Politika Spojených států vůči Tchaj-wanu byla po desetiletí postavena na pečlivě vyvažovaném systému signálů, diplomatických gest a strategické nejednoznačnosti. Tento systém měl jediný cíl zabránit přímému konfliktu mezi Washingtonem a Pekingem a současně odradit Čínu od pokusu o vojenské sjednocení ostrova. Nyní se však ukazuje, že tento dlouhodobě budovaný rámec může být zásadně narušen, a to nikoli tlakem Číny, ale vnitřní proměnou americké politiky zosobněné návratem Donalda Trumpa. Podle analýzy zveřejněné v americkém listu The Wall Street Journal se právě tato proměna stává pro Čínu potenciálně historickou příležitostí.
Zásadním momentem, který dokumentuje Trumpův přístup, je epizoda z roku 2017 během jeho první návštěvy Číny. Tehdy měl podle bývalých amerických představitelů nabídnout čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi pomoc při jednání o statusu Tchaj-wanu. „Znám ji, však víš. Můžu s tou ženou pomoci,“ měl Trump říci v souvislosti s tehdejší tchajwanskou prezidentkou Tsai Ing-wenovou. Tento výrok, jakkoli může znít jako marginální epizoda, ve skutečnosti představuje zásadní narušení americké diplomatické linie.
Pro pochopení závažnosti situace je nutné připomenout, že americká politika vůči Tchaj-wanu byla po více než padesát let založena na přísně kontrolované nejednoznačnosti. Spojené státy formálně uznávají politiku jedné Číny, ale zároveň poskytují Tchaj-wanu vojenskou a politickou podporu. Tento model fungoval právě proto, že žádný americký prezident nepřipustil, aby se otázka Tchaj-wanu stala předmětem přímého vyjednávání s Pekingem jako obchodovatelná položka.
Trump však podle dostupných informací uvažuje jinak. Jeho přístup je transakční, orientovaný na konkrétní výsledek a ochotu měnit dlouhodobé strategické principy výměnou za krátkodobé výhody. Právě tato logika vyvolává v Pekingu očekávání, že by mohlo dojít k zásadnímu posunu americké politiky.
Reakce čínské strany na zmíněnou nabídku byla podle zdrojů překvapení až šok. Čínští představitelé nebyli zvyklí na to, že by americký prezident otevřeně nabízel zprostředkování v otázce, kterou Peking považuje za čistě vnitřní záležitost. Zároveň však tato epizoda naznačila, že Trump je ochoten překračovat zavedené normy a pravidla.
Tento moment je klíčový, protože právě narušení předvídatelnosti je tím, co může destabilizovat celý systém odstrašení. Pokud si Peking začne být jistý, že americká politika není pevně ukotvena, může dojít k závěru, že riziko vojenské akce proti Tchaj wanu je nižší než v minulosti.
Z pohledu Číny jde o mimořádně lákavou situaci. Prezident Si Ťin-pching dlouhodobě deklaruje, že sjednocení s Tchaj-wanem je historickým úkolem, který nesmí být odkládán donekonečna. Pokud se navíc ukáže, že Spojené státy nejsou ochotny nebo schopny reagovat jednotně, otevírá se prostor pro kroky, které by ještě před několika lety byly nepředstavitelné.
Kritici tohoto vývoje upozorňují na zásadní problém. Americká politika vůči Tchaj-wanu není jen otázkou regionální bezpečnosti, ale testem důvěryhodnosti Spojených států jako globální mocnosti. Jakmile Washington začne signalizovat, že je ochoten jednat o bezpečnosti svých partnerů jako o obchodovatelném aktivu, může to mít dalekosáhlé důsledky nejen v Asii, ale i v Evropě.
Právě zde se otevírá zásadní otázka pro Českou republiku a Evropu obecně. Pokud Spojené státy skutečně přecházejí k transakčnímu modelu zahraniční politiky, znamená to, že bezpečnostní garance již nelze chápat jako pevně dané. Evropa, která je dlouhodobě závislá na americké bezpečnostní architektuře, se tak ocitá v situaci, kdy musí přehodnotit své vlastní strategické schopnosti.
Dalším problémem je samotná interpretace Trumpových kroků. Zatímco někteří jeho podporovatelé tvrdí, že jde o promyšlenou strategii vyjednávání, která má Čínu přimět k ústupkům, realita může být mnohem méně kontrolovaná. Impulzivní rozhodování v tak citlivé oblasti, jakou je status Tchaj-wanu, totiž zvyšuje riziko nechtěné eskalace.
Je třeba si uvědomit, že Tchaj-wan není pouze geopolitický symbol. Jde o technologické centrum světového významu, zejména v oblasti výroby polovodičů. Jakýkoli konflikt by měl okamžité dopady na globální ekonomiku, dodavatelské řetězce a tím i na životní úroveň v Evropě včetně České republiky.
Celá situace tak ukazuje na hlubší problém současné geopolitiky. Stabilita mezinárodního systému byla dlouhodobě založena na předvídatelnosti velmocí. Pokud však jedna z klíčových mocností začne tuto předvídatelnost narušovat, vytváří se prostor pro strategické chyby, které mohou mít katastrofální důsledky.
Závěrem lze říci, že údajná „historická příležitost“ pro Čínu není výsledkem její vlastní síly, ale spíše důsledkem eroze americké strategie. A právě to je na celé situaci nejvíce znepokojivé.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: skynews)
Zdroj: https://www.wsj.com/world/china/trump-taiwan-china-opportunity-e56d8ac8?mod=world_lead_pos1
