Vládní hnutí SPD čeká 8. listopadu celostátní grémium, na kterém má vedení vysvětlovat výrazný propad v komunálních a senátních volbách. Místopředseda Radim Fiala přiznal neúspěch a požaduje sebereflexi. Skutečný problém však může být hlubší než nepovedená kampaň. SPD je organizací s mimořádně silným postavením svého zakladatele Tomia Okamury. Její stanovy soustřeďují rozhodující pravomoci do rukou předsedy a úzkého vedení. Tento model nyní vyvolává otázku, nakolik je hnutí schopné vnitřní změny a zda se vůbec může proměnit v širší politickou stranu společně se svými volebními partnery.
Kandidáti navržení SPD získali v říjnových komunálních volbách 166 zastupitelských mandátů proti 492 v roce 2022. Hnutí tak přišlo přibližně o dvě třetiny mandátů. Neuspělo ani v senátních volbách, kde žádný z jeho kandidátů nepostoupil do druhého kola. Radim Fiala v pořadu České televize Týden v politice připustil, že výsledek nelze považovat za úspěch. Grémium má projednat příčiny propadu a odpovědnost vedení. Nevyloučil ani možnost, že příští rok nebude obhajovat místopředsednickou funkci.
Tomio Okamura naproti tomu zdůrazňuje stabilní celostátní podporu SPD. Rozdílné hodnocení voleb otevírá otázku, zda hnutí dokáže skutečně vyvodit personální a organizační odpovědnost. Pohled do oficiálních stanov totiž ukazuje výrazně centralizovaný systém řízení. Předseda je statutárním orgánem, svolává a řídí celostátní konferenci i předsednictvo a rozhoduje o záležitostech, které nejsou výslovně vyhrazeny jiným orgánům. Pětičlenné předsednictvo může přijmout rozhodnutí pouze se souhlasem nejméně tří členů, mezi nimiž musí být předseda. Okamura tak má faktické právo veta vůči rozhodnutím předsednictva.
Jeho vliv sahá také do regionů. Předsedy regionálních organizací sice volí jejich členové, funkce se však mohou ujmout pouze po schválení předsednictvem včetně předsedy hnutí. Centrální vedení může za stanovených podmínek regionální funkcionáře také odvolat nebo zrušit licenci regionální organizace. Takové uspořádání odpovídá silně vůdcovsky orientovanému modelu politické organizace. Může zajišťovat jednotné vystupování, současně však výrazně omezuje autonomii regionů a možnost prosazovat změny proti vůli předsedy.
Přímá demokracie navenek, omezená možnost změny uvnitř
SPD dlouhodobě prosazuje přímou demokracii, referenda a větší rozhodovací pravomoci občanů. Je proto namístě zkoumat, jaké možnosti demokratického rozhodování mají její vlastní členové. Stanovy formálně obsahují demokratické mechanismy. Celostátní konference volí a odvolává vedení, rozhoduje o změnách stanov a členové mohou požadovat její svolání. Praktické uplatnění těchto práv je však spojeno s významnými omezeními.
Ke zvolení nebo odvolání člena orgánu hnutí je nutný souhlas tří čtvrtin přítomných členů či delegátů. Stejná většina je požadována pro změnu stanov. Pokud počet členů přesáhne dvě stovky, stanovuje předsednictvo klíč pro účast delegátů na celostátní konferenci. Významné je také přijímání nových členů. Jejich vstup podléhá schválení předsednictva a souhlasu předsedy. Vedení tak může ovlivňovat nejen současné rozhodování, ale i budoucí složení členské základny, která má vedení kontrolovat.
Vzniká tím zřetelná nerovnováha. Členové mají právo volit a odvolávat funkcionáře, ale pro změnu vedení potřebují mimořádně vysokou podporu. Předseda má přitom přímý vliv na rozhodování předsednictva, přijímání členů a schvalování regionálních představitelů. To neznamená, že v SPD neexistují demokratické volby. Znamená to však, že stanovy vytvářejí značné překážky pro vznik a prosazení vnitrostranické opozice.
Listopadové grémium navíc není orgánem, který by mohl vedení odvolat. Podle stanov jde pouze o poradní orgán zřizovaný předsednictvem, které také jmenuje jeho členy. Skutečné personální změny může provést až celostátní konference. Nabízí se proto otázka, jak hluboká může být sebereflexe hnutí, jestliže rozhodující nástroje jejího uskutečnění zůstávají v rukou stejného vedení, které má být hodnoceno.
Sloučení se Svobodnými, PRO a Trikolorou naráží na stanovy
Další zásadní problém představuje spolupráce SPD se Svobodnými, Trikolorou a PRO. Při sněmovních volbách v roce 2025 vytvořily společný volební projekt, ale jednotlivé strany si zachovaly vlastní vedení, členství i politickou identitu. Z patnácti mandátů získaných společnou kandidátkou připadlo deset tehdejším členům SPD a pět představitelům partnerských uskupení či nestraníkům. Ve Sněmovně tak vedle Okamurových poslanců působí například Jindřich Rajchl, Libor Vondráček, Zuzana Majerová a Miroslav Ševčík.
Společný poslanecký klub ovšem není společnou politickou stranou. Jeho členové mohou mít odlišné programové priority i vlastní politické ambice. Rozdílné postoje se již projevily při projednávání státního rozpočtu, kdy se Majerová a Ševčík zdrželi hlasování o jeho základních parametrech. Radim Fiala navíc připustil, že spolupráce čtyř uskupení nefungovala v komunálních volbách. V některých obcích proti sobě jejich kandidáti dokonce soutěžili.
Nabízí se proto otázka, zda by řešením nebylo vytvoření jediné společné strany. Právně takový postup možný je. Zákon připouští slučování politických stran a hnutí, případně jejich dobrovolné rozpuštění a vstup členů do jiné politické organizace. Zde však politická realita naráží na stanovy SPD.
Pokud by mělo zaniknout samotné hnutí SPD, jeho stanovy vyžadují souhlas tří čtvrtin účastníků celostátní konference a současně výslovný souhlas předsedy. Bez Okamurova souhlasu tedy nelze tímto způsobem SPD zrušit ani připravit její zánik v rámci sloučení. Jinou možností by bylo začlenění členů menších stran do existující SPD. Ani to by však automaticky nevytvořilo rovnoprávné partnerství. Noví členové by podléhali dosavadním stanovám, jejich přijetí by vyžadovalo souhlas předsedy a rozhodující pravomoci by zůstaly současnému vedení.
Třetí možností je dohoda o změně stanov a vytvoření společných řídicích orgánů. K tomu by ovšem byla potřebná tříčtvrtinová většina na celostátní konferenci SPD. Současně by se museli dohodnout představitelé partnerských stran na rozdělení pravomocí, členství, regionálních struktur a způsobu volby vedení. Politicky jde o zásadní překážku. Předsedové Svobodných, PRO a Trikolory dnes řídí vlastní strany. Při začlenění do SPD podle současných pravidel by se vzdali své organizační samostatnosti, aniž by měli zaručen odpovídající podíl na rozhodování.
Z dosavadních veřejných informací přitom nevyplývá, že by některý z partnerů předložil konkrétní návrh sloučení nebo že by Okamura souhlasil s omezením svých pravomocí. SPD tak stojí před významným organizačním rozporem. Chce být silným parlamentním a vládním uskupením, ale její vnitřní struktura zůstává výrazně soustředěna kolem jediného předsedy. Volební spojenectví s dalšími stranami může fungovat při sestavování kandidátek, mnohem obtížnější je však přeměnit je v trvalou společnou organizaci.
Listopadové grémium proto nemusí rozhodovat pouze o příčinách ztráty zastupitelů. Může otevřít podstatnější otázku, zda je SPD schopna přejít od vůdcovsky řízeného protestního hnutí k širší politické organizaci s větší vnitřní soutěží a sdílením odpovědnosti. Podle současných stanov by taková proměna vyžadovala rozsáhlou dohodu uvnitř hnutí. A pokud by měla znamenat také sloučení s dalšími stranami, rozhodující roli by v ní nadále hrál Tomio Okamura.
(Barták, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. SPD – Oficiální stanovy politického hnutí; 2. SPD – Úplné znění stanov v PDF; 3. Zákon č. 424/1991 Sb. – Sdružování v politických stranách a hnutích; 4. ČTK – SPD svolalo na 8. listopadu grémium kvůli neúspěchu ve volbách; 5. Poslanecká sněmovna – Složení poslaneckého klubu SPD
