Alexandra Semancová byla hostem pořadu X Talk, který na XTV moderovala Alex Mynářová. Rozhovor se soustředil především na obvinění ze střetu zájmů, která se v posledních měsících objevila v souvislosti s jejím působením na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Semancová je odmítla s tím, že nikdy nerozhodovala o přidělování evropských dotací, žádné projekty nehodnotila a na ministerstvo nastoupila až ve chvíli, kdy byly všechny prostředky z Národního plánu obnovy rozdělené.

Hned na začátku vysvětlila, jak se na ministerstvo vůbec dostala. Podle svých slov ji oslovila jedna z vedoucích Národního plánu obnovy, protože úřad hledal zkušené lidi z praxe, kteří by pomohli zvládnout administraci velkého množství projektů.

„Na ministerstvo práce jsem do výběrového řízení šla na doporučení jedné z vedoucích Národního plánu obnovy s odůvodněním, že mají podstav a že by bylo fajn mít u sebe lidi, kteří umí dělat dotace, aby se administrace Národního plánu obnovy zrychlila. Když jsem přišla na výběrové řízení, proběhla komunikace, že vidím svoje projekty v systému, takže půjdu na oddělení, kde moje projekty nejsou. Bavili jsme se také o tom, že vlastním firmu SIP Trade a jestli to vyřeším tak, že ji převedu na dceru. Řekla jsem, že ano. Takže určitě věděli už při výběrovém řízení, že firmu vlastním,“ uvedla.

Dodala, že následně nechala u notáře přepsat jednatelství společnosti na svou dceru. Sama zůstala pouze majitelkou firmy. Ani to podle ní nepředstavovalo problém, protože podle právního posouzení nikdy nebyla příjemcem žádné dotace.

„Podle pana notáře ne, protože já jsem nikdy dotace nečerpala. Nikdy jsem nebyla příjemcem dotace,“ řekla Semancová.

Odmítla také informace, že na ministerstvu působila jako referentka. Podle ní šlo o pozici ministerského rady, tedy projektového manažera. Jejím úkolem podle vlastních slov nebylo rozhodovat o přidělování evropských peněz, ale posílit personálně tým, který zajišťoval administraci již schválených projektů.

„Bylo mi přiděleno deset projektů. Ani jeden z nich ale nebyl ten, který jsem před nástupem sama administrativně zpracovávala,“ zdůraznila.


„To je sice hezký titulek, ale špatně dokazatelný. Když jsem nastupovala nejprve jako ministerský rada a později jako poradkyně pana ministra, neprobíhala žádná výzva na podávání projektů. Nehodnotily se žádné projekty. Všechny peníze už byly alokovány na jednotlivé projekty, takže jsem neměla na co mít vliv,“ řekla.

Podle ní se dotační výzvy otevíraly postupně mezi lety 2022 až 2024 a týkaly se například dětských skupin, sociální infrastruktury, digitálního vzdělávání nebo projektů zaměřených na ohrožené děti. Ve chvíli jejího příchodu už ale byly všechny uzavřené.

„Rozdělovaly se od roku 2022. Byly různé výzvy na ohrožené děti, sociální infrastrukturu, dětské skupiny nebo digitální vzdělávání. Všechny výzvy už ale byly uzavřené a projekty byly podané i schválené. Nejen moje, ale všechny ostatní. Já už jsem přišla jen na administraci. Řešily se zprávy o realizaci a žádosti o platbu. Nebyla ani žádná hodnoticí komise, kde bych mohla být členem nebo něco ovlivnit,“ vysvětlila.


Dalším tématem se stala reakce Evropské komise, která se podle zveřejněných informací začala možným střetem zájmů zabývat. Semancová připustila, že si Komise mohla vyžádat vysvětlení, současně ale upozornila, že v té době už na ministerstvu nepůsobila jako poradkyně.

„Myslím si, že určitě ano, ale to už bylo v době, kdy jsem na pozici poradkyně pana ministra nebyla. Bylo mi řečeno, že se situace vyřešila mým odchodem. Dostala jsem interní pokyn, že nesmím kontaktovat sekci, která řeší dotace, a přišla jsem o přístupy do systému,“ popsala.

Zároveň zdůraznila, že ani předtím neměla možnost do jednotlivých projektů jakkoliv zasahovat. Přístup do informačního systému podle ní sloužil pouze ke čtení údajů a kontrole průběhu administrace.

„Do systému jsem měla přístup jen jako čtenář. Nemohla jsem tam nic měnit ani manipulovat. Přihlašovala jsem se pouze tehdy, když přišla stížnost od starostů, že se dlouho čeká na žádost o platbu. Podívala jsem se, kde je problém, a teprve potom jsem kontaktovala příslušné oddělení,“ vysvětlila.

Semancová následně popsala, s jakými problémy se podle ní při administraci evropských dotací setkávala nejčastěji. Tvrdí, že největší komplikací nebyl samotný systém dotací, ale dlouhé čekání na schválení projektů a následné proplácení peněz. Podle jejích zkušeností čekali někteří žadatelé na rozhodnutí téměř rok, což zejména obcím výrazně komplikovalo přípravu investic.

„My jsme opravdu čekali na schválení dotace devět až dvanáct měsíců od podání žádosti. Starostové si mezitím museli brát úvěry, kupovali nemovitosti a začínali stavět ještě před rozhodnutím. Nešlo jen o obce. Stejné problémy měly charity nebo neziskové organizace, které také nemají peněz nazbyt,“ popsala.

Právě proto podle ní dostávala kabinet ministra opakovaně stížnosti od starostů, kteří upozorňovali na zdlouhavou administraci. Jejím úkolem pak bylo zjistit, v jaké fázi se konkrétní projekt nachází, a ověřit, proč se řízení zdrželo.

V rozhovoru zazněla také otázka, zda některé obce neměly při schvalování projektů výhodnější postavení než jiné. Moderátorka připomněla informace, podle nichž byli někteří starostové spokojeni, zatímco jiní čekali na rozhodnutí podstatně déle. Semancová připustila, že rozdíly existovaly.

„Spíš to byli právě starostové, kteří byli hned v té začáteční fázi, když se spustily dotace pro dětské skupiny. Asi byly přednostně hodnoceny a peníze jim tekly dřív než ostatním. Z vlastní zkušenosti jsem lidoveckého starostu neměla. My jsme opravdu čekali na schválení dotace devět až dvanáct měsíců,“ uvedla.

Podle ní se dlouhé čekání následně promítalo i do samotné realizace projektů. Obce podle jejích slov často získaly rozhodnutí až ve chvíli, kdy jim zbývalo jen několik měsíců na dokončení celé investice.

„Když čekáte rok na rozhodnutí a pak vám zbývají tři nebo čtyři měsíce na stavbu, dostáváte starosty do velmi složité situace. Mnozí si museli vzít úvěr, protože jako správci veřejných peněz nemohou riskovat, že bez rozhodnutí utratí celý obecní rozpočet,“ vysvětlila.

Další část rozhovoru se věnovala otázce, zda může Česká republika kvůli údajnému střetu zájmů přijít o evropské prostředky. Semancová takové obavy odmítla a upozornila, že rozhodování Evropské komise teprve přijde po dokončení všech kontrol.

„To se zatím vůbec neví. Projekty nejprve projdou kontrolami a teprve potom se podává žádost o platbu Evropské komisi. Ta následně vyhodnotí, jestli byly splněny všechny milníky,“ vysvětlila a současně upozornila, že podle ní veřejná debata často směšuje evropské a národní financování.


Na přímou otázku, zda podle ní České republice skutečně hrozí ztráta evropských peněz, odpověděla jednoznačně.


Rozhovor se následně stočil k jejímu odchodu z ministerstva. Moderátorka se ptala, proč rezignovala, pokud je přesvědčena, že se ničeho nedopustila. Semancová odpověděla, že zpočátku neměla možnost veřejně reagovat, protože komunikaci vedlo ministerstvo. Situace se podle ní navíc rychle přenesla i do osobního života.

„Ze začátku jsem se nemohla bránit, protože komunikaci vedl odbor komunikace ministerstva. Nikdy předtím jsem nebyla veřejně známá. Najednou začaly chodit výhrůžné SMS mně i mojí dceři, objevily se hejty, odešli někteří přátelé a celá rodina tím trpěla. Řekla jsem si, že mi to za to nestojí. Myslela jsem, že se situace uklidní a všechno se vysvětlí,“ uvedla a jedním dechem dodala, že se navíc v průběhu času měnila i interpretace celé kauzy.

„Jednou se psalo o možném střetu zájmů, pak už se psalo, že byl střet zájmů potvrzen. Nejdřív se říkalo, že můžeme přijít o peníze, potom už se psalo, že jsme o ně přišli. Přitom se mě nikdo nezeptal, co bylo mojí skutečnou prací,“ řekla.

Semancová současně kritizovala způsob, jakým byly podle ní informace zveřejňovány. Tvrdí, že řadu skutečností bylo možné jednoduše ověřit přímo u ministerstva.

„Pan Valášek si mohl ověřit, kdy byly projekty schválené, kdy byly vyplacené peníze, jestli jsem seděla v hodnoticích komisích, jestli jsem něco podepsala nebo o něčem rozhodovala. Nikdo se ale neptal, co jsem na ministerstvu skutečně dělala,“ uvedla.

V závěrečné části rozhovoru Semancová podrobněji popsala, co podle ní na ministerstvu skutečně dělala. Odmítla, že by její práce spočívala v rozhodování o dotacích. Naopak tvrdí, že se soustředila především na zrychlení administrace a odstranění problémů, na které dlouhodobě upozorňovali samotní žadatelé.

„Mým úkolem bylo pomoci řídicímu orgánu i samotným žadatelům. Výhoda byla v tom, že jsem znala pohled obou stran. Viděla jsem problémy žadatelů i ministerstva a snažila se hledat cestu, jak administraci zrychlit. Navrhovala jsem semináře, aby se předcházelo chybám v žádostech o platbu. Obraceli se na nás lidé, jestli nemůžeme proces nějak urychlit, a myslím si, že se udělala spousta dobré práce,“ řekla.

Připomněla také, že ministerstvo podle ní přijalo organizační opatření, která měla administraci urychlit. Zmínila například zapojení pracovníků Centra pro regionální rozvoj, kteří pomáhali se zpracováním projektů.

Další oblastí, které se podle svých slov věnovala, bylo hledání úspor a změn v plánovaných dotačních výzvách. Tvrdí, že cílem bylo přesunout peníze tam, kde podle nového vedení ministerstva přinesou větší přínos.

„Přistoupili jsme ke zrušení dvou výzev zaměřených na gender a prostředky jsme přesunuli na vznik center duševního zdraví. Současně jsme se dívali i na to, kam peníze dlouhodobě směřují, protože se opakovali stejní příjemci. Nešlo jen o neziskové organizace, ale i o další subjekty,“ uvedla.

Moderátorka se následně zeptala, zda mohla informace získané během práce na ministerstvu využít při svém podnikání v oblasti dotačního poradenství. Semancová takovou možnost odmítla.

Vysvětlovala, že ve chvíli jejího nástupu už byly všechny projekty schválené a další administrace se řídila přesně stanovenými pravidly.

„Upřímně jediná věc byla, že jsem pochopila, proč administrace trvá tak dlouho. Jinak nebylo co využít. Projekty už byly schválené. Žádosti o platbu se řídí přesnou metodikou. Tam není co ovlivnit. Neměla jsem si k čemu pomoci,“ řekla.

Podle ní vznikl kolem celé kauzy zjednodušený obraz, který neodpovídá tomu, jak systém evropských dotací ve skutečnosti funguje.

„Vypadá to, jako bych přišla za klientem, napsala mu projekt, potom nastoupila na ministerstvo a sama mu přiklepla sto milionů korun. Jenže tak to vůbec nebylo. V době, kdy jsem na ministerstvo nastoupila, už nebylo co schvalovat. Projekty byly dávno schválené a řešila se pouze jejich administrace,“ vysvětlila.

Zároveň připomněla, že sama nikdy nevystupovala jako žadatel o dotaci. Její společnost podle ní klienty pouze zastupovala na základě plné moci při přípravě žádostí.


Přesto připouští, že celý systém evropských dotací má podle jejích zkušeností řadu problémů.

„Těch problémů je tam strašně moc. Ty metodiky jsou opravdu složité, ale Národní plán obnovy končí, tak doufám, že úspěšně,“ uvedla.

Na závěr rozhovoru potvrdila, že se chce proti zveřejněným informacím bránit právní cestou. Podle ní už právníci připravují trestní oznámení.

„S právníkem připravujeme trestní oznámení jednak na nejmenovaný deník a na pana Valáška. Zvažujeme také další kroky vůči tomu, kdo informace z ministerstva vynášel a poskytoval je médiím,“ řekla.

Celým rozhovorem prostupovala jedna hlavní linie. Alexandra Semancová opakovaně tvrdila, že na Ministerstvo práce a sociálních věcí přišla až ve chvíli, kdy byly dotační výzvy Národního plánu obnovy uzavřené, projekty schválené a evropské prostředky rozdělené. Odmítá proto, že by mohla ovlivňovat přidělování dotací nebo zvýhodňovat jednotlivé žadatele.

Současně je přesvědčena, že veřejná debata podle ní nevychází z úplného popisu její práce na ministerstvu. Tvrdí, že jejím úkolem bylo zrychlit administraci, pomáhat s řešením problémů žadatelů a podílet se na úpravách některých dotačních programů, nikoliv rozhodovat o přidělování evropských peněz.

Právě proto chce nyní celou kauzu řešit právní cestou a domáhat se ochrany proti tvrzením, která podle svých slov poškozují její profesní i osobní pověst.