SZÚ tlačí školní jídelny do reformy bez důkazů a odpovědnosti

politika

Reforma školního stravování platná od září 2025 vznikla pod silným vlivem SZÚ. Ústav ji prosadil bez ověření dopadů a nyní žádá čas.

SZÚ tlačí školní jídelny do reformy bez důkazů a odpovědnosti
Barbora Macková, hlavní hygienička ČR a ředitelka SZÚ
15. ledna 2026 - 12:45

Způsob, jakým Státní zdravotní ústav prosadil a obhajuje novelu vyhlášky o školním stravování účinnou od 1. září 2025, je ukázkou institucionální arogance, která ignoruje realitu školních jídelen i každodenní chování dětí. SZÚ vystupuje v roli expertní autority, jež změnu rámuje jako nezbytný nástroj prevence obezity a civilizačních onemocnění, ale současně přiznává, že skutečné vyhodnocení dopadů má přijít až kolem roku 2027. To znamená, že stát na základě doporučení ústavu zavedl závazná pravidla, která dramaticky mění strukturu jídelníčků, aniž by existoval jakýkoli důkaz o tom, že děti tyto obědy skutečně snědí a že se tím zlepší jejich stravovací návyky.

SZÚ se opírá o moderní výživové trendy a prosazuje flexibilní spotřební koš s důrazem na luštěniny, ryby, zeleninu a celozrnné produkty a s omezením červeného masa a sladkých jídel. Formálně je tato konstrukce obhajitelná, ale ústav systematicky opomíjí klíčový faktor, kterým je akceptace ze strany dětí. Změna je nastavena jako administrativní norma, nikoli jako proces, v němž by se nejprve ověřovalo, jak děti na nové jídelníčky reagují a jak se vyvíjí množství vracených porcí. Přestože se z praxe ozývají varování před nárůstem odpadu a odhlašováním ze stravování, SZÚ namísto přiznání rizik argumentuje tím, že je nutné vyčkat na dlouhodobá data. Takový přístup však obrací logiku veřejné politiky naruby, protože experimentuje na celé populaci školáků a teprve následně chce měřit, zda experiment nezpůsobil více škody než užitku.


Zvlášť problematická je role SZÚ v zavedení povinnosti umožnit konzumaci vlastního jídla v prostorách jídelny. Ústav tuto změnu prezentuje jako vstřícný krok k dětem s dietními omezeními a k rodičům, kteří novým jídelníčkům nedůvěřují. Ve skutečnosti tím ale stát pod jeho vedením vysílá signál, že sám nevěří schopnosti systému udržet strávníky v jídelnách. Vzniká prostředí, kde škola zodpovídá za prostor a režim, ale ne za obsah jídla, což je právně i provozně neudržitelný hybrid. SZÚ tuto systémovou trhlinu bagatelizuje a opět se odvolává na budoucí vyhodnocení, místo aby už dnes otevřeně přiznal, že reforma nebyla připravena s ohledem na skutečné fungování školních zařízení.

Veřejná komunikace SZÚ je přitom jednostranná. Ústav opakovaně zdůrazňuje, že změna byla připravována dlouhodobě a že probíhaly metodické akce a webináře. To ale nic nemění na tom, že školní jídelny čelí dlouhodobému nedostatku personálu, tlaku na rozpočty a rostoucí administrativě. Právě v tomto prostředí SZÚ vnutil kuchyním nové normy, nové výpočty a nové technologické postupy, aniž by převzal odpovědnost za to, že mnoho provozů na takovou zátěž prostě není připraveno. Ústav se tak ocitá v pohodlné pozici, kdy navrhuje a prosazuje normy, ale praktické důsledky nese někdo jiný.


Závažným selháním je i fakt, že SZÚ nepracuje s otevřenou analýzou rizik. Pokud je skutečně cílem prevence, pak by klíčovým ukazatelem měl být počet dětí, které ve školní jídelně obědvají. Reforma však tento ukazatel může snížit, protože rodiče i děti mají nyní legální cestu systém opustit a jíst vlastní jídlo. SZÚ tento rozpor nevysvětluje a místo toho vytváří dojem, že účast na školním stravování je samozřejmá konstanta. Tím se ústav vzdaluje realitě a podkopává vlastní preventivní misi.

Celkový obraz je tak znepokojivý. SZÚ se stal hlavním ideovým tahounem změny, která má dalekosáhlé dopady na každodenní chod škol, ale současně odmítá nést odpovědnost za její důsledky. Argumentace, že smysluplná evaluace přijde až za dva roky, je v situaci, kdy norma již platí a tisíce dětí denně vracejí obědy, těžko přijatelná. Reforma školního stravování se tak pod vedením SZÚ mění z odborného projektu v experiment, jehož náklady nesou školy, rodiče a především děti, zatímco ústav zůstává v roli vzdáleného arbitra, který hodnotí až poté, co bylo rozhodnuto.

(Hynek, prvnizpravy.cz, foto: zai)




Anketa

Jak hodnotíte legitimitu útoku USA na Írán z pohledu mezinárodního práva?