Evropská unie po změně vlády v Maďarsku a odchodu Viktora Orbána odblokovala další finanční pomoc Ukrajině, kterou Budapešť v předchozích měsících blokovala využíváním práva veta. Schválený balík v hodnotě desítek miliard eur má pomoci Kyjevu udržet chod státu i financování války v době, kdy se konflikt dál prodlužuje a náklady na podporu Ukrajiny rostou. Vedle samotné půjčky se však mezi evropskými politiky stále výrazněji prosazuje i myšlenka širšího využití zmrazených ruských aktiv, která západní státy zablokovaly po začátku války. Zastánci tohoto postupu tvrdí, že Rusko musí nést náklady konfliktu, odpůrci naopak upozorňují na právní nejistotu, možné odvety Moskvy i zásah do důvěryhodnosti evropského finančního prostředí.
Právě na dlouhodobou neudržitelnost současného financování Ukrajiny a rostoucí tlak na využití zmrazených ruských aktiv upozorňuje ve svém komentáři publicista Pavel Šik. Podle něj schválená pomoc zdaleka nepokrývá skutečné potřeby Kyjeva a Evropská unie se postupně dostává do situace, kdy bude nucena hledat další miliardy i za cenu právně a politicky sporných kroků.
„Déjà vu. Jen co se po pádu Orbána s konečnou platností schválila půjčka Ukrajině ve výši 90 miliard eur, nizozemský ministr financí Eelco Heinen otevírá v Bruselu lobbování za nové peníze pro válčící zemi a vytahuje opět debatu o využití zmrazených ruských aktiv.
Za zavřenými dveřmi prý při jednání ministrů financí EU získával podporu pro myšlenku, o které jsme si mysleli, že ji Evropská rada po bouřlivých diskuzích v prosinci minulého roku odložila s konečnou platností ad acta.
Jenže těch schválených 90 miliard eur nestačí a zdá se, že EU vědomě použila optimistický scénář vývoje, aby bylo možné prosadit politicky průchodné číslo. Kyjevský schodek 71 miliard eur pro letošní rok a 64 miliard eur pro rok 2027 byly totiž odhady předpokládající, že válka letos skončí, což bylo označeno jako ‚hopeful estimate‘.
Pro scénář pokračující války jsou čísla podstatně vyšší. Mezinárodní měnový fond počítá s celkovými potřebami financování Ukrajiny ve výši 136 miliard dolarů pro období 2026 až 2029 pro střední, ne nejhorší variantu, přičemž i po prosincové půjčce zbývá podle odhadů Komise nekrytá třetina celkových potřeb.
V případě takzvaného zmrazeného konfliktu přetrvávajícího do roku 2028 kalkuluje IMF s fiskálními deficity průměrně kolem 19 procent HDP ročně. Mezery ve financování jsou tedy strukturální, nikoli přechodné, a aktuálně ‚odblokovaná‘ půjčka 90 miliard eur je nepokrývá ani za příznivých předpokladů.
Na tento problém Heinen odpovídá opět návrhem ‚reparační půjčky zajištěné aktivy‘, tedy řešením, které se sice formálně vyhýbá přímé konfiskaci, ale v praktické rovině se jí přibližuje. Půjčka by totiž byla splatná pouze tehdy, až Rusko zaplatí reparace Ukrajině.
Když si zopakujeme, co bylo probíráno před několika měsíci, v principu je to jádro problému, který příznivci tohoto řešení raději neformulují nahlas. Splatnost takové půjčky podmíněná ruským odškodněním, které Moskva odmítá a odmítat bude, znamená, že ‚půjčka‘ je ve skutečnosti nevratným převodem zahaleným do právních kliček. Forma je půjčka, obsahem je konfiskace.
Belgický premiér De Wever to viděl jasně a v prosinci si vynutil alternativu, společný dluh EU zajištěný evropským rozpočtem. Byl za to kritizován, přestože požadoval jen to, aby Belgie nezůstala osamocena v případě ruské právní odvety, což bylo odmítnuto jako nesplnitelné.
Jenže problém není jen právní, je i strategický. Pokud by EU opravdu právně vázala uvolnění ruských aktiv na formální přiznání ruské odpovědnosti a zaplacení reparací, uzavírá si prostor pro jakékoli pragmatické mírové uspořádání.
Každý mír, který nebude jednoznačnou ruskou porážkou s uznanou právní odpovědností, automaticky znamená, že aktiva zůstanou pro Rusko zmrazená navždy. To nevytváří tlak na Moskvu, aby chtěla válku skončit. Vytváří to rigiditu na evropské straně, protože část aktérů bude mít strukturální zájem preferovat pokračování konfliktu před kompromisním mírem, který by nenaplnil podmínky uvolnění aktiv.
Heinenovu iniciativu podporují jako dříve Estonsko, Lotyšsko, Litva a Finsko, tedy státy, jejichž bezpečnostní úzkost je pochopitelná a oprávněná. Jiní diplomaté mlčí a tvrdí, že diskuze přijde pravděpodobně zase na konci roku. Přeloženo, počkáme, až bude situace natolik akutní, že diskuzi nebude možné odložit.
To je přesně ta logika, která evropskou politiku vůči Ukrajině charakterizuje od února 2022.
Rozhodnutí se odkládají do poslední chvíle, pak se přijímají ve spěchu kompromisy, které problém posouvají o šest měsíců dopředu.
Mezitím Komise lobbuje v Kanadě, Británii, Japonsku a Spojených státech, aby složily zbývající třetinu financování. Pokud nepřispějí, bude se pravděpodobně opakovat loňské divadlo a skončí to opět dalším společným dluhem EU. Brusel je mistr ve vypouštění balónků,“ napsal na sociální síti Facebook publicista Pavel Šik.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, repro: voxtv)
