Ukrajina dnes dokáže zasáhnout ropnou rafinerii téměř dva tisíce kilometrů od svých hranic, poškodit infrastrukturu ruských černomořských přístavů a ohrožovat vojenské cíle hluboko v ruském týlu. Ještě před několika lety by podobné schopnosti byly obtížně představitelné.

V srpnu musela po ukrajinském útoku úplně zastavit provoz rafinerie v Orsku s kapacitou přibližně šest milionů tun ropy ročně. Podle gubernátora Orenburské oblasti může oprava kvůli poškození klíčového zařízení a problémům se získáním sankcionovaných zahraničních komponent trvat až šest měsíců. O den dříve zasáhly ukrajinské drony a rakety ruský černomořský přístav Novorossijsk. Ukrajinská strana oznámila zásahy několika válečných lodí, zatímco útok současně přerušil provoz významných obilních terminálů.

Z čistě vojensko-technického pohledu jde o významný vývoj. Ukrajina vytvořila vlastní schopnost vést dálkové údery, které nutí Rusko chránit energetickou, dopravní a vojenskou infrastrukturu na obrovském území. Jenže tady vzniká problém, na který upozorňuje analýza Responsible Statecraft. Schopnost zasahovat Rusko není totéž jako schopnost změnit výsledek války.

Během více než čtyř let konfliktu se několikrát opakoval podobný vzorec. Jednotlivá ukrajinská operace byla interpretována jako možný bod obratu: útok na Kerčský most, protiofenziva v roce 2023, vpád do Kurské oblasti nebo nynější dálkové útoky. Strategický průlom ale zatím nepřišel.

To zároveň neznamená, že Ukrajina válku jednoduše prohrává. Současná situace je složitější. Ruský postup se letos na velké části fronty zpomalil a ukrajinské síly dokázaly na některých úsecích přejít do protiútoku. Prezident Volodymyr Zelenskyj 12. srpna uvedl, že Ukrajina letos získala zpět 745 kilometrů čtverečních a 26 obcí. Nezávislý ukrajinský projekt DeepState potvrdil obnovení kontroly nad 19 obcemi a vytlačení ruských jednotek z dalších šesti.


Úspěšná operace ještě neznamená strategický obrat

Historie války ukazuje, jak snadno lze zaměnit taktický úspěch za strategický průlom. Na podzim 2022 Ukrajina poškodila Kerčský most spojující Rusko s anektovaným Krymem. Útok měl značný vojenský i symbolický význam. Následovala však rozsáhlá ruská kampaň proti ukrajinské energetické infrastruktuře.

O rok později měla situaci zásadně změnit dlouho připravovaná ukrajinská protiofenziva. Ani ta nedosáhla svého hlavního strategického cíle: prorazit ruskou obranu, přerušit pozemní spojení s Krymem a zásadně změnit vojenskou rovnováhu. V roce 2024 následovala další překvapivá operace, vstup ukrajinských jednotek do ruské Kurské oblasti. Kyjev ukázal, že dokáže Rusko překvapit a přenést pozemní válku na jeho území. Operace však současně vázala ukrajinské síly v době, kdy Rusko pokračovalo v tlaku na hlavní frontě.

Nyní se podobná debata vede kolem ukrajinské strategie dálkových úderů. Ta má nespornou vojenskou logiku. Rusko financuje válku mimo jiné prostřednictvím příjmů z energetického sektoru. Útoky na rafinerie proto zvyšují ekonomické náklady konfliktu. Zásahy železnic, skladů nebo továren mohou komplikovat zásobování armády. Útoky na letiště zase nutí Moskvu rozptylovat protivzdušnou obranu a přesouvat část techniky.

Kyjev tak vytváří Rusku problémy, které by bez těchto operací nemělo. Příkladem je Orsk. Ukrajinský útok přinutil rafinerii s roční kapacitou kolem šesti milionů tun zastavit provoz a podle ruských úřadů mohou opravy trvat několik měsíců. Zatím však není zřejmé, že by rozsah těchto škod byl dostatečný k zásadní změně poměru sil na frontě.


Skutečná slabina Ukrajiny leží mimo titulky z bojiště

Problém Ukrajiny spočívá především v tom, že válka není pouze soutěží vojenských technologií. Je také soutěží demografie, průmyslové kapacity, ekonomické odolnosti a schopnosti dlouhodobě nahrazovat ztráty.

Ukrajina vstupovala do války s výrazně menším počtem obyvatel než Rusko. Po více než čtyřech letech bojů navíc čelí dlouhodobému tlaku na doplňování armády. Stejně důležitá je ekonomická nerovnováha. Ukrajinské hospodářství se po katastrofálním propadu v prvním roce invaze ukázalo jako překvapivě odolné, válka ale stále spotřebovává obrovskou část státních prostředků. Současně Rusko stále intenzivněji útočí na infrastrukturu, která Ukrajině umožňuje získávat zahraniční příjmy.

Výrazně je to vidět na zemědělství. Rozhodující část ukrajinského exportu obilí a dalších zemědělských komodit prochází přes černomořské přístavy. Reuters uvádí, že přibližně 90 procent exportu ukrajinské pšenice, kukuřice a slunečnicových semen směřuje přes Černé moře.


To je jeden z důvodů, proč samotné dálkové údery jen obtížně mohou představovat strategii vítězství. Zároveň ale není možné dojít k opačnému závěru a tvrdit, že ruské vítězství je nevyhnutelné. Rusko ani po více než čtyřech letech války nedokázalo zlomit ukrajinský odpor. Jeho postup zůstává pomalý a nákladný a letošní ukrajinské protiútoky ukázaly, že Kyjev je na některých úsecích stále schopen převzít iniciativu.

Válka se stále více mění v souboj o čas

Dálkové drony přesto mění ekonomiku války. Ukrajina může relativně levnými prostředky nutit Rusko rozmísťovat protivzdušnou obranu kolem rafinerií, továren, letišť, přístavů a logistických uzlů na území o rozloze milionů kilometrů čtverečních.

Útok na Orsk ukazuje, že jediný úspěšný zásah může mít hospodářské důsledky na celé měsíce. Podobně útok na Novorossijsk dočasně zasáhl nejen vojenskou základnu, ale také významnou infrastrukturu jednoho z největších ruských exportních přístavů. Takové operace tedy rozhodně nejsou bezvýznamné.

Problém vzniká ve chvíli, kdy jsou prezentovány jako důkaz blížícího se strategického obratu. Responsible Statecraft upozorňuje na opakující se mediální mechanismus: výrazná ukrajinská operace vytvoří očekávání, že se poměr sil zásadně mění. Pokud se tak nestane, pozornost se přesune k další možné rozhodující zbrani nebo operaci.


Proto se stále více rozhoduje o zdrojích. Kdo dokáže déle doplňovat armádu? Kdo bude vyrábět více dronů, raket a munice? Kdo dokáže udržovat energetickou a dopravní infrastrukturu? A kdo bude mít dostatek peněz a politické vůle pokračovat?

Pro Ukrajinu je tato rovnice neoddělitelná od zahraniční podpory. Její schopnost pokračovat ve válce závisí nejen na vlastní mobilizaci a zbrojní výrobě, ale také na dodávkách zbraní a finanční pomoci západních zemí. Současně se znovu objevuje otázka jednání.

Kyjev v srpnu navrhl vzájemné zastavení útoků proti civilním cílům v Černém moři. Rusko tehdy uvádělo, že žádný formální návrh neobdrželo. Jedním z důvodů ukrajinské iniciativy jsou stále větší hospodářské škody způsobované omezením námořního exportu. Samotné jednání samozřejmě nezaručuje přijatelný mír. Moskva nadále požaduje územní ústupky, které Kyjev odmítá.

Skutečný obraz války je proto méně dramatický než titulky o jejích údajných bodech obratu. Ukrajina stále dokáže Rusku způsobovat vážné vojenské a ekonomické škody. Rusko současně dokáže pokračovat v tlaku a způsobovat velmi těžké škody menší ukrajinské ekonomice. Ani jedna strana zatím nedokázala druhé vnutit svou vůli.

Po více než čtyřech letech války je proto možná nejdůležitějším poznáním to, že rozhodující vojenský průlom nemusí přijít vůbec. Pak nebude válka rozhodnuta jednou velkou operací ani jedním novým typem zbraně. Rozhodne ji schopnost obou zemí vydržet, nebo okamžik, kdy jedna či obě dospějí k závěru, že pokračování války stojí více než kompromis.



Zdroje: 1. Responsible Statecraft – The never-ending myth of a looming Ukrainian breakthrough⁠; 2. Reuters – Ukraine has retaken 745 sq km in ‘precision’ operation this year⁠; 3. Reuters – Ukrainian attack shuts Russia’s Orsk refinery for months⁠; 4. Reuters – Ukraine offers Russia truce in Black Sea as food supply fears mount⁠; 5. Reuters – Russia attacks Ukrainian port on Danube, Zelenskiy urges US to send Patriots⁠