka: Mann NSDAP u. Funktionär DAF – muž je členem NSDAP a funkcionářem DAF.

Podobné poznámky byly také u dalších osob v seznamu, například: Sofie Kmentová měla muže u NSKK, není antifašistou. Aibeiter Heinrich, byl u SS. Katharina Arbeiterová měla muže u SS.

Zachovala se například kopie dopisu předsedy ONV z 22. června 1946 Úřadu národní bezpečnosti ve věci „Býv. vězni koncentračních táborů trestaných z politických důvodů. Zajištění majetku.“ 

V dopisu bylo uvedeno, že při přezkumu osob, které hodlají odjet do Německa jako antifašisté, má být postupováno podle oběžníku ministerstva vnitra z 3. května 1946, „podle něhož musí býti přihlíženo k tomu, nestala-li se ta která osoba členem SS, SA, NSDAP, NSKK nebo jiných složek nacistických přesto, že byl činěn nátlak. Kdo byl členem v těchto složkách nemůže býti pokládán za antifašistu s výjimkou těch, kteří byli za účelem rozkladné práce do těchto složek některou protifašistickou organisaci prokazatelně vysláni.“
¨

Nejednalo se o jediné upozornění. Ze stejného soudku byla například kopie dopisu předsedy ONV z 22. června 1946 Úřadu národní bezpečnosti ve věci „býv. vězni koncentračních táborů trestaných z politických důvodů. Zajištění majetku.“ 

V dopisu bylo uvedeno, že při přezkumu osob, které hodlají odjet do Německa jako antifašisté, má být postupováno podle oběžníku ministerstva vnitra z 3. května 1946, „podle něhož musí býti přihlíženo k tomu, nestala-li se ta která osoba členem SS, SA, NSDAP, NSKK nebo jiných složek nacistických přesto, že byl činěn nátlak. Kdo byl členem v těchto složkách nemůže býti pokládán za antifašistu s výjimkou těch, kteří byli za účelem rozkladné práce do těchto složek některou protifašistickou organisaci prokazatelně vysláni.“

Předvoj, číslo 33, v sobotu 20. října 1945, strana 1, napsal, že OSK a MNV obdržely 18. října 1945 dopis od vedoucích německých antifašistů. Ti „… u vědomí neznalosti nebo malé znalosti českého jazyka sami uznávají, že by jejich situace i při zachování osobní svobody a případného udělení státního občanství byla v národním státě těžká. Níže podepsaní dovolují si oznámit, že se rozhodli … vystěhovati asi 250 rodin, bývalých členů KSČ  z Ústecka do Německa v nejkratší době a prosí okresní správní komisi, případně místní národní výbor o souhlas k této akci. … Ve smyslu dekretu presidenta republiky ze dne 24. V. 1945 prosí, aby si rodiny směly vzíti ssebou svůj movitý majetek, jako šatstvo, prádlo a jiné potřebné věci. … Chtějí na druhé straně republiky pokračoval v boji o odstranění posledního zbytku fašismu a ve vybudování nového, lepšího života. Chtějí tam pracovati pro dobré sousedské vztahy k naší vlasti a k českému národu.“

Místní národní výbor v Ústí nad Labem měl již svůj hlavičkový papír se znakem města na podzim 1945, jak bylo zřejmé například z dokumentu čj. Kö/Vd. 13316 ze 17. 10. 1945. V dopisu okresní správní komisi MNV sděluje, že nemá námitek, aby si němečtí komunisté vzali s sebou veškerý majetek – pokud jsou dány zákonné předpoklady.

Povinné díky při odjezdu komunistů do Německa

Němečtí antifašisté byli rozčarováni poválečným vývojem v ČSR. Antiněmecká vlna nakonec donutila antifašisty k odchodu do Německa. Bylo to pro ně velké zklamání. Proto značně nepřesvědčivě zní dopisu ústeckému ONV napsaný 24. listopadu 1945, ve kterém němečtí komunisté píší:

„Němečtí Komunisté okresu Ústí n./L. – Chabařovice, opouštějí podle dohody Československou republiku, aby spolupracovali na demokratické výstavbě Německa.
Při našem odchodu, mluvíce jménem všech loučících se německých Komunistů, vzdáváme díky ONV za neocenitelnou pomoc, kterou nám prokázal.
Slibujeme, že také mimo československé hranice nikdy na svoji starou vlast a svoje československé přátele  nezapomeneme, a budeme vždy pracovat na utužení dobrých sousedských styků s československým národem.“ Podepsán byl Karel Müllner a P. Vogel. 

Dopis posloužil k propagandistickým účelům, o čemž svědčí pořízení jeho opisu a poslání Zpravodajské ústředně ministerstva informací v Ústí z 18. prosince 1945. 

Antifašistický exodus

Zachoval se také záznam, v němž SNB, Velitelství stanice v Krásném Březně napsalo ústeckému ONV hlášení o odjezdu antifašistů. Velitel napsal 17. listopadu 1945: . „Hlásím, že dne 17. listopadu 1945 o 9.10 hod. odjela ze zdejšího přístaviště loď se dvěma čluny ČS labské dopravní společnosti s nákladem německých antifašistů a jejich svršků, kteří se dobrovolně stěhují do Německa.

Transport doprovází do Hřenska resp.fin.stráže Kubátek Otto a Mareš Karel. Vedoucí transportu jest Vogel Richard, bytem Ústí n. L., Churchilova ul. 45.“

Krásnobřezenské velitelství SNB napsalo dne 24.11.1945 o dalším odjezdu dvou vlečných člunů do Německa s antifašisty. Odbavování opět měl na starosti Pop. Vystěhovalo se 384 osob na 123 povolení.  Policejní asistence byla v síle 1+3 po celou dobu odbavování a odjezdu. Transport opět doprovázel Kubátek a Mareš. Vedoucím transportu byl znovu Vogel.

Zároveň v hlášení bylo uvedeno, že Edith Gröschlerové bylo zabaveno 7 zavazadel a z příkazu dr. Höniga a zavazadla převzal do úschovy MNV v Krásném Březně.

SNB - Velitelství stanice v Krásném Březně napsalo 20. prosince 1945 hlášení ústeckému ONV ve věci odjezdu antifašistů do Německa.
„Hlásím, že 20. prosince 1945 o 9.30 hod. odplula ze zdejšího přístaviště jedna loď s jedním vlečným člunem ČSLPS s německými antifašisty a jejich svršky, kteří se dobrovolně stěhují do Německa. Odbavení v přístavišti provedla finanční stráž za dozoru celního tajemníka p. Popu z celního úřadu v Ústí nad Labem. 

Stěhovalo se: 247 osob (63 vystěhovaleckých povolení) z okresu Most. 45 osob (15. vyst. povolení) z okresu Duchcov. Celkem 292 osob.

Němci se snažili získat dobrozdání o své bezúhonnosti vůči československému státu a předkládali různá potvrzení od svědků, kteří dotyčné Němce znali. Například se dochovalo potvrzení: „Potvrzujeme, že pan František Jahnel, nar. 27. 3. 1893 v Ústí n. L., bytem ve Střekově II, ul. Jana Schichta č. 51/385, jeho manželka Hilda Jahnelová roz. Wernerová, nar. 25.11.1895 v Kamenci u Podmokel, a jejich dcera Charlotta Jahnelová, nar. 24. 6. 1924 v Kamenci u Podmokel, se chovali po dobu německé okupace vůči českému občanstvu vždy loyálně a bezvadně. Ústí n. L., dne 15.7.1945.“ Následoval podpis českého svědka.

O podobné potvrzení požádal také Ernst Wacke. Dochoval se doklad z 15. 6. 1945 podepsaný třemi svědky a podpisy byly ještě potvrzené předsedou revoluční závodní rady podniku: „Byl jsem po 26 měsíců totálně nasazen v Chemické továrně v Ústí n. L. Mohu tedy potvrdit p. Ernst Wackemu, podmistru z odd. Ammoniak, že nikdy proti nám Čechům v oddělení zaměstnaným ničeho nepodnikal, naopak vždy nám všemocně vyšel vstříc.“