Jeho autor navrhuje prověřit jak BIS vlastně pracuje ve prospěch českého státu, komu a s jakými cíli dává své svodky, jestliže vláda neví, že lze předcházet povodním, jaké je vlastně personální obsazení BIS, vztahující se k hrozbám s přeshraničními dopady, zda svodky BIS k možnostem prevence povodní vůbec existovaly a pokud ano, proč je politici ignorovali.
Ne že bych s autorem nesouhlasil. Stačí si ostatně přečíst Zákon č. 154/1994 Sb., o bezpečnostní informační službě. Jenže situace se od roku 1994 zásadně změnila. Jeho názor bohužel už ani zdaleka nevystihuje role této zpravodajské služby v politickém systému ČR první čtvrtiny 21. století.
Ani BIS, ani jejího šéfa dnes už nelze ani v nejmenším podezírat nejen z porušování zájmů ČR, ale dokonce ani ze sebemenší snahy tyto zájmy jakkoliv hájit. Současný ředitel BIS se navíc často chová a veřejně vystupuje nikoliv jako státní úředník, věrný českému státu, ale jako jmenovaný protektor pro území Čech, Moravy a Slezska, jehož řídicí orgány, díky nimž získal ředitelský post a které jej "za věrné služby" odměňují medailemi a generálskými posty, se nacházejí spíše mimo území ČR, než na Strakovce, nebo na Pražském hradě.
Dnešní BIS jako by po vzoru Haškova Pepka Vyskoče fungovala spíše jako kolektor informací o „náladách mezi obyvatelstvem“, o potenciálně vlivných hnutích, která by moha ohrozit stávající vládní garnituru, o jejich případných vůdcích a možnostech jejich kompromitování, než jako spolehlivý a relevantní zdroj informací pro nejvyšší představitele suverénního státu. A také jako centrum, jehož prostřednictvím jsou z vnějšku zadávány podrobné instrukce politickým kašpárkům, hrajícím si na představitele české vlády k „provádění opatření“ na politické a mocenské úrovni, garantujícím "zachování klidu na území monarchie".
Tato role přesně zapadá do stále zřetelněji se rýsující PSYOP (speciální psychologická a informační operace), prováděné dlouhodobě na území ČR ze strany tzv. „spojeneckých“ zpravodajských služeb. Cílem této, resp. celé řady (PSYOPS) operací není nic menšího, než dlouhodobě (u nás už 35 let) formovat a udržovat "pevnou ideologickou hráz" východoevropských a pobaltských kolonií proti Rusku a připravovat jejich obyvatelstvo na roli "kanónenfutr" v budoucí válce, vedené, jak jinak, ve jménu demokracie a evropských hodnot. Což, přeloženo do jednoduché a srozumitelné řeči, znamená likvidaci Ruské federace a naprosté většiny jejích obyvatel ve jménu získání obrovského území bývalé ruské říše a bezproblémového přístupu k jejímu surovinovému bohatství.
Milióny obyvatel zemí bývalé Varšavské smlouvy, po rozpadu SSSR nově vzniklých pobaltských státečků a "postradatelných území" západní Evropy, především Německa a Francie, kteří rádi a jistě plni válečného nadšení padnou v této pro ně naprosto cizí válce, zemřou hlady, stanou se oběťmi epidemií (dnes zvládaných) nemocí, případně se disciplinovaně "vypaří" při očekávatelných jaderných úderech, vedených na vojenské cíle na jejich území, budou už jen pouhou třešničkou na dortu. Jakýmsi vedlejším bonusem v reálně existující geopolitické agendě, zaměřené na snižování počtu obyvatelstva naší Země.
(rp,prvnizpravy.cz, fb, foto:arch.)
