V závěru roku sílil v Evropské unii politický tlak na to, aby byly zmrazené ruské státní rezervy využity k financování vojenské pomoci Ukrajině a k posílení evropského zbrojního průmyslu. Nejhlasitěji se ozývali představitelé pobaltských států, Polska a část europoslanců, podle nichž by Rusko mělo nést přímé finanční náklady války, kterou rozpoutalo. Proti těmto návrhům se však postavila Evropská centrální banka, právní služby Evropské komise i některé členské státy. Upozorňovaly na riziko porušení mezinárodního práva, hrozbu vleklých soudních sporů a možné oslabení důvěry v euro jako bezpečné úložiště státních rezerv. Výsledkem byl kompromis, který vylučuje konfiskaci samotných aktiv a omezuje se pouze na využití výnosů z jejich správy.

Ekonomické souvislosti tohoto rozhodnutí podrobně popsal investor a bývalý bankéř Radovan Vávra a vysvětluje, že spor o ruská aktiva není otázkou politické vůle či morálního postoje, ale technických a systémových limitů, na nichž stojí fungování eura i důvěra v evropský finanční řád.

„Bankéřům a lidem od financí bylo od začátku jasné, že zabavit ruská aktiva držená v Bruselu je ekonomicky nemožné. Kromě odvetného opatření – tedy že by Rusko zabavilo evropská aktiva v ještě větší hodnotě, která dnes patří evropským institucím, ale leží na území Ruské federace – by to totiž dlouhodobě ohrozilo euro jako takové. A euro, bohužel, není americký dolar.

Celý problém není morální, ale technický. Rezervní měna funguje jen tehdy, když jí svět věří. Státy drží své peníze v eurech proto, že předpokládají, že o ně nemohou přijít politickým rozhodnutím. Jakmile by Evropská unie jednou sáhla na státní rezervy cizí země a prostě je vzala, vznikl by precedens. Ne "výjimečný případ Ruska", ale nové pravidlo: když se znelíbíte, o peníze můžete přijít.

To je přesně ten moment, kdy by si desítky zemí po světě řekly, že je čas snížit podíl eura ve svých rezervách. Ne naráz, ne dramaticky, ale potichu a systematicky. A měna neumírá výbuchem, ale ztrátou důvěry. Pomalu.

Další problém je, že euro není kryté státem, armádou a jednotnou mocí. Americký dolar si může dovolit být politickou zbraní, protože za ním stojí Spojené státy jako jeden stát s jednou fiskální politikou a globální silou. Evropská unie takový stát není. Je to složitá dohoda mezi mnoha zeměmi, které sdílejí měnu, ale ne plnou odpovědnost.

Psali jsme: Boj na třech frontách Evropa neunese a může narazit, varuje Zahradil

Navíc většina ruských peněz leží v systému Euroclear, tedy v konkrétní jurisdikci. Kdyby došlo k zabavení, žaloby by nešly na "Evropu", ale na konkrétní státy a jejich instituce. To by okamžitě zdražilo financování, zvýšilo riziko a znejistilo celý finanční systém eurozóny.

Proto k zabavení nedošlo. Ne proto, že by si Evropa neuměla spočítat, kolik peněz leží na stole, ale proto, že si umí spočítat, kolik by ji to stálo dlouhodobě. Euro může přežít válku, inflaci i krize. Nepřežilo by ale okamžik, kdy by přestalo platit, že peníze držené v eurech jsou chráněné právem, a ne náladou politiky,“ napsal na síti X Radovan Vávra.

(Barták, prvnizpravy.cz, repro: brocast)