Tomio Okamura hned v úvodu obhajoval své rozhodnutí odstranit z budovy sněmovny ukrajinskou vlajku. „Splnil jsem symbolický slib, že na státních institucích mají vlát jen české vlajky,“ uvedl s tím, že chce zdůraznit suverenitu země a sjednocení společnosti. Šebelová tento krok označila za zbytečné gesto, které společnost dále rozděluje. „Česká vlajka je symbolem všech, ukrajinská byla symbolem solidarity s napadenou zemí,“ reagovala a dodala, že nový předseda by měl být „předsedou všech poslanců, nikoli jedné části politického spektra“, ačkoli opomněla říci, že většina poslanců (a občanů) si vlajku na budově Sněmovny nepřejí.
Výraznou část rozhovoru zabrala i otázka pomoci Ukrajině a obranné politiky. Okamura oznámil, že chce zastavit českou účast v takzvané muniční iniciativě a omezit vojenskou pomoc Kyjevu. „Naše země má dost vlastních problémů, nemůžeme donekonečna posílat peníze a zbraně,“ uvedl. Šebelová tento postoj označila za nebezpečný odklon od zahraničněpolitických závazků České republiky. „Rusko se nezastaví u Ukrajiny. Když oslabíme naši podporu, ohrožujeme vlastní bezpečnost,“ varovala Šebelová, ačkoli tento její argument není opřen o jakákoli fakta.
Napětí stouplo při zmínce o možném vydání Tomia Okamury k trestnímu stíhání. Předseda sněmovny mluvil o účelovosti celého případu. „Jde o politickou hru bývalé vlády, která se mě snaží poškodit,“ prohlásil Okamura, načež Šebelová odpověděla, že poslanci mají být vydáváni, pokud o to požádají orgány činné v trestním řízení, a že imunita nesmí být zneužívána k osobní ochraně.
Debata mezi Tomiem Okamurou a Michaelou Šebelovou tak otevřela hlavní linie nové politické éry, tedy vztah k symbolům, ekonomické priority a přístup k mezinárodní solidaritě. Ukázala, že i v novém složení sněmovny bude pokračovat ostrý střet mezi vlasteneckým a konzervativním pojetím politiky a liberálně-demokratickým a progresivistickým důrazem na spolupráci a odpovědnost.








