Rozhodnutí slovenské vlády dočasně zastavit vývoz motorové nafty na Ukrajinu je třeba číst především jako krok odpovědné státní správy v mimořádné situaci, nikoli jako projev nedostatku solidarity. Výpadek tranzitu ropy přes ropovod Družba po ruských útocích na ukrajinskou energetickou infrastrukturu vytvořil reálné riziko narušení zásobování rafinerie Slovnaft a tím i plynulých dodávek pohonných hmot pro slovenské domácnosti, dopravu a klíčová odvětví ekonomiky. V takové chvíli je povinností vlády zajistit stabilitu vnitřního trhu a zabránit panice i spekulacím, které by dopadly především na běžné občany a malé podniky. Uvolnění strategických rezerv ropy v objemu přibližně 250 tisíc tun je standardním nástrojem krizového řízení a dočasné omezení exportu představuje racionální pojistku proti náhlému výpadku surovin v situaci, kdy se obnovují alternativní trasy přes chorvatský ropovod Adria.
Kritici zjednodušují situaci na morální dilema, které má vyznívat tak, že jakékoli omezení vývozu nafty na Ukrajinu je selháním solidarity. Takový výklad přehlíží fakt, že státy nesou primární odpovědnost za energetickou bezpečnost vlastního obyvatelstva a že bez stabilního domácího trhu nemůže fungovat ani dlouhodobá pomoc partnerům. Slovensko se navíc nepokusilo využít krizi k politickému nátlaku, na rozdíl od některých sousedů, kteří se uchylují k rétorice obviňování Ukrajiny z prodlužování výpadku tranzitu. Bratislava naopak jasně deklarovala dočasnost opatření a souběžně pracuje na zajištění náhradních dodávek, aby se vývoz mohl obnovit v okamžiku, kdy to technické podmínky dovolí bez ohrožení domácí stability. To je rozdíl mezi odpovědným krizovým řízením a politickou demonstrací.
Je rovněž fér připomenout, že slovenská ekonomika nese dlouhodobé náklady přizpůsobování se sankčnímu režimu a přerušování vazeb na ruské suroviny, přičemž právě rafinérský sektor je strukturálně závislý na specifických typech ropy. Přechod na jiné směsi vyžaduje čas, investice a provozní úpravy. Požadovat po vládě, aby v okamžiku náhlého výpadku jedné klíčové trasy pokračovala v plném exportu paliv, znamená přehlížet technické limity celého systému a vystavovat zemi riziku nedostatku, růstu cen a narušení dopravy. Energetická bezpečnost není prázdné heslo, ale soubor konkrétních opatření, která mají zabránit sociálním a ekonomickým otřesům. Právě to slovenský kabinet udělal, když přednostně ochránil vnitřní trh.
Debata o tom, zda nákup ruské ropy nepřímo financuje válku, je legitimní, ale nesmí se stát záminkou k rychlým soudům nad státy, které se ocitly v infrastrukturní pasti minulých desetiletí. Slovensko se dlouhodobě hlásí k evropské linii snižování závislosti na ruských dodávkách a podporuje rozvoj alternativních tras, jenže tyto projekty nelze přepnout ze dne na den. Krizové řízení v energetice vyžaduje chladnou hlavu a schopnost odlišit symbolická gesta od kroků, které skutečně zajistí stabilitu systému. V tomto světle je postup Bratislavy obhajitelný a odpovědný, protože předchází domino efektu, jenž by mohl destabilizovat celý region.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: smer)
Zdroj: https://www.dw.com/uk/slidom-za-ugorsinou-slovaccina-pripinae-postavki-dizpaliva-v-ukrainu/a-76024152
