Roček: O čem vládní ubožáci moc nepoudají

politika

Sice v Česko-Moravsku máme plnou hlavu blbovin extremistické vlády nějakého Fialy, ale neškodí malá světová inventura od konce dubna do poloviny května. To je také děsná psina.

Roček: O čem vládní ubožáci moc nepoudají
František Roček, publicista
15. května 2023 - 08:04

Přečetl jsem si, že ropnému trhu trvalo příliš dlouho, než si ropní kalkulátoři uvědomili, že Rusko obchází ropné sankce s velkou lehkostí. Ruský námořní vývoz ropy se vrátil na své maximum z roku 2022. Jen před několika měsíci Mezinárodní energetická agentura (IEA) předpovídala letošní pokles ruské produkce ropy o 1,4 milionu barelů denně, upozorňuje v komentáři pro Prvnizpravy.cz publicista František Roček.

Ukrajinský pláč


Průzkum RIWI-Unbound Military Conflict Risk, prováděný denně na Ukrajině a v Rusku, zjistil prudký nárůst počtu Ukrajinců, kteří říkají, že očekávají, že se konflikt v nadcházejících týdnech zintenzivní, což je blbá zpráva. Mají pitomé americko války s Ruskem na Ukrajině již plné zuby.

„Ukrajinští respondenti v našem průzkumu se cítí tak znepokojeni nadcházející ofenzívou, že jejich podpora Zelenského klesla na nejnižší úroveň od začátku války,“ četl jsem povzdech v Asia Times.

Zatímco existuje spousta svalnatých ukrajinských keců o převzetí Krymu, rozumní koumáci varují, že zkoušet to by znamenalo eskalaci konfliktu doslova na evropské úrovni. Nemůžeme vyloučit, že nacionalističtí magoři na Ukrajině vidí svou příležitost právě v takové hře s ohněm. Washington bude čekat na výsledek dlouho slibované ukrajinské ofenzívy. Pokud to pro Ukrajinu dopadne špatně, Čína by mohla pomoci sjednat dlouhodobé „patové“ příměří, jak nabízí.

Již teď to nevypadá ofenzívně na jedničku, když Ruské letectvo je aktivnějším při útocích na týlová zařízení ukrajinské armády, včetně skladů munice a paliva, železničních uzlů, mostů a letišť. Cílem náletů je ochromit nebo zbrzdit ukrajinskou protiofenzívu, která je široce propagována i v přihlouplé České televizi.

Z hlediska prognóz nikdo nepochybuje v případě útoku o lokálních úspěších kyjevské armády. Záleží jenom na kreativitě ruského vedení, jak kyjevské úspěchy vyzmizíkuje.

Ruská biologická entita Alexej Borzenko, jenž je nazýván vojenským expertem, v ruském tisku zavrněla: „Toto je zlatá doba pro naše letectví. Můžeme použít to, co jsme použili v Aleppu v Sýrii, když jsme demolovali blok za blokem s pomocí Tu-160 ("Bílá labuť") a Tu-95.“

Jsou to kecy, ale přeloženo do lidštiny, lze tomu rozumět, že v krizových okamžicích snad konečně nasadí Rusové s patřičnou bezohledností velkokapacitní bombardéry s krytím stíhacích bombardérů vůči PVO čili protivzdušné obraně. Ve vzduchu je i otázka, zda ruské letectvo nepoužije i pár transportních letadel ke shozu velkokapacitních nádrží napalmu. Bylo by to z technického hlediska velmi zajímavé. Ze zkušeností z druhé světové války vyplynulo, že zápalné pumy působí až trojnásobnou škodu oproti tříštivo-trhavým pumám stejné hmotnosti.

Někdo to podělal

Putinovský sbor deratizátorů ukrajinských neonacistů alias ultranacionalistů má velmi pilné kámoše ve velkožvanivém kyjevském vládním bordelu. Ukrajinští blbečci svými žvásty umí podpořit Putincovce.

Šéf ukrajinské vojenské rozvědky nedávno prohlásil, že Ukrajina "zabije Rusy všude na světě, dokud válka neskončí". Zatímco americké ministerstvo zahraničí toto prohlášení odsoudilo, Bílý dům oznámil další vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 1,2 miliardy dolarů. Toto prohlášení vyvolalo v Rusku pobouření a údaje z nezávislých průzkumů veřejného mínění ukazují, že až 89 procent Rusů nyní věří, že jediný způsob, jak ukončit válku, je "úplné vítězství nad fašistickým režimem v Kyjevě".

Tento sentiment naznačuje, že s podporou kyjevských žvástalů většina Rusů vidí válku i nadále jako vlasteneckou válku o přežití.

Číňané mají smysl pro humor


Někoho by mohlo překvapit, že 26. dubna Čína nečekaně hlasovala pro nezávaznou (čili velkohubě zbytečnou) rezoluci Valného shromáždění OSN, která charakterizovala Rusko jako "agresora" na Ukrajině. Čínské zdroje uvádějí, že hlasování Pekingu, které má pouze symbolický obsah, představovalo gesto dobré vůle vůči USA kvůli diskuzím mezi vysokými americkými a čínskými představiteli.

Jde o typický příklad bezvýznamnosti oficiální diplomatické žvanírny. Čína později potvrdila, že její postoj k ukrajinské válce se v důsledku hlasování na valné žvanírně OSN v ničem nezměnil.

Naopak smysl pro humor ztrácejí Amíci. Chmurné hodnocení vyhlídek Ukrajiny na vítězství nad Ruskem vzešlo z březnového setkání bývalých vysokých amerických lampasáků, zpravodajských důstojníků a vědců. Bez vycvičeného personálu a munice, tvrdil jeden prominentní americký jestřáb, by ukrajinský komický prezident mohl zvážit čínský mírový plán.

Demokraticky orientovaný Brookings Institution vydal 28. dubna zprávu „Američané vykazují známky netrpělivosti s ukrajinskou válkou".

Brookings upozornil: „46% uvedlo, že Spojené státy by měly zůstat v kurzu podpory Ukrajiny pouze jeden až dva roky, ve srovnání s 38%, kteří řekli, že USA by měly zůstat v kurzu tak dlouho, jak bude potřeba." Do roku 2024 se válka může stát pro Bidena politickou přítěží, zejména pokud ukrajinská ofenzíva vyšumí.



Prý Turecko i po volbách bude kšeftovat s Rusem

USA a jeho šmudlové z NATO doufají, že v prezidiálních volbách mohl v tureckých volbách zvítězit opoziční šmudla, který by nakonec šel Amíkům na ruku a odtáhl se od Rusáků. Turecká opozice proto potichu dostává tzv. západní finanční podporu. Např. čtenáři v Guardianu 12. května se mohli dočíst, že přední turecký opoziční kandidát obvinil Rusko z vměšování do voleb „několik dní před nejdůležitějším hlasováním v zemi na celou generaci.“ Tak vysoce si cení Guardian protiruské (protierdoganovské) opozice.

Zajímavé je, že momentálně islamistický postdemokratický diktátor Erdogan je pro Evropu daleko menší hrozbou než postdemokratičtí NATOmani denně ráno se modlící na záchodě za zcepenění Ruska. Erdoganovo Turecko (člen NATO) brzdí západní narcismus ničící evropskou ekonomiku.

Obavy z nejistého vývoje v Turecku jsou podle analytiků s otazníkem. Finančně je Turecko závislé na státech Perského zálivu a Číně. Velká pozornost byla zaměřena na roli Číny při zprostředkování obnovení diplomatických vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Turecko však bylo de facto partnerem této dohody, a to hned v několika ohledech.

Ekonomické vztahy Turecka s Čínou jsou tmelem, který drží pohromadě binec v oblasti na politické uzdě. Čínský vývoz do Turecka se od roku 2019 ztrojnásobil. Z části proto, že jde o nepřímý vývoz do Ruska. Turecko se ukázalo jako klíčový ekonomický prostředník mezi Ruskem a zbytkem světa, včetně elektronických zařízení z Číny a ruské ropy přepravované tureckými ropovody.

Lze očekávat, že islamistický Erdogan přece jenom s odřenýma ušima vyhraje volby, vzhledem k nevýraznosti jeho hlavního oponenta, postaršího státního úředníka v důchodu, který vede koalici šesti vzájemně antagonistických stran. Ale ať už vyhraje kdokoliv, bude muset zůstat v kurzu, který Čína, státy Perského zálivu a Rusko vytvořily pro Turecko.

Je to absurdní, ale jedno je uklidňující. Místo aby se Turecko stalo hegemonickou novou osmanskou říší, jak doufal Erdogan, usadí se v roli nejmocnějšího národního státu v západní Asii. S tím se musí zatím spokojit, s pilnou podporou šíření islamistické ideologie na Balkáně a v Německu.

Číňané utěšují kovboje


Podle tisku čínští představitelé ve své nedávné soukromé výměně názorů se svými americkými protějšky prý zdůraznili, že Čína se nechce stát globálním hegemonem. (To odpovídá dosavadní koncepci čínské politiky.) Její nedávné diplomatické iniciativy, včetně zprostředkování mezi Saúdskou Arábií a Íránem, byly omezené a regionálního rozsahu, zaměřené na pohodlnější kšeftování.

Čína pomocí usměvavých diplomatů nabídla lízátko: chce spolupracovat s USA v hlavních otázkách mezinárodní bezpečnosti, a nechat USA, aby si (zatím) dál hrály na to, že se přitom ujaly vedení.

K tomu bych dodal, že před pár dny Čeng Žuo-lin z Institutu čínských studií univerzity Fudan s dvacetiletou zkušeností z Paříže si povzdychl:
„… už jsme v nové studené válce. „Rozdíl je však tentokrát v tom, že se jedná o soupeření mezi dvěma velmocemi, nikoli mezi dvěma tábory. Soutěž je v první řadě o tom, kdo dělá méně chyb, a za druhé o tom, kdo má lepší přístup k podpoře třetích stran. Hlavní bojiště není na globálním Jihu, kde Spojené státy prohrály s Čínou, zejména v Africe a Latinské Americe. Hlavní bojiště nebude ani v Indo-Pacifiku, kde je jen málo zemí ochotno postavit se na jednu stranu. Hlavním bojištěm nové studené války bude Evropa, která zahrnuje většinu amerických spojenců a Čínu, jejich největšího obchodního partnera.

Postupem času bude transatlantické spojenectví zákonitě upadat. I když je úpadek Ameriky pomalý, nedokáže udržet náklady na globální vojenské nasazení. Bude se muset stáhnout z mnoha částí světa, včetně Středního východu a Evropy, se zaměřením na Indo-Pacifik, protože Spojené státy považují Čínu za dlouhodobou hrozbu. Američtí prezidenti, republikáni i demokraté, požadují, aby Evropané převzali větší odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. Jinými slovy, i když se Evropa zdráhá, musí být strategicky autonomní…“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)




43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX





Anketa

Měla by Danuše Nerudová odstoupit z kándidátky STANu do eurovoleb?

Ano 71%
transparent.gif transparent.gif
Ne 15%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 14%
transparent.gif transparent.gif