Blízký východ znovu balancuje na hraně otevřené regionální války. Eskalace mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nabývá podoby, která přesahuje rámec obvyklých zástupných konfliktů i omezených úderů. Do hry vstupuje otázka samotné existence režimu v Teheránu, legitimity preventivních vojenských operací i budoucnosti mezinárodního režimu nešíření jaderných zbraní. Každý další krok může mít dopad daleko za hranice regionu – politický, bezpečnostní i ekonomický.
V této souvislosti upozorňuje publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš na možné důsledky současného vývoje, který rozebírá logiku odstrašení, riziko dominového efektu v regionu i oslabení mezinárodních kontrolních mechanismů. Podle něj se situace může vyvíjet opačně, než bylo původně zamýšleno: místo oslabení Íránu může dojít k urychlení jeho jaderných ambicí a k proměně bezpečnostní architektury Blízkého východu.
Podstatu jeho komentáře lze shrnout do tří klíčových tezí. V prvé řadě může vojenský zásah paradoxně posílit odhodlání Íránu získat jadernou zbraň. Ve hře je i případná atomizace regionu, která by spustila řetězovou reakci dalších států. V neposlední řadě pak Západ může ztrácet strategickou iniciativu v dimenzi času a trpělivosti.
„Írán a jeho atomová bomba. Americko-izraelská vojenská operace má být preventivním zásahem proti íránskému jadernému programu. Místo toho se stává nejrychlejším a nejefektivnějším akcelerátorem jaderné eskalace, jaký Blízký východ za poslední desetiletí zažil.
Základní strategická rovnice o bezjaderném Íránu se právě teď změní. Když může být suverénní stát podroben masivnímu leteckému útoku, jeho nejvyšší duchovní a vojenský vůdce zabit a cíl režimní změny otevřeně deklarován bez formálního vyhlášení války a bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, pak jediná logická odpověď na tuto agresi je získat jadernou zbraň co nejrychleji jako absolutní záruku pro další přežití.
Írán už teď nemá důvod ohlížet se na ostatní. Končí éra inspekcí Mezinárodní agentury pro atomovou energii IAEA, signálů dobré vůle, taktických brzd a vyjednávání.
Jaderná zbraň již není nástrojem pro vyjednávání nebo vydírání, ale stává se jedinou reálnou pojistkou proti zničení ze strany USA, Izraele nebo jiného nepřítele. Sankce na Írán ztrácejí jakýkoliv význam. Írán v nich žije již více než čtyřicet let a další balíčky ho nezlomí.
Mezinárodní dohled pozbývá legitimitu, protože funguje pouze tehdy, pokud existuje reálná politická perspektiva pro budoucnost Íránu. Po likvidaci ajatolláha Chameneího a desítek dalších vrcholných představitelů taková perspektiva už není na stole. Írán odmítá s USA jednat.
Na vnitropolitické scéně získává íránský režim nejsilnější argument za poslední generace. Pouze atomová zbraň je jediná ochrana před vyhlazením. Tento narativ režim nesjednocuje jen rétoricky, ale vytváří mu skutečnou vnitřní legitimitu v okamžiku, kdy ji nejvíce potřebuje.
Západ si zatím plně neuvědomuje, že nejhorší scénář již běží. Nejde primárně o to, zda Írán jadernou zbraň použije. Jde o to, že ji bude mít a tím se spustí dominový efekt.
Saúdská Arábie, již dnes údajně tajně spolupracuje s Pákistánem na jaderné pojistce. Turecko s jeho technologickými ambicemi a rostoucími regionálními nároky rovněž. Egypt s historickou představou o své roli v regionu taktéž.
Region, který byl již tak nestabilní, se právě teď může změnit v jaderné minové pole s několika vzájemně se odstrašujícími aktéry. Taková nová studená válka Blízkého východu.
Mezitím Evropa sotva zvládá jeden dlouhodobý konflikt na Ukrajině a nyní čelí druhému, daleko náročnějšímu a dražšímu.
Írán tuto slabost Západu vidí. Proto nemusí nijak riskovat. Stačí mu konflikt protahovat, vyčerpávat zásoby protiraketové obrany USA a Izraele a mezitím dokončovat to podstatné. Svou jadernou zbraň.
Z vojenského hlediska si Západ stále udržuje převahu. Z hlediska času, trpělivosti a strategické logiky ji právě teď ztrácí.
Útok, který měl Írán zastavit, spíše výrobu atomové bomby urychlí. Úder, který měl snížit hrozbu, ji znásobuje. To, co mělo být prevencí, se stává novým akcelerátorem jaderné katastrofy,“ napsal na sociální síti Facebook Karel Strakoš.
(Lukeš, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
