Odchody tzv. „zapadniků“, ruských oligarchů často s protiputinovskou orientací, s obrovskými majetky uloženými v západních bankách, spadly Vladimíru Putinovi doslova z nebe. Zbavily ho značné části vlivné opozice a tu zbylou zaměstnaly (tvrdým) bojem o to, co uprchlíci v Rusku zanechali, píše Jaroslav Štefec na facebooku.
Ne nepodstatná část ruských oligarchů také zchudla. Zablokování jejich prostředků západními bankami je přivedlo do vysoce nekomfortního stavu, na který nebyli zvyklí. A ohlášená likvidace Gazpromu jako společného rusko-západního podniku s ním spojeným oligarchům na radosti určitě také nepřidala. Voronov, který byl jedním z nich, tak možná skutečně spáchal sebevraždu. Například proto, že přišel o všechny své na západě uložené a nyní zablokované peníze.
Zpráva v Daily Mail mě ale přivedla také k zamyšlení, co všechno vlastně prezident Putin kromě zbavení se opozice ještě získal svou „speciální operací“ na Ukrajině. A co jsme získali my, západní koalice.
Putin získal díky napadení Ukrajiny ještě před půlrokem nemyslitelné posílení rublu. Získal také rychlé a pro ruský stát víceméně bezbolestné odříznutí od západního finančního systému, prudký nárůst domácího podnikání, frustraci Západu ze zjištění, že jsou ho ochotny podporovat země, představující jen cca jeden a půl miliardy obyvatel planety, zatímco těch zbylých šest miliard je spíše na straně Ruska, dále 90 % akcií v Rusku podnikajících západních firem, spekulativně vykoupených ruským státem nedlouho po začátku konfliktu, obrovský nárůst prestiže ruské armády a její výcvik v reálných podmínkách boje se západní vojenskou technikou, mnohem těsnější spojení Ruska a Číny nejen v oblasti zbrojní, ale i ekonomické ...
Tohle všechno a mnoho dalšího jsme Putinovi během uplynulého půlroku "nadělili" my, západní koalice, vlastní omezeností a neschopností vnímat realitu. A co jsme za to získali?
Tak především raketový růst cen základních surovin a produktů, včetně ceny životně důležitých energií – plynu, ropy a elektřiny. Nekontrolovatelný růst cen potravin, hnojiv a obilí spolu s rostoucími obtížemi při jejich získávání. Hrozbu vypuknutí hladových válek a příchodu obrovských vln uprchlíků v důsledku nedostatku potravin v Africe a zemích třetího světa. Visí nad námi Damoklův meč sociálních nepokojů, demonstrací a destabilizací našich vlastních vládnoucích režimů, což obvykle vede k jejich výměně a často také k válkám. Jednou velkou neznámou je letošní zima, kdy nedostatek plynu a ropy může vytvořit kritickou situaci v zásobování teplem, teplou vodou a potravinami nejen v ČR, ale pro podstatnou část obyvatel Evropy.
Jsem si jist, že tohle si nikdo z nás nepřál. Naději na změnu u mě vzbuzuje u nás dosud příliš nepublikovaný obrat rétoriky americké administrativy. Ta si zřejmě začala uvědomovat nejen to, že se jí řízená „koalice poslušných“ začíná z výše uvedených důvodů rozpadat, ale i nepříznivé dopady neomezené podpory této války na její vlastní ekonomiku a sociální systém.
Rád bych proto věřil, že se poměrně brzo dočkáme toho, že obě klíčové strany konfliktu, USA a Ruská federace, zasednou proti sobě u jednacích stolů. Jak se bohužel zdá, postoje nejen Ukrajiny a jejího prezidenta Vladimíra Zelenského, ale i politických reprezentací podstatné části zemí Evropy budou z hlediska potenciální úspěšnosti těchto jednání naprosto irelevantní.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
