Současné konflikty posledních let stále zřetelněji ukazují zásadní změnu charakteru války. Ještě donedávna byl symbolem vojenské síly tank, stíhací letoun nebo složitý systém protivzdušné obrany. Tyto zbraně samozřejmě nezmizely. Jenže vedle nich se objevil nový faktor, který dramaticky mění rovnováhu sil. Tím faktorem jsou bezpilotní prostředky.
Drony dnes nejsou jen doplňkem průzkumu. Staly se nástrojem, který může sledovat pohyb jednotek, navádět dělostřelectvo, rušit komunikaci, ničit techniku nebo přímo útočit na jednotlivé vojáky. Především ale mění ekonomiku války. Moderní tank stojí pět až deset milionů dolarů. Jednoduchý útočný FPV dron může stát jen několik stovek až několik tisíc dolarů. Tato cenová asymetrie vytváří úplně nový typ konfliktu, ve kterém se střetávají drahé platformy s masově vyráběnými levnými prostředky.
První pohled na dronovou válku může vytvářet iluzi, že jde o technologii, která šetří lidské zdroje. Realita je však přesně opačná. Každý dron totiž vyžaduje člověka, který ho řídí. U nejběžnějších bojových prostředků, především FPV dronů, stále platí jednoduché pravidlo. Jeden operátor ovládá jeden dron. Pilot sleduje obraz z kamery a ručně navádí stroj až k cíli.
Ve skutečnosti však za každým pilotem stojí celý tým. V typické jednotce bývá pilot, navigátor nebo pozorovatel, který sleduje situaci na bojišti, a technik připravující další stroje, baterie a nálože. Dronová válka je proto ve skutečnosti rozsáhlým systémem lidské práce.
Moderní konflikt tak vytváří úplně novou kategorii vojáků. Operátory bezpilotních systémů. A jejich počet rychle roste. Ukrajina například podle údajů z posledních let disponuje přibližně 20 000 operátory dronů, kteří působí přímo v jednotkách na frontě. Tento počet se přitom neustále zvyšuje, protože armáda průběžně otevírá nové výcvikové programy.
Samotní operátoři ale představují jen špičku mnohem většího systému. Realistický poměr na moderním bojišti totiž ukazuje, že na jednoho pilota dronu připadá dalších pět až sedm specialistů. Patří mezi ně technici, specialisté elektronického boje, operátoři komunikačních systémů, logistika baterií a náhradních dílů, analytici obrazových dat i pracovníci údržby.
Pokud tento poměr aplikujeme na současnou ukrajinskou armádu, dostáváme překvapivé číslo. Při přibližně dvaceti tisících operátorech může celý personální systém dronových jednotek zahrnovat dalších 100 000 až 140 000 specialistů. Celkově tak může být v ukrajinském systému bezpilotní války zapojeno přibližně 120 000 až 160 000 lidí. To znamená, že drony už dnes vytvářejí jeden z největších technologických sektorů moderní armády.
Podobný vývoj probíhá i na druhé straně fronty. Rusko v posledních letech výrazně rozšířilo vlastní bezpilotní jednotky a buduje specializované struktury zaměřené na drony, elektronický boj a autonomní systémy. Analytické odhady uvádějí, že ruské „drone forces“ mohou dnes zahrnovat přibližně 80 000 lidí, kteří se přímo podílejí na operacích bezpilotních prostředků.
Jestliže však použijeme stejný realistický poměr podpůrného personálu jako u ukrajinských sil, pak celý ruský dronový ekosystém může zahrnovat přibližně 300 000 až 500 000 lidí.
Do tohoto čísla je nutné započítat nejen operátory, ale také specialisty elektronického boje, techniky, vývojáře softwaru, pracovníky průmyslové výroby, logistiku a analytické jednotky, které vyhodnocují obrovské množství dat získaných z bojiště.
Tato čísla ukazují jednu zásadní skutečnost. Dronová válka není jen technologickou novinkou. Je to nový typ vojenského systému, který vytváří celé průmyslové a personální ekosystémy.
V budoucnu se navíc tento trend pravděpodobně ještě prohloubí. Moderní armády už dnes testují systémy, které umožňují jednomu operátorovi řídit více dronů najednou. To je možné díky autopilotům, předem naprogramovaným misím nebo pokročilým algoritmům, které koordinují takzvané roje dronů.
Princip je jednoduchý. Operátor zadá cíl a oblast operace, zatímco jednotlivé stroje si mezi sebou rozdělují úkoly. Drony sdílejí data a koordinují útok podobně jako hejno ptáků.
Významnou roli v tomto vývoji hraje také umělá inteligence. Moderní algoritmy mohou pomáhat s autonomní navigací, vyhledáváním cílů nebo vyhýbáním se překážkám a rušení. Přesto však většina armád stále trvá na principu „human in the loop“, tedy na tom, že konečné rozhodnutí o použití zbraně musí zůstat v rukou člověka.
Zásadní strategický dopad této změny je zřejmý. Moderní konflikt už není jen střetem tankových brigád a leteckých eskader. Stává se technologickým ekosystémem, ve kterém rozhoduje množství levných systémů, schopnost rychlé výroby a především počet lidí, kteří tyto systémy dokážou obsluhovat.
Drony tak vytvářejí novou asymetrii. Na jedné straně stojí extrémně drahé platformy, jako jsou moderní tanky nebo stíhací letouny. Na druhé straně stojí tisíce levných autonomních prostředků, které mohou tyto systémy ničit, sledovat nebo paralyzovat. Právě tato asymetrie bude pravděpodobně určovat charakter válek v příštích desetiletích.
A právě zde se otevírá důležitá otázka pro evropské armády, včetně České republiky. Pokud moderní konflikt skutečně vyžaduje desítky tisíc operátorů a stovky tisíc specialistů v celém technologickém systému, pak se obranné plánování nemůže omezovat jen na nákup několika drahých zbraňových platforem.
Budoucnost obrany bude stále více záviset na tom, kolik lidí dokáže stát vycvičit pro obsluhu bezpilotních systémů, elektronického boje, datové analýzy a technologické výroby. Jinými slovy, budoucí války možná nevyhrají armády s největším počtem tanků. Mohou je vyhrát armády s největším počtem operátorů robotických systémů.
(Kovář, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. NATO armies unprepared for drone wars, Ukraine commander warns; 2. Ukraine sharply to raise purchases of home produced FPV drones; 3. Ukraine’s future vision and current capabilities for AI enabled autonomous warfare
