Aktuální rozmístění amerických vojenských sil v oblasti Blízkého východu se v posledních dnech výrazně proměnilo a samo o sobě naznačuje, že Washington počítá s vážnými riziky případného střetu s Íránem. Podle dostupných informací se úderná skupina letadlové lodě USS Abraham Lincoln přesunula z citlivějších oblastí blíže k íránskému pobřeží do otevřených vod Arabského moře. Tento krok znamená větší vzdálenost od dosahu íránských protilodních raket a zároveň připomíná rozmístění, které stejná loď zaujala již při svém předchozím nasazení v regionu na konci roku 2024. Nejde tedy o výjimečné řešení, ale o opakovaný scénář, který odráží zkušenosti amerického velení z nedávné minulosti.
Letadlovou loď v Arabském moři doprovázejí tři torpédoborce třídy Arleigh Burke, které dohromady nesou přibližně šestadevadesát střel Tomahawk. Dalších pět amerických torpédoborců se nachází rozptýleno v širším regionu. Dva z nich mají podle dostupných informací operovat přímo v Perském zálivu, tedy v prostoru, který je z vojenského hlediska mimořádně rizikový a vystavuje plavidla přímému ohrožení ze strany íránských raketových a dronových sil. Další dva torpédoborce se nacházejí ve východní části Středozemního moře a jeden operuje v oblasti Rudého moře. Tato skupina představuje dalších zhruba sto šedesát střel Tomahawk připravených k nasazení.
K námořnímu uskupení je s vysokou pravděpodobností nutné přičíst i přítomnost minimálně jedné raketové ponorky třídy Ohio, která je schopna nést až sto padesát čtyři střel Tomahawk. Zároveň se objevují informace o možné přítomnosti útočné ponorky třídy Virginia, která by znamenala dalších přibližně dvanáct těchto střel. Celkový počet amerických řízených střel Tomahawk dostupných v regionu se tak pohybuje okolo čtyř set dvaceti kusů, přičemž tento odhad vychází ze standardního bojového zatížení jednotlivých plavidel.
Navzdory těmto číslům však nelze současné rozmístění amerických námořních sil označit za jednoznačný předstupeň k rozsáhlému útoku. Přesun letadlové lodě do větší vzdálenosti od íránského pobřeží naopak naznačuje snahu minimalizovat vlastní zranitelnost. Z této pozice je navíc velmi nepravděpodobné, že by USS Abraham Lincoln sloužila jako hlavní platforma pro přímé letecké údery na íránské území. Tento fakt znovu otevírá otázku skutečné vojenské role letadlových lodí v moderním konfliktu s technologicky vyspělým protivníkem, který disponuje balistickými a protilodními zbraněmi dlouhého dosahu. Zkušenosti z let 2024 a 2025, kdy jemenské síly dokázaly vážně narušit bezpečnost námořní dopravy v oblasti Rudého moře, tuto pochybnost dále posilují.
Zatímco námořní složka amerických sil zaujímá spíše opatrné a defenzivní postavení, letecké kapacity Spojených států v regionu naopak procházejí výrazným posílením. Do oblasti byly přesunuty další tankovací letouny, úderné stroje včetně minimálně jedné perutě letounů F 35A a také specializovaná letadla určená k potlačení protivzdušné obrany, konkrétně E A 18 Growler. Tento krok ukazuje, že Washington si ponechává otevřenou možnost leteckých operací bez nutnosti spoléhat výhradně na palubní letectvo letadlových lodí.
Naopak zatím neexistují věrohodné informace o přesunu strategických bombardérů typu B 2, B 52 nebo B 1B. Jejich případné nasazení by však bylo možné uskutečnit v relativně krátkém čase, pokud by došlo k politickému rozhodnutí konflikt dále eskalovat. Současně se zdá, že Spojené státy přesunuly do regionu prakticky všechny dostupné systémy protiraketové obrany THAAD a Patriot. Cílem je zjevně příprava na možnou íránskou odvetu. Problémem však zůstává fakt, že během nedávného dvanáctidenního konfliktu měly tyto systémy velmi omezenou úspěšnost a Spojené státy spolu s Izraelem tehdy prakticky vyčerpaly zásoby protiraketových střel, což výrazně přispělo k tlaku na dosažení příměří.
Diplomatická rovina mezitím prakticky přestala fungovat. Vyjednávání mezi Spojenými státy a Íránem se podle dostupných informací zcela zhroutila. Požadavky Washingtonu jsou v Teheránu vnímány jako snaha o politické podřízení a faktickou ztrátu suverenity. Za této situace nelze vyloučit, že se vojenské napětí může přetavit v otevřený konflikt v horizontu velmi krátké doby, byť stále existuje možnost, že k přímému střetu na poslední chvíli nedojde.
Důvodem pro takový obrat by nebyla změna politických postojů, ale chladný strategický kalkul. Přímý útok Spojených států na Írán představuje mimořádně riskantní krok s obtížně předvídatelnými důsledky. Navzdory rozšířenému přesvědčení o neomezené vojenské převaze Spojených států by se jednalo o střet s regionální mocností, která disponuje rozsáhlým raketovým arzenálem, propracovanou sítí spojenců a schopností zasáhnout americké zájmy daleko za hranicemi vlastního území. Právě tato skutečnost vysvětluje, proč současné vojenské kroky působí spíše jako demonstrace síly a příprava na obranu než jako jednoznačný signál nevyhnutelné války.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. Al Jazeera – How does US military build up off Iran compare to 2025 strikes; 2. AP News – Iran warns any US attack would spark regional war; 3. The Guardian – Trump hints at deal to avoid US military strikes on Iran; 4. The Guardian – US announces multi day aerial drills amid Iran tensions; 5. Middle East Forum – America’s military buildup around Iran; 6. Economic Times – US military leaders in Iran’s line of fire if conflict escalates; 7. SAN – USS Abraham Lincoln reaches striking distance of Iran
