Události před Poslaneckou sněmovnou z 23. října představují mnohem závažnější problém než další vyhrocenou demonstraci proti vládě Andreje Babiše. Několik desítek protestujících se podle policie pokusilo proniknout do parlamentní budovy a jejich postupu musela zabránit speciální pořádková jednotka. Pokud se účastníci snažili překonat policejní ochranu a vynutit si vstup do prostor, kde jednají zákonodárci, nejde o běžný projev občanského nesouhlasu. Jde o zásah do bezpečnosti jedné z nejdůležitějších ústavních institucí státu. A takovou událost nelze odbýt jako vedlejší epizodu politického protestu.
Demokratická společnost musí chránit právo občanů demonstrovat proti vládě, parlamentu i prezidentovi. Toto právo však končí tam, kde začíná násilí, ohrožování bezpečnosti nebo pokus vynutit si přístup do chráněných prostor státních institucí. Tuto hranici páteční události otevřely. Podle policejní mluvčí Evy Kropáčové se několik desítek lidí pokusilo dostat do Poslanecké sněmovny. Policie jim v tom zabránila. Následně řešila také podezření z přestupku souvisejícího s pokusem hodit dlažební kostku na budovu parlamentu.
Dosavadní informace neprokazují, že demonstranti pronikli do jednacího sálu, ani že všichni účastníci pokusu použili násilí. To však nesnižuje závažnost samotného bezpečnostního incidentu. Rozhodující je, zda se jednotlivci pokusili překonat ochranu budovy a zda při tom jednali protiprávně. To musí policie přesně objasnit.
Poslanecká sněmovna není obyčejnou administrativní budovou. Je místem výkonu zákonodárné moci a jedním ze základních pilířů ústavního pořádku. Pokus neoprávněně proniknout do jejích chráněných prostor proto nelze posuzovat pouze podle toho, zda se útočníkům podařilo dosáhnout cíle. Ani neúspěšný pokus o násilné překonání ochrany parlamentu by nebyl nevinným politickým gestem.
Do konfliktu s demonstranty se dostal také poslanec SPD Jaroslav Foldyna, který následně popsal agresivní jednání vůči své osobě. Pokud se jeho tvrzení o fyzickém napadání potvrdí, půjde o další závažný incident. Poslanec nesmí být vystaven násilí kvůli tomu, jakou politickou stranu zastupuje nebo jak hlasuje.
Opozice nemůže přehlížet hranici mezi protestem a nátlakem
Páteční demonstrace se uskutečnila během vyhroceného jednání o financování České televize a Českého rozhlasu. Opozice vládní postup ostře kritizovala a její představitelé se protestů účastnili. Na Malostranském náměstí vystupovali také politici STAN a Pirátů. Samotná účast opozičních představitelů na demonstraci samozřejmě neznamená, že nesou odpovědnost za případné násilí jednotlivců. Takové obvinění by vyžadovalo konkrétní důkazy. Politická odpovědnost však nekončí u otázky, kdo vydal přímý pokyn k protiprávnímu jednání.
Představitelé parlamentních stran mají mimořádný vliv na atmosféru veřejné debaty. Jestliže vyzývají občany k odporu proti vládě, musí současně jasně vymezit hranici mezi legitimním protestem a nepřípustným nátlakem. A pokud část demonstrantů tuto hranici překročí, očekává se jednoznačné odsouzení bez politických výmluv.
Premiér Andrej Babiš obvinil opozici z vyvolávání nepokojů a rozdělování společnosti. Jeho výrok je politickým hodnocením, nikoli důkazem, že opoziční strany organizovaly pokus o vstup do Sněmovny. Současně však nelze přehlédnout, že část veřejnosti začala incident relativizovat poukazováním na jiné demonstrace nebo na údajně nepřiměřený postup policie.
Taková argumentace odvádí pozornost od podstaty problému. Ani sporný policejní postup by sám o sobě neopravňoval demonstranty k násilnému vynucování vstupu. Zákonnost zásahu musí být prověřena stejně důsledně jako jednání protestujících. Opoziční poslanec Marian Jurečka násilné pokusy o vstup do Sněmovny veřejně odsoudil. Tento postoj je důležitý. Stejně jednoznačné vymezení by však mělo být samozřejmostí pro všechny představitele politických stran, jejichž příznivci se podobných incidentů účastní.
Dvojí metr při hodnocení násilí ohrožuje důvěru v demokracii
Závažnou otázku otevřela také veřejná diskuse o mediálním pokrytí událostí. Publicista Aleš Borovan upozornil na podle jeho názoru nedostatečnou pozornost věnovanou pokusu proniknout do parlamentu. Připomněl přitom, jak důrazně média hodnotila jiné případy politického násilí. Jeho kritika otevírá legitimní problém: Pokud by se do parlamentu pokoušeli proniknout příznivci jiné politické strany, byla by reakce politiků a médií stejně zdrženlivá? A pokud ne, podle jakého měřítka se vlastně závažnost podobných událostí posuzuje?
Nelze tvrdit, že česká média incident zamlčela. Informovaly o něm ČTK, Česká televize, iDNES.cz a další redakce. Samostatnou otázkou ale zůstává, zda mu věnovaly pozornost odpovídající významu parlamentu jako ústavní instituce a zda důsledně zjišťovaly okolnosti zásahu i odpovědnost jednotlivých účastníků.
Stejně tak není namístě mechanicky srovnávat pražské události s útokem na americký Kapitol ze 6. ledna 2021. Ve Washingtonu dav skutečně pronikl do Kongresu a přerušil ústavní proces potvrzování výsledků prezidentských voleb. V Praze policie vstupu zabránila. Rozsah i následky obou událostí jsou zásadně odlišné.
Z toho však nevyplývá, že by se pokus neoprávněně proniknout do českého parlamentu měl bagatelizovat. Bezpečnost ústavních institucí není otázkou stranických sympatií. Pokud by se prokázalo, že demonstranti chtěli překonat ochranu Sněmovny násilím, musel by stát takové jednání posuzovat s odpovídající vážností.
Ministerstvo vnitra a policie by proto měly veřejně vysvětlit, jaké jednání bylo při zásahu zaznamenáno, zda existují důkazy o použití násilí, kolik osob bylo ztotožněno a jaké právní kroky následovaly. Bez těchto odpovědí zůstane prostor pro politické spekulace i vzájemná obvinění.
Demokracie nemůže fungovat podle pravidla, že agresivita vlastních příznivců je pochopitelným projevem občanského rozhořčení, zatímco stejné jednání politických odpůrců představuje útok na stát. Takový dvojí metr je nebezpečný bez ohledu na to, kdo jej používá. Právo demonstrovat je základní demokratickou svobodou. Právo vynutit si násilím vstup do parlamentu však neexistuje. Jestliže se česká politika nedokáže na této hranici shodnout, problém už dávno není jen v několika demonstrantech před Sněmovnou. Problém je v samotném respektu k demokratickým institucím.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
Zdroje: 1. Demonstranti se chtěli dostat do Sněmovny, policie tomu zabránila; 2. Policie zajistila jednu osobu kvůli podezření z přestupku; 3. iDNES.cz – Desítky demonstrantů chtěly vniknout do Sněmovny
