Na Aljašce se odehrálo historicky významné setkání, které může zásadně ovlivnit budoucí vývoj války na Ukrajině. Americký prezident Donald Trump a ruský prezident Vladimir Putin po tříhodinovém jednání vystoupili před novináře s překvapivě optimistickým hodnocením. Trump označil rozhovor za „mimořádně produktivní“ a dodal, že další kroky budou zahrnovat konzultace s představiteli NATO i přímý kontakt s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Přestože nebyla oznámena žádná definitivní dohoda, samotná atmosféra setkání naznačuje, že cesta k příměří je otevřenější než kdy dříve.
Ruské jednotky v posledních týdnech dosáhly výrazných územních zisků a postupují směrem k městu Pokrovsk. Tento vojenský tlak poskytuje Moskvě silnější vyjednávací pozici a zároveň nutí Kyjev zvažovat, jak dlouho si ještě může dovolit setrvávat na neústupném postoji. Putin se na summitu nechal slyšet, že jakákoli dohoda musí být postavena na garanci bezpečnosti, přičemž jeho hlavním požadavkem zůstává vyloučení Ukrajiny z členství v NATO. Trump k tomu uvedl, že se nabízí možnost amerických bezpečnostních garancí mimo rámec NATO, což by mohlo otevřít prostor pro kompromis.
Donald Trump v roli prezidenta čelí složitému úkolu: na jedné straně čelí domácí kritice za přílišnou ochotu vyjednávat s Kremlem, na straně druhé si uvědomuje, že bez aktivní americké účasti by se jednání pravděpodobně neposunula. Jeho důraz na sankce vůči Rusku i na možnost omezit americkou vojenskou pomoc Ukrajině vytváří dvojí páku, kterou může Washington v jednáních využívat. Trump zároveň připomněl, že není jeho úkolem vyjednávat za Ukrajinu.
Volodymyr Zelenskyj se ocitá v jedné z nejtěžších situací své politické kariéry. Na jedné straně čelí domácímu očekávání, že nebude dělat žádné územní ústupky, na druhé straně se reálně otevírá možnost ukončit válku, která už vyčerpala lidské i hospodářské zdroje země.
„Zelenského nejlepší šance na diplomatický úspěch leží v zajištění cesty Ukrajiny k členskému statutu v EU,“ napsal dále UnHerd. Tato perspektiva je však podmíněna hlubokými reformami, především v boji proti korupci, na což upozorňují i evropské instituce.
Územní otázka zůstává nejcitlivějším bodem. I když nebyly veřejně prezentovány žádné konkrétní návrhy na změnu hranic, je zřejmé, že jak Moskva, tak Washington s Kyjevem v tichosti zvažují varianty územních kompromisů. Spekuluje se o tom, že Rusko by si udrželo kontrolu nad částí Donbasu a jižních oblastí, zatímco Ukrajina by mohla znovu získat některé regiony východně od Dněpru. Zatímco Trump odmítá myšlenku, že by Spojené státy měly o těchto otázkách rozhodovat, samotný fakt, že se tato témata objevují na stole, ukazuje, jak daleko jednání pokročila.
Budoucnost mírového procesu závisí na ochotě Kyjeva přijmout realitu vojenské situace a politického prostředí. Trump zjevně cítí, že nyní nastala chvíle, kdy lze konflikt zmrazit a vytvořit rámec pro stabilitu. Putin zase usiluje o to, aby Rusko získalo z jednání nejen teritoriální zisky, ale i politické záruky, že Ukrajina nebude součástí vojenského bloku ohrožujícího jeho sféru vlivu. V této rovnici hraje Západ zásadní roli a bude se muset rozhodnout, zda podpoří kompromisní řešení, nebo zda bude pokračovat ve finanční a vojenské pomoci Kyjevu s cílem vyčerpat Rusko.
Aljašský summit tak otevírá novou kapitolu války, v níž přestává být hlavním tématem otázka, zda Ukrajina vydrží vzdorovat, ale spíše jakým způsobem a za jakých podmínek bude moci přežít jako stabilní a nezávislý stát. Trumpova role v tomto procesu může být nakonec klíčová. Ať už jako prezident, který prosadí příměří, nebo jako politik, který přinutí Ukrajinu čelit těžké pravdě. Jak shrnul list UnHerd, „teď je na Kyjevě, aby přijal realitu.“
(Kyncl, UnHerd.com, foto: zai)
