Na jedné straně slyšíme, že trestní oznámení lze podávat na policejních služebnách, a že veřejnost má používat datové schránky. Na druhé straně se mluvčí státních žalobců Aleš Cimbala omlouvá s tím, že protest způsobí prodloužené lhůty. Jak dlouho se budeme jako společnost dívat na to, jak jsou lidé, kteří pro stát odvádějí neocenitelnou práci, ignorováni? Jak dlouho ještě budou stávky jediným prostředkem, jak na svůj zoufalý stav upozornit?

Unie státních zástupců, která se za administrativní pracovníky postavila, poukazuje na dlouhodobé podfinancování. Ovšem tento problém není nový. Jak uvedl prezident unie Tomáš Foldyna, snižování objemu financí na platy administrativních pracovníků se vleče již roky. Co je ovšem skutečně zarážející, je přiznání, že předchozí vlády aktivně přispěly k tomu, aby se situace ještě zhoršila. Škrty v počtech tabulkových míst, která se využívala k odměnám a zvyšování platů, jsou nejen důkazem krátkozrakosti, ale i neuvěřitelné arogance vůči těm, kteří udržují fungování našich institucí.

Je zcela nepřijatelné, že ti, kteří se denně starají o to, aby státní zastupitelství fungovalo, jsou nuceni stávkovat, aby si vybojovali alespoň základní životní podmínky. Místo toho, aby stát jejich práci ocenil a zajistil důstojné platy, raději nechá celou justiční mašinérii přibrzdit. A veřejnost? Ta jen krčí rameny a doufá, že prodloužené lhůty v justici neovlivní jejich případ.

Tato stávka je však jen dalším symptomem širšího problému, který naši společnost sužuje – absolutní lhostejnost státního aparátu k těm, kteří zajišťují jeho každodenní fungování. Pokud nedojde ke změně, budeme svědky dalšího prohlubování krize nejen v justici, ale i v celé státní správě.