VENEZUELA V PLAMENECH, TŘI NOVOROČNÍ PROJEVY A DVOJÍ METR. Nový rok 2026 v Česku otevřely tři novoroční projevy. Prezident Petr Pavel vystoupil jako představitel mocenského a hodnotového rámce blízkého bývalé vládě Petra Fialy, zatímco premiér Andrej Babiš a předseda Sněmovny Tomio Okamura mluvili z pozice vítězů podzimních parlamentních voleb. Zazněly tak dva odlišné pohledy na stav země - jeden prezidentský a dva vycházející přímo z volebního mandátu.
Jak hodnotíte jednotlivé novoroční projevy? Který z nich byl podle Vás nejsrozumitelnější a nejvýstižnější pro současnou situaci v zemi?
Andrej Babiš si dával pozor, aby neřekl něco, čím by mohl někoho naštvat, ale to je prostě jeho styl. Mít každé slovo vypočítané a zprůzkumované, aby to nezpůsobilo škodu. Na věci, které nechce sám říkat, má své koaliční partnery a dlužno říci, že Tomio Okamura se této role zhostil naprosto dokonale.
Petr Pavel měl slabý projev i na jeho poměry. Nemluvil ani o přijetí eura, ani o odevzdání práva veta, takže jsem z toho měl dojem, že tentokrát mu projev nenapsal protokolář Kolář, ale ChatGPT.
Největší pozornost vyvolal novoroční projev předsedy SPD a šéfa Sněmovny Tomia Okamury. Zatímco prezident Petr Pavel a dokonce i ukrajinský velvyslanec vyjádřili pohoršení, na sociálních sítích Okamura zaznamenal mimořádně silnou podporu veřejnosti. Spor se tak rychle přesunul z politických kuloárů přímo mezi lidi. Co říkáte projevu předsedy Sněmovny Tomia Okamury a zejména tomu, že se proti němu veřejně ohradil ukrajinský velvyslanec i předseda ukrajinského parlamentu? Nejde už o nepřípustné zasahování do vnitřních záležitostí České republiky?
Kdyby se proti Okamurově projevu nikdo neohradil, nejspíš by zapadl stejně jako projevy ostatních. Na Okamuru to totiž byl také poměrně smířlivý projev, ve kterém pouze povšechně mluvil o tom, co trápí voliče SPD. Ovšem, díky nevybíravému nátlaku ukrajinského velvyslance, předsedy ukrajinského parlamentu a posléze i ukrajinského ministra zahraničí byl Okamura zviditelněn na nejvyšší možnou míru. Tomio děkuje... napravil si tím extempore se Zůnou, posílil své preference a ještě to donutilo Macinku i Babiše, aby se chtě nechtě postavili na jeho stranu.
Ostrá slova z novoročního projevu předsedy Sněmovny Tomia Okamury vyvolala silné emoce také v opozičních lavicích. Část poslanců mluví o nepřijatelném vystoupení a už otevřeně zvažuje sběr podpisů k jeho odvolání z čela dolní komory Parlamentu. Jak hodnotíte hysterické reakce části opozice, která mluví o odvolání šéfa Sněmovny? Má tento krok podle Vás reálné opodstatnění, nebo jde spíš o politické divadlo opoziční menšiny?
Opozice bude sedět v koutě a šoupat nohama... tak alespoň mohou sbírat podpisy. Než je sesbírají, bude se hlasovat o důvěře vládě a to nám ukáže víc, než kňučení rozloženého demobloku, který od voleb není schopen jediné koordinované akce. A jestli opozice dále chce držet veřejnou debatu o zlatých hajzlících na Ukrajině, ať pokračuje. Okamura si nic lepšího nemůže přát.
Politický komentátor Jiří Pehe prohlásil, že se k moci v České republice „prodrala spodina“. Nejde už o názorový spor ani o politickou polemiku, ale o otevřené opovržení voliči, kteří si dovolili rozhodnout jinak, než si část samozvaných elit přeje. Výrok odhaluje mentalitu, podle níž je demokracie v pořádku jen tehdy, když vyhraje „ten správný“. Jakmile rozhodnou jiní, jsou označeni za problém, omyl nebo méněcenný dav. Po odchodu hlavních cenzorských figur typu plk. Otakary Foltýna se zdálo, že se společnost začne uklidňovat. Výrok Jiřího Peheho o „spodině u moci“ ale naopak příkopy mezi lidmi ještě dále prohlubuje. Máme se jako společnost podle Vás připravit na to, že tzv. „hloubení příkopů“ jen tak nevymizí?
Tady alespoň vidíte, že nikdy nešlo o žádný socialismus vs. demokracii, ale jen a pouze o moc. Demokracie jim byla dobrá, aby se dostali do vrcholných pozic a teď je samozřejmě nechtějí opustit. A tak už nemluví o opozici, ale o spodině. Nemluví o soutěži politických stran, ale o dezinformacích. Akorát nechápou, že podobnými výroky o spodině si jen zařizují, aby je nikdo nebránil, až opravdu půjde o jejich statky i hrdla. Hradní Pehehe si může být jisté, že se nikdy žádný český pluk nebude jmenovat po něm.
Karlovi Gottovi se i několik let po smrti znovu a znovu připomíná Anticharta. Zdeněk Svěrák, také umělec a také dítě normalizace, ale projde bez škrábnutí. U něj minulost nevadí. Když přijde na Filipa Turka, minulost je náhle smrtelný hřích. A u prezidenta Petra Pavla? Tam se raději díváme jinam. Nejde o morálku ani hodnoty. Jde o to, kdo patří do správného tábora. Kdo je „náš“, má odpuštěno. Kdo není, toho je třeba vláčet. Prostě „dvojí metr“ jako standard české morální elity. Vidíte vůbec reálnou šanci, že se česká společnost tohoto „správného a nesprávného tábora“ někdy zbaví?
Ale jasně, velmi snadno. Stačí hodně zavile nenávidět. Takhle se odpracovávají dávné hříchy. Nenávidíte, co jste milovali, odvrhujete, co jste měli v srdci a jste připraveni všem, koho vám označí za nepřátele, zakroutit krkem. Filip Turek i Karel Gott mají společné to, že nenávist odmítli. A tím pádem se do tábora pravdy a lásky nehodí.
Aby se společnost tohoto šíleného symptomu zbavila, bude muset projít hodně trnitou cestou, která nás všechny zase spojí. Dokud si lepší lidé myslí, že my jsme spodina, která tu vlastně jen překáží, tak se nic změnit ani nemůže.
USA oznámily zásah ve Venezuele a mluví o zajetí prezidenta Madura. Bez mandátu OSN, bez dlouhých debat, prostě akce. Zatímco český i evropský mainstream podobné kroky Washingtonu omlouvá, u jiných konfliktů (např. rusko-ukrajinského) se náhle zaklíná mezinárodním právem, suverenitou a Chartou OSN. Co je u jednoho „boj proti zločinu“, je u druhého „nepřípustná agrese“. Pravidla platí jen tehdy, když se to hodí, a morálka se mění podle vlajky. Jak hodnotíte zásah USA ve Venezuele a rétoriku kolem zajetí prezidenta Madura? A jak se podle Vás bude podobné jednání posuzovat ve srovnání s rusko-ukrajinským konfliktem, kde se naopak neustále operuje mezinárodním právem?
Mezinárodní právo dostalo poprvé na frak při bombardování Jugoslávie a nynějším zásahem ve Venezuele je definitivně mrtvé. Všichni se podle toho zařídí. Jak velmoci, tak kolonie.
Existuje totiž jen jedno právo, které drží a nedegraduje - jaderné zbraně. Kdo je má, toho nikdo bombardovat nebude.
Vracíme se opět do éry sfér vlivu a Bůh buď milostiv těm, kteří žijí na hranicích těchto sfér.
Napětí kolem Venezuely se okamžitě přelilo do ekonomiky. Finanční trhy zareagovaly prudkým růstem cen ropy a zvýšenou nervozitou investorů. Stačilo pár hodin a bylo zřejmé, že jakákoli destabilizace Latinské Ameriky se neodehrává jen na mapě, ale i na burzách a v peněženkách spotřebitelů. Jak vážné mohou být ekonomické dopady napětí kolem Venezuely? Může se to výrazně projevit na cenách ropy, finančních trzích a v důsledku tedy i v peněženkách obyčejných lidí?
Upřímně... v této chvíli se ještě nic nestalo. Spojené státy mají Madura, ale Venezuelu nemají a nikdo neví, co bude následovat. Správná otázka není, co udělají Spojené státy ve Venezuele, ale zda jde o dohodnutý deal mezi velmocemi. Ustoupí USA zase naopak Rusku na Ukrajině? Nebo Číně ohledně Tchajwanu? Tam se bude lámat chleba, nikoliv v Karibiku.
Já osobně si myslím, že Trumpovo velkolepé vítězství nad venezelskými zásobami ropy má přehlušit prohru ukrajinského režimu v Kyjevě...
Psali jsme: Spojené státy napadly Venezuelu. Kde jsou teď vlajky a sbírky?
U Černého moře došlo k ukrajinskému útoku na kavárnu, při němž byli zabiti nevinní občané. Nešlo o vojenský cíl ani o osoby zapojené do bojů. Přesto velká část médií o události informovala váhavě, okrajově, nebo ji zcela přešla mlčením. Podle komentátora Pavla Šika zde nejde o nedostatek informací, ale o neochotu otevřeně říci, kdo byl útočníkem, protože se to nehodí do schváleného obrazu konfliktu. Případ tak znovu ukazuje, že pravda se v médiích neposuzuje podle faktů, ale podle toho, komu prospívá. Neukazuje se zde naplno, že pravda je dnes posuzována podle toho, komu politicky vyhovuje?
Kdy to naposled bylo jinak? Kdy byla média skutečným strážcem objektivity a pravdy? Já se obávám, že nikdy. Vždycky šlo o správné narativy a správné obrazy. Pravda byla vždycky to, co prospívá nám nebo co škodí těm druhým. A ve válce je pravda vždycky první obětí.
Nicméně... stejně jako kdysi, je možné nepodlehnout propagandě. Ale stojí to spoustu úsilí i spoustu odvahy. Tož si přejme, abychom obojího byli schopni.
V dubnu 2026 čekají Maďarsko parlamentní volby, které mohou rozhodnout o dalším směřování celé země. Premiér Viktor Orbán po patnácti letech u moci čelí nebývale silné opozici a otevřeně se mluví o nejtvrdším souboji jeho politické kariéry. Volby tak nejsou jen vnitřní maďarskou záležitostí, ale testem, zda si země udrží suverénní kurz, nebo se vydá cestou hlubší integrace a tlaku Bruselu. Jaké šance má podle Vás Viktor Orbán znovu obhájit premiérský post v nadcházejících parlamentních volbách? A co by jeho případná porážka či vítězství znamenaly pro zbytek Evropy?
Viktor Orbán, stejně jako všichni politici, vsadil ve válce na Ukrajině na nějaký vývoj. Vsadil na mír a na USA. Teď se ukáže, jestli svůj politický kapitál vsadil správně. Nejsem schopen posuzovat maďarské reálie dostatečně podrobně, abych si mohl udělat přesvědčivý obrázek, ale osobně si myslím, že Orbánova pozice není ani zdaleka tak špatná, jak líčí naše média a jeho vyzyvatel, Peter Magyar, není zdaleka tak v klidu, jak se prezentuje.
Česko zažilo loni rozsáhlý blackout, který ochromil domácnosti, firmy i dopravu. Podle energetiků nešlo o výjimečný výpadek, ale o varování. Přetížená síť, nestabilní výroba a ideologicky řízená energetika posouvají zemi do éry řízeného vypínání elektřiny. Ne kvůli haváriím, ale kvůli systému a „zhoubnému a šílenému Green Dealu“, který už nezvládá vlastní ambice.Jak vážně bychom podle Vás měli brát varování energetických expertů před možností tzv. řízených blackoutů?
Když se to stane poprvé, vždycky se to dá prezentovat jako náhoda. Chyba, ze které jsme se poučili a která se už nikdy nebude opakovat. Když se to stane podruhé, je zapotřebí zbystřit a když se to stane potřetí, je už to není anomálie, ale vlastnost systému.
Vzhledem k tomu, že plynové zásobníky jsou prázdnější než jindy a zima se zdá být chladnější než jindy, nebudeme na rozřešení tohoto rebusu čekat dlouho.
(Vidlák pro Prvnizpravy.cz, foto: red.)
