Diplomat se silnými vazbami na Demokratickou stranu USA, osobní přítel zesnulé „Krvavé Madly“ Albrightové, s kontakty na majitele největších zbrojařských firem v ČR i v zahraničí, ovlivňující nejvyšší patra české politiky.
Neformální osoba v pozadí mnoha dějů, člověk s historickými kontakty na CIA a FBI, i na FSB a SVR. Od roku 2014 zaměstnanec jedné z nejvlivnějších amerických právních a lobbistických firem, působících ve Washingtonu D.C., Squire Patton Boggs. A aby toho nebylo málo, také člen dozorčí rady české pobočky Aspen Institutu.
Kariéra rozhodně impozantní, s jednou základní vadou. Nulový zájem o Českou republiku jako o místo, kde žijí normální lidé. Jen „vysoké hry patriotů“, naplňování osobních ambicí, prosazování zájmů na něho navázaných firem a politiků, a samozřejmě také hájení zájmů zemí, s nimiž je spjat pupeční šňůrou pohádkových příjmů a ideologického souznění. Politický pragmatik a manipulátor, schopný přes své kontakty (a jejich peníze) prosadit téměř cokoliv.
Kolář také „stvořil“ Petra Pavla. Vybral si ho jako ideální „nosič“ svých politických a strategických vizí a jak sám řekl, vybrousil ho do podoby briliantu. Jejich spojení nebylo náhodné, šlo o pečlivě zkalkulovaný a naplánovaný projekt. Cíleně ho profiloval jako antipopulistu, nabízejícího řád a klid. Snadno ovlivnitelný, lehce vydíratelný a politicky naivní generál, s pečlivě budovaným image válečného hrdiny a lidové „klidné síly“, byl po relativně jednoduchých zásazích vizážistů připraven zaujmout chytlavou pozici syntetické reinkarnace Tatíčka Zakladatele. Jen místo koně dostal motocykl podle vlastního výběru. Jeho zvolením prezidentem ČR se v politickém prostředí funkčně impotentní a názorově zcela vyprázdněné vlády Petra Fialy definitivně propojily zájmy politických elit EU, vedení NATO, kapitánů zbrojního průmyslu a novodobých českých miliardářů. Co to přineslo ČR a nám, občanům, to jsme mohli sledovat poslední tři roky doslova v přímém přenosu.
Pavlovi, šachové figurce Kolářem rozehrané politické hry, byla také určena role jedné z hlavních pojistek proti převzetí moci Andrejem Babišem v případě jeho volebního vítězství. To neklaplo, alespoň zatím. Hnutí STAČILO! se sice podařilo eliminovat, ale ANO ve volbách s velkým náskokem zvítězilo a Pavel byl víceméně donucen pověřit Andreje Babiše sestavením vlády. Sázka na problémy s jejím formováním nevyšla, většinová vláda na půdorysu ANO – Motoristé – SPD byla vyjednána poměrně rychle a Pavlovi tak nezbývalo nic jiného, než Babiše se skřípěním zubů jmenovat premiérem.
Nevyšel ani pokus zatáhnout do boje proti Babišově vládě Pavlovi, resp. Kolářovi příznivě nakloněný Ústavní soud. Očekávaná ústavní stížnost proti odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem na základě umělé aféry kolem deset let starých výroků na sociálních sítích se nekonala. Nová vláda odmítla ústy premiéra hrát hru na nezávislost a nestrannost ústavního soudu a navíc začala dávat jasně najevo, že předvolební sliby myslí vážně i bez Filipa Turka v roli ministra. Bylo třeba najít jinou cestu.
Kolářovi, soukromníkovi bez prověrky, bez zaměstnaneckého poměru k Hradu, ale zásadně ovlivňujícímu jeho personální politiku a kontrolujícímu zřejmě i veškerou Pavlovu korespondenci, nahrála na smeč jistá politická nezkušenost nového ministra zahraničí. Konkrétně jeho rozhořčená, nepříliš diplomatická reakce na něco, o čem toho zatím moc nevíme, ale co zřejmě bylo spouštěčem jeho noční SMS.
Hned následující den „dramaticky rozrušený“ Petr Pavel oznámil na narychlo sbubnované tiskovce chvějícím se hlasem národu a novinářům, že je ministrem zahraničí vydírán, otázky se nepřipouštějí, odlétám na dovolenou. Jako komedie dobré, jako politické gesto podstatně trapnější než tiskovka, na níž oznámil lidu viditelně vyděšený Andrej Babiš, s tehdejším šéfem zamini Hamáčkem po boku a za zády s CIA zavázaným šéfem BIS Koudelkou, že universální ruští agenti, Čepiga a Miškin, vyhodili do povětří sklad munice ve Vrběticích.
Další kolo „Antibabiš“ tak bylo odstartováno. Těžko říci, jakým směrem se situace vyvine, ale vypadá to, že Kolář se prostřednictvím Petra Pavla pokouší vyvolat vládní krizi. Klíčovým momentem bylo Pavlovo oznámení, že podklady (zřejmě nejen onu poslední SMS) předal nikoliv policii ČR, ale konkrétně ÚOOZ, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. To má zřejmě vyvolat dojem, že vláda jedná jako organizovaná zločinecká skupina a podpořit tak nejen hlasování o nedůvěře ve Sněmovně, ale také připravovanou akci tlupy Milión chvilek pro demokracii, „proslavené“ mimo jiné veřejným roztrháním Ústavy ČR. Je navíc dost možné, že se Kolář tímto krokem snaží předejít očekávatelnému oznámení, podanému stejnému útvaru současným kabinetem na bývalou Fialovu vládu v souvislosti s kauzami Dozimetr, Kampelička, Bitcoiny a dalšími.
Přes všechny peripetie se ale zdá, že vláda útoky ustojí, protože Andrej Babiš se dokáže domluvit nejen se zbrojaři a dalšími kapitány české ekonomiky. Nepřinese to jen změnu orientace domácí a zahraniční politiky ČR, ale také významné omezení vlivu Petra Koláře na její chod. Ledacos totiž nasvědčuje tomu, že jeho doba pomalu končí. V boji s novou vládní garniturou udělal hned několik chyb, a ty se, jak známo, v politice neodpouštějí.
Tak především nasazení nejtěžší figury, Petra Pavla, do otevřeného boje proti Andreji Babišovi vedlo k rozbití jeho pracně vybudované image reinkarnace TGM a objevila se Pavlova pravá podstata snadno ovladatelného člověka bez vlastního názoru, řízeného svými poradci a "kmotry" v pozadí, s nulovým diplomatickým a státnickým talentem. Navíc neschopného rozlišovat mezi reálnou politikou a politickým aktivismem.
Kolářovi se také povedlo pevně stmelit současnou vládní koalici. Pavlovi nic nebránilo pozvat na Hrad šéfa Motoristů a sdělil mu otcovským hlasem, že toho Turka tedy schválí. Motoristé, daleko více podobni původní ODS, než parta postfialovských zoufalců, by mu byli zavázáni a „zlobili“ by nejspíš Andreje Babiše daleko více, než si budou moci dovolit nyní. Premiér se za ně totiž postavil, což nemohou jen tak přejít, a Andrej Babiš, zkušený politický harcovník, to velmi dobře ví.Největší ránu Kolářovi ale zasadilo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Podstatně tím ztratily na významu jeho vazby na demokratické politiky v USA a mnoho z jeho kontaktů nejspíš nenávratně zmizelo. Kromě ztráty pozice ve zbrojním segmentu, jehož šéfům Andrej Babiš úspěšně nabídl zachování jejich zisků a „světlých zítřků“, dojde nejspíš také k omezení Kolářova vlivu v oblasti energetiky. Postupující „trumpizace“ české politické scény bude zřejmě omezovat jeho vliv i v dalších oblastech české politiky a ekonomiky. Uvidíme, jak se s tím dokáže vyrovnat. Stále totiž nejspíš věří, že ještě neřekl poslední slovo.
(rp,prvnizpravy.cz. fb, foto:arch.)
