Kdyby se politická komunikace dala vytesat do kamene, u Starostů a nezávislých by to byla slavná trojice sošek: nevidím, neslyším, nemluvím. A v kauze darovaných špinavých bitcoinů to vyniklo zvlášť. Zatímco externí audit potvrdil, že ministerstvo spravedlnosti převádělo bitcoiny i po varování o rizikovém původu, STAN se střídavě tvářil jako mravokárce a jako koaliční meditátor, který nechce „dělat vlny“. Audit však říká, že pokyny k převodům běžely ještě 28. května 2025, přestože tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek věděl o policejním zajištění části krypta, a že procesy i kontrola na ministerstvu selhaly.
První opice si zakrývá oči. V červnu STAN oznamuje, že je spokojen. Koaliční partneři přistoupili na jeho požadavky, výnos z dražby zůstane „u ledu“ a jejich náměstek bude mít do případu plný vhled. To zní jako bdělá ostražitost, jenže zároveň je to pohodlný závěs přes scénu. Vyčkejme, nic neuspěchejme, hlavně nevyvolávejme zemětřesení. Vít Rakušan tenkrát opravdu získal záruku zmrazení výnosů i přístup náměstka Karla Dvořáka k informacím a STAN si tak mohl odškrtnout „splněno“.
Druhá opice má zacpané uši. Když auditorské shrnutí opakovaně říká, že úřad neudělal povinnou předběžnou kontrolu, ignoroval reputační rizika a zadával převody i po varovném signálu, STAN zvedne prst a chce „vše vysvětlit“, ale dál trvá na metodě „počkáme na kompletní audit, nejpozději do konce srpna“. Ano, to je korektní, rozumné a zároveň dokonale pohodlné. Čas plyne, odpovědnost se rozmlžuje do komisních vět. Zůstává fakt, že zveřejněné závěry jsou pro resort nemilosrdné a koaliční partner s nimi nijak dramaticky nepohnul.
Třetí opice mlčí. STAN občas pozvedne hlas, například když požadoval zmrazení peněz z bitcoinů a procesní vyjasnění, nebo když europoslanec Farský naznačil, že i odchod z vlády je „možnost“. Vzápětí ale přichází uklidňující refrén: odcházet by bylo nezodpovědné, vládu při hlasování o nedůvěře podržíme. Hrozba se promění v mimikry, princip v taktiku. Koaliční rovnováha zůstává a odpovědnost za konkrétní kroky visí dál ve vzduchu.
Zatímco STAN ladí tón, ODS hasí vlastní průšvihy. Premiér Fiala veřejně vyzval Pavla Blažka, aby se k případu nevyjadřoval. Blažek ale i přesto v komentářích pokračoval, což kritizovali i jeho spolustraníci. V tu chvíli by se hodila razantní, srozumitelná koaliční linka „tady se končí“. Místo ní převládl opatrnický slovník o „nešťastných výrocích“ a dalším čekání na orgány a audity. Výsledek? Vláda se sice nerozpadla, ale reputační účet se zvětšil.
Aby bylo fér, STAN po celé léto skutečně tlačil na zveřejnění auditu do konce srpna a svolání jednání, kde se případ probere. I to je důvod, proč se aspoň manažerské shrnutí dostalo ven. Jenže právě shrnutí ukazuje, že problém nebyl v „neukázněných médiích“, nýbrž v chybách řízení, kontrole a úsudku. A na tuto věcnou diagnózu nestačí koaliční rovnice „chvíli pohrozit a pak ztišit hlas“.
STAN tak v celé epizodě působí jako koaliční auditor dobrých mravů, který se při závěrečném vyúčtování omluví, že kalkulačku nechal doma. Chtěl transparentnost, ale smířil se s torzem. Hrozil odchodem, ale zároveň ujišťoval o podpoře kabinetu. Volal po vyjasnění, ale v rozhodující chvíli mu stačily sliby o „zmrazených výnosech“ a „přístupu k informacím“. A mezitím audit přinesl holá fakta, a to že převody běžely i po varování, předběžná kontrola selhala, reputační rizika byla ignorována. To je obsah, který žádná koaliční poezie nepřepíše.
V širší optice je to lekce o tom, jak se v Česku dělá koaliční stabilita. STAN si střeží image umírněného modernisty, ale jeho „diplomacie ticha“ má vedlejší účinek, protože bez skutečného tlaku na nápravu se chybné návyky jen přenesou do další krize. Až přijde příště jiná kauza, s kryptem, kontrakty nebo jen s obyčejnou politickou arogancí, tři opice budou připravené. Jedna přimhouří, druhá přeslechne, třetí polkne. A stát? Ten si to zapíše do dalšího auditu.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: zai)
