V pondělí 1. září 2025 byl v Dobré na Frýdecko-Místecku během kontaktní kampaně napaden předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Útočník jej udeřil do hlavy francouzskou holí. Policie muže na místě zadržela a předběžně čin kvalifikovala jako výtržnictví. Babiš odjel na vyšetření do nemocnice, absolvoval CT a podle mluvčího ANO mu lékaři doporučili klid. Expremiér dnešní program zrušil. Premiér Petr Fiala i ministr vnitra Vít Rakušan útok odsoudili. To vše jsou fakta. A právě tato fakta ukazují, že jsme se v Česku dopracovali k bodu, kdy politická frustrace, roky živená z nejvyšších pater moci, přetéká do fyzického násilí.
Nejde o náhodu z čistého nebe. Vláda a její političtí spojenci roky místo přesvědčování budují obraz „nepřítele“, do kterého si lze beztrestně kopnout. Dnes slovem, zítra holí. Tah na branku? Místo věcných argumentů negativní kampaně a vysmívání oponentům. Připomeňme si „kreativní“ web Nejhorsipremier.cz, kterým koalice Spolu vracela úder Hnutí ANO. Zábavná internetová hříčka? Anebo další příspěvek k normalizaci veřejné šikany, kde se soupeř redukuje na terč? Kdo seje vítr, sklízí bouři. A takto budovaná kultura politického pohrdání se prostě jednou vrátí.
Bezpečnostní stránka věci je přitom dlouhodobě podceňována. Ochrana politiků na „kontaktních“ akcích je, slovy bývalého elitního policisty, „noční můra bodyguardů“ a stoprocentně zabezpečit ji nelze. O to větší odpovědnost mají ti, kdo udávají tón společenské debaty: místo přilévání oleje do ohně mají plamen snižovat. Vláda to nedělá. A když pak v davu vystřelí pěst nebo padne rána holí, tváří se překvapeně.
Že nejde o přepjaté moralizování, ukazují nedávné příklady ze zahraničí. Na Slovensku 15. května 2024 předsedu vlády Roberta Fica postřelil atentátník z bezprostřední blízkosti a premiér přežil po několika operacích. Tato tragédie probudila Slovensko do reality, v níž je politické násilí reálnou hrozbou, nikoli literární metaforou.
Ve Spojených státech 13. července 2024 zasáhla střela u volebního pódia Donalda Trumpa do ucha. Jeden člověk v publiku zemřel a další byli vážně zraněni; po sérii odhalení o bezpečnostních selháních šéfka Secret Service rezignovala. I tam platilo, že toxická rétorika a normalizace násilného jazyka připravují půdu pro skutečné násilí. Chceme-li se této americké i slovenské trajektorii vyhnout, musíme začít u těch, kdo dnes vládnou. Začít u jejich slov, jejich kampaní a jejich odpovědnosti.
Někdo namítne, že včerejší čin v Dobré policie „jen“ předběžně hodnotí jako výtržnictví a motiv dosud neznáme. To je sice pravda, ale také to na pointě nic nemění. Politická moc nese odpovědnost za klima v zemi. Pokud vládní tábor a jeho nejhlasitější příznivci dlouhodobě rozdělují společnost na „slušné“ a „dezoláty“, když místo dialogu volí dehonestaci a místo zklidnění tlačí na emoce, netvařme se, že násilí je meteorologická náhoda. V takto nastaveném prostředí stačí jedna jiskra. V Dobré už přeskočila.
Co s tím? Za prvé: okamžité ukončení kampaní, které z lidí dělají karikatury. Za druhé: jasná politická dohoda, že fyzické napadání oponentů je červená linie, ať jde o Babiše, Fialu, kohokoliv. A za třetí: vláda musí přestat imitovat sociální sítě a vrátit se k odpovědnému jazyku, a to nejen po útoku, ale hlavně před ním. Jinak to, co dnes „jen“ bolí, může jednou zabíjet. Slovensko i Amerika jsou dostatečně varovným zrcadlem.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
