Tisková konference po aljašském summitu Donalda Trumpa a Vladimira Putina potvrdila, že téma případného příměří na Ukrajině je zpět na stole. Ruský prezident po jednáních mluvil o dosaženém „porozumění“, aniž by rozvedl konkrétní kroky; americká strana popsala schůzku jako „velmi produktivní“, ale bez dohody. Oba lídři přitom vystoupili společně a nepřijímali otázky novinářů.
Formát schůzky byl nakonec „tři na tři“: za USA u stolu seděli prezident Trump, ministr zahraničí Marco Rubio a zvláštní vyslanec Steve Witkoff. Rruskou stranu tvořili prezident Putin, ministr zahraničí Sergej Lavrov a bezpečnostní poradce Jurij Ušakov. Změnu oproti původně plánovanému tet-a-tet oznámil Bílý dům až po příletu do Anchorage.
Trump své priority popsal přímočaře.
„Chci vidět příměří rychle. Nebudu spokojený, pokud to nebude dnes. Chci, aby zabíjení přestalo.“ Zároveň zdůraznil, že „tady není, aby vyjednával za Ukrajinu“, ale aby „dostal (strany) ke stolu“. Tyto výroky opakovaně zazněly při cestě na summit i v jeho průběhu.
Americký prezident v uplynulých dnech varoval, že v případě nepokroku hrozí Rusku „velmi vážné následky“, a před odletem do Anchorage dodal, že případné důsledky by byly i „ekonomicky drtivé“. Rétorika cukru a biče míří k rychlému utlumení bojů a následné dohodě s přizváním ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského k dalšímu kolu.
Putin naopak hovořil střídmě a s důrazem na to, že určité „porozumění“ existuje, detaily ale nechal otevřené. Z diplomatického hlediska už samotná přítomnost šéfa Kremlu na americké půdě představuje pro Moskvu symbolický průlom po letech izolace a tedy i pokušení vydávat summit za úspěch bez ohledu na výsledek.
Zelenskij na jednání přizván nebyl a vzkázal, že „Je čas ukončit válku a potřebné kroky musí učinit Rusko. Počítáme s Amerikou.“ Také připomněl, že Kyjev odmítá předávat své území a žádá pevné bezpečnostní garance. V této linii se s ním shodují hlavní evropští lídři.
Evropa si nicméně drží odstup, který v praxi často znamená setrvačnost. Německý kancléř Friedrich Merz sice prohlásil, že „princip, že hranice nelze měnit silou, musí nadále platit“, ale zároveň ponechal otevřené, co přesně udělají EU a NATO, pokud se Moskva na příměří nepřistoupí.
„Budoucnost Ukrajiny nemůže být rozhodována bez Ukrajinců,“ řekl francouzký prezident Emmanuel Macron. Tyto věty přesně vystihují podmínky spravedlivého míru. Zároveň ale ilustrují evropskou opatrnost, která v očích kritiků konflikt prodlužuje.
Z České republiky přicházejí první a pečlivě vážené reakce. Náměstek ministra zahraničí Eduard Hulicius a místopředseda KDU-ČSL pro Český rozhlas shrnul rámec, jenž je pro Česko i EU nepřekročitelný.
„Nemůže dojít k jednání o Ukrajině bez Ukrajiny ani bez zástupců Unie.“ Zároveň připustil, že Evropa víc tlačí na otevření trojstranného formátu než na konkrétní parametry příměří.
Veřejná nálada v Česku se promítla i do symbolických akcí. Před americkou ambasádou v Praze proběhl tichý protest s heslem „Mnichov 1938, Aljaška 2025? Neprodávejte Ukrajinu!“, jehož účastníci varovali před „dohodou o nás bez nás“. Tyto emoce zřetelně připomínají, že případná dohoda, která by legitimizovala ruské zisky, je pro některé české politiky neobhajitelná.
Co summit reálně přinesl? Zaprvé, korekci formátu, tedy přítomnost ministra zahraničí Rubia a poradců na obou stranách snížila riziko „helsinského“ scénáře z roku 2018 a dává šanci dopracovat parametry klidu zbraní.
Zadruhé, jasné mantinely. Washington chce příměří okamžitě a následnou schůzku se Zelenským, Moskva naznačuje ochotu jednat, ale konkréta zatím nepředložila.
Zatřetí, politickou „cenu času“. Každá evropská pauza, každý spor uvnitř EU o zbraně, sankce či garance nahrává tomu, aby válka doutnala.
Evropa tedy stojí před důležitou volbou. Buď promění své zásady („bez Ukrajiny o Ukrajině nejednáme“, „hranice se nemění silou“) v akci a konkrétní garance, společný plán dohledu nad příměřím, jasnou nabídku obnovy a tlak na návrat unesených dětí i zajatců, anebo zůstane jen v roli komentátora a přenechá proces dvěma mocnostem. V takovém případě se pokušení „rychlého míru“ bez spravedlnosti vrátí jako bumerang. Summit v Anchorage sice nepřinesl konkrétní dohodu, ale otevřel úzké okno možností a jeho využití bude záviset spíš na politické vůli v Evropě než na další sérii tiskových konferencí.
A právě tady se dostáváme k bolestnému paradoxu české i evropské politiky. Premiér Petr Fiala a část vládních špiček se v posledních dnech předhánějí v proklamacích o „neústupnosti“ vůči Moskvě, ale ve skutečnosti jejich opatrnické manévrování a nekonečné konzultační maratony působí spíš jako házení vidlí do jakékoli konkrétní mírové iniciativy. Evropa má plná ústa zásad, ale když se objeví příležitost jednat, raději ji nechá vyprchat v proudu tiskových prohlášení. To ale není projev pevného postoje, nýbrž politické nezodpovědnosti, která prodlužuje utrpení milionů lidí a posouvá mír na neurčito.
A pokud čeští a evropští lídři nepochopí, že skutečné vedení se pozná v ochotě riskovat pro dosažení spravedlivého konce války, zůstane summit v Anchorage jen zmeškanou šancí, o níž se jednou budou psát učebnicové kapitoly o promarněné odvaze.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
