Švédský přístup k přípravě obyvatel na krizové a válečné situace stojí na jednoduché, ale politicky i organizačně náročné myšlence: obrana země není specializovaný resort, nýbrž společenský provoz. Vláda tomu říká „total defence“, ve švédském prostředí „totalförsvar“, a veřejnosti to vysvětluje jako souhrn aktivit, které mají připravit stát na válku a zahrnují dvě složky, vojenskou obranu a civilní obranu, přičemž civilní obrana není doplněk, ale rovnocenná část schopnosti země fungovat v nejhorším scénáři. V oficiálních materiálech se opakuje, že civilní obrana znamená udržet chod institucí, infrastruktury, zásobování, zdravotnictví, dopravy, informování obyvatel a odolnosti obcí, regionů, firem i dobrovolnického sektoru.
Z hlediska systému je důležité, že Švédsko tento koncept nevypráví jen jako motivaci, ale opírá ho o právní povinnost. Total defence duty, tedy povinnost podílet se na obraně, se vztahuje na obyvatele už od kalendářního roku, kdy člověk dovrší 16 let, až do konce roku, kdy dovrší 70 let. Zásadní je i to, že se v praxi neváže pouze na občanství, ale i na osoby dlouhodobě žijící v zemi. Vysvětlení povinnosti a rámců, kdy může být člověk povolán k různým typům služby, popisují jak státní informační portály, tak přímo zákonný základ v podobě švédské úpravy totalförsvarsplikt.
Kdo čeká, že taková povinnost bude komunikována jen přes úřední jazyk, narazí na švédskou specialitu, která je současně nástrojem masové edukace i společenské disciplíny. Stát a jeho úřady distribuují domácnostem brožuru „In case of crisis or war“, která srozumitelně popisuje, co dělat při krizi a při válce, jak se připravit, jaké zásoby a postupy jsou realistické a jak se chovat k informacím, varování a sousedské spolupráci. Brožura výslovně připomíná rámec „total defence duty“ a sdělení, že každý je součástí celkové připravenosti.
[BANNER[
Nejde ale jen o letákovou osvětu. Ve Švédsku má civilní obrana jasně určené správní uzly, které převádějí národní strategii do praxe. Typickým prvkem jsou krajské úřady, länsstyrelsen, které koordinují bezpečnostní a připravenostní agendu v rámci regionu, podporují obce a propojují civilní a vojenské plánování. Tím se z konceptu stává reálná veřejná správa se schopností plánovat, cvičit, vyhodnocovat a zadávat úkoly.
Rozhodující je finanční dimenze. Švédská vláda v materiálech k období 2025 až 2030 otevřeně uvádí historicky vysoké posílení rozpočtů, konkrétně dodatečné prostředky přes 170 miliard švédských korun pro vojenskou obranu a 37,5 miliardy pro civilní obranu do roku 2030. Současně zmiňuje, že obranné výdaje mají dosáhnout přibližně 2,6 procenta HDP v roce 2028. Tyto údaje jsou důležité nejen politicky, ale i technicky, protože civilní obrana bez peněz zůstává v rovině apelů na občany, zatímco s penězi se mění na systém schopností v rukou státu, obcí a klíčových sektorů.
Zvláštní roli ve švédské realizaci hraje práce s dobrovolnictvím. Na rozdíl od zemí, kde stát dobrovolnický sektor jen „chválí“, Švédsko ho začleňuje jako funkční součást připravenosti. Švédský krizový informační portál popisuje síť 18 dobrovolnických obranných organizací, které mají konkrétní mise v krizové připravenosti a jsou financované z veřejných prostředků, a to prostřednictvím civilního úřadu MSB a švédských ozbrojených sil. Z hlediska praxe to znamená, že dobrovolnictví je plánované, úkolované, procvičované a finančně zajištěné, takže má kapacitu fungovat v krizi jako prodloužená ruka státu, nikoli jako improvizace.
Další tvrdou součástí systému je odvodní a posuzovací mechanismus, který je v moderní debatě často citlivější než samotná brožura pro domácnosti. Švédský úřad pro brannou povinnost a testování zveřejňuje materiály pro ročníky, které procházejí procesem posuzování vhodnosti pro vojenskou nebo civilní službu, včetně časového rozvrhu a popisu testů a vyšetření. V dokumentu pro ročník 2026 je například uvedeno, že samotné mustering, tedy odvodní a posuzovací dny, probíhají v definovaném období a zahrnují zdravotní část, psychologickou část i testování schopností. Z pohledu státu je to přepínač, který v případě bezpečnostního zhoršení umožňuje rychle navýšit personální tok do ozbrojených složek i do civilních potřeb.
Výsledky a dopady se ve Švédsku popisují dvojím jazykem. Na jedné straně je tu zjevné zvýšení viditelnosti tématu a růst společenského zapojení, který dokládají i velká média. Na druhé straně se objevuje kritika tempa některých částí civilní obrany, typicky ve smyslu, že vybudovat skutečně odolný systém trvá roky a je to práce na úrovni zásobování, energetiky, logistiky, personálu a kontinuity veřejných služeb. I v novinových popisech se současně objevují data o ochotě obyvatel podpořit „total defence“ a konkrétní příklady municipálních opatření, která mají v krizi prodloužit soběstačnost, což naznačuje, že švédský systém nevzniká jen na papíře, ale přesouvá se do lokálních návyků a organizačních postupů.
Závěr, který z toho plyne, je pro jiné státy nepříjemně přímočarý. Švédsko ukazuje, že připravenost obyvatel na válku nevzniká jednorázovým varováním, ale kombinací povinností, financí, opakované komunikace, místní správy a schopnosti začlenit dobrovolnictví do jasných úkolů. Brožura je jen viditelný vršek ledovce. Pod hladinou je legislativní rámec total defence duty, rozpočtové posílení civilní obrany a praktická infrastruktura řízení a koordinace, která dělá z pojmu odolnost něco, co lze plánovat, cvičit a vyžadovat.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Total defence; 2. This is civil defence; 3. Defence Resolution 2025–2030; 4. New total defence resolution for a stronger Sweden; 5. Total defence duty, Krisinformation; 6. Zákon o totalförsvarsplikt, Riksdagen; 7. In case of crisis or war, brožura MSB PDF; 8. Voluntary organisations, Krisinformation; 9. Mustering for basic military or civilian service 2026, Pliktverket PDF
