Jediný, kdo se Zelenským podepsal stoletou smlouvu na využití jejího a jí dobytého bohatství Ruska, je britský premiér Starmer. Takže nejspíš zklamal jeho.
Vedení EU, stále otevřeněji se chovající jako britská kolonie, přece Donaldu Trumpovi jasně naznačilo, že má v telefonickém rozhovoru zadupat Vladimíra Putina do země a uvalit na Rusko tvrdé sankce! Místo toho teď musí čelit americkým výzvám k mírovým jednáním, navíc, podle prohlášení samotného amerického prezidenta, podpořeným osobně Svatým stolcem.
Trump a Putin se během dvouhodinového rozhovoru mimo mnoha dalších probíraných temat zřejmě definitivně dohodli na způsobu řešení narůstající bezpečnostní krize Evropy, rozdmychávané neústupností evropskými loutkovodiči podněcovaného Zelenského. Obsah rozhovoru byl nejspíš pečlivě připraven a do všech podrobností projednán diplomaty a zástupci zpravodajských služeb obou stran dlouho dopředu. Říká se tomu diplomacie. Což je slovo, považované mezi noblesní eurosmetánkou za něco nevhodného, ba snad až sprostého.
Obsahu tohoto slova neznalí evropští lídři snad opravdu čekali, že Donald Trump bude Vladimíru Putinovi vyhrožovat a tlačit ho k ničím neodůvodnitelnému příměří, navrženém původně Zelenským a definitivně dotvořeném jím a trojicí jeho kumpánů Starmerem, Macronem a Merzem v albánské Tiraně. Tam se tahle povedená „čtyřka“ sešla poté, co díky komediálnímu výstupu Zelenského v tureckém Istanbulu jednání mezi ukrajinskou „střední skupinou vojsk“ na jedné straně a uhlazenými ruskými diplomaty na straně druhé vlastně ani nezačala. Z Tirany si pak telefonicky stěžovali „velkému bílému otci ve Washingtonu“, že jim Putin rozšlapal kyblíček a ukradl lopatičku a arogantně požadovali, aby už konečně zařídil tu ruskou kapitulaci.
„Istanbul II“ tak přinesl jen výměnu soupisů obecně známých podmínek obou stran, jejichž splněním podmiňují pokračování mírových rozhovorů. Britsko-francouzsko-německé, zastupované u jednacího stolu ukrajinským generálním štábem (soudě aspoň podle oblečení), a ruské, zastupované diplomatickou misí. Jejich požadavky jsou si ovšem natolik vzdálené, že je vlastně za současné konfigurace politických sil na Ukrajině a v Evropě jakékoliv další jednání fakticky vyloučeno. Pro ruskou stranu navíc hraje čas, rostoucí vojenská převaha, reálně vyjádřená územními zisky na nově připojených územích, klesající ochota obyčejných Ukrajinců umírat za britské a francouzské zájmy, plošně rostoucí sociální, ekonomické a bezpečnostní problémy EU i prázdné vojenské sklady evropských zemí NATO.
Jediným pozitivním výstupem nového kola istanbulských jednání, byť fakticky zmařeného Zelenským a jeho spojenci dříve, než mohlo začít, se tak stala dohoda o vzájemné výměně tisícovky válečných zajatců. Snad to může zakládat naději v budoucí sbližování názorů, vedoucí k nějakému stabilnějšímu urovnání vzájemných vztahů.
A okamžité výstupy jednání Putin-Trump? Vladimír Zelenský z něj má podle všeho osypky. V reakci na výzvy amerického prezidenta k urychlenému ukončení vzájemného zabíjení vystoupil s velkoústým prohlášením, že Ukrajina nikdy nestáhne „svá vojska ze svého území a neustoupí ruským ultimátům“. S obvyklou bohorovnou arogancí také sdělil světu, že Donaldovi jasně zakázal „rozhodovat o Ukrajině bez Ukrajiny“. Což je ovšem v naprostém protikladu k Trumpem stále nekompromisněji vyjadřovanému požadavku, aby vzal rozum do hrsti a začal místo přípravy celoevropské války podle not z Londýna a Paříže raději jednat s Ruskem o míru pro těžce zkoušený lid Ukrajiny.
Zelenského další výroky, že Ukrajina aktuálně zvažuje možnost zorganizovat setkání delegací z Ukrajiny, Ruska, USA a EU v Turecku, Vatikánu nebo Švýcarsku, nemá v úmyslu opustit směřování do NATO, ani vyhlásit neutrální status, už jen ukazují jeho nepochopení prostého faktu. Po dnešním telefonátu na něm přestal další vývoj situace na Ukrajině záležet. Pro skutečně velké hráče začínají mít váhu spíše ty až dosud „statisticky zanedbatelné“ stovky tisíc Ukrajinců, které posílal a posílá na smrt ve válce, udržované v chodu jen díky jeho umanuté podřízenosti zájmům věrchušky EU. Vlastě na něm velmi brzy nemusí záležet vůbec. Stejně jako dnes už vůbec nezáleží na nedávno ještě světoznámé a všemi oslavované dívence jménem Greta Thunbergová.
Mimochodem, všiml jsem si na záběrech z Tirany, že se Merz držel od „svaté trojice“ dost na distanc. Ono to s tou nerozbornou jednotou názorů vedení EU asi nebude až zas tak slavné.
(rp,prvnizpravy.cz,fb, foto:arch.)
