Napětí mezi italskou vládou a soudní mocí v posledních týdnech otevřeně eskaluje a těsně před březnovým referendem o reformě justice se proměňuje v zásadní politický konflikt, který dalece přesahuje jednotlivé kauzy. Premiérka Giorgia Meloniová obviňuje část soudců z politizace rozhodování a z cíleného maření vládních kroků proti nelegální migraci, zatímco justiční reprezentace a opozice varují před pokusem o oslabení nezávislosti soudní moci a podřízení státního zastupitelství politickému vlivu. Konflikt se odehrává na pozadí konkrétních soudních verdiktů, které vláda interpretuje jako důkaz systémové dysfunkce soudnictví, zatímco soudy tvrdí, že pouze aplikují platné právo bez ohledu na politické preference.
Bezprostředním impulzem k vyhrocení sporu byly rozsudky, jimiž soudy přiznaly odškodnění neziskové organizaci Sea Watch za nezákonné zadržení její lodi v roce 2019 a rovněž konkrétnímu migrantovi, který byl převezen do repatriačního zařízení spravovaného Itálií v Albánii bez možnosti informovat rodinu. Vláda tato rozhodnutí chápe jako symbolické podkopání své migrační politiky a jako signál, že soudní moc je připravena blokovat prakticky jakékoli legislativní či administrativní kroky směřující k omezení nelegální migrace. Premiérka v této souvislosti veřejně položila otázku, jaké poselství podle soudů vysílá série podle ní objektivně absurdních rozhodnutí směrem k občanům, kteří očekávají, že stát bude schopen chránit své hranice a vymáhat pravidla.
Celý spor se odehrává v mimořádně citlivém období. Referendum o reformě soudnictví, které se uskuteční na konci března, je pro pravicovou vládu zásadní politickou zkouškou před parlamentními volbami plánovanými na rok 2027. Ačkoli premiérka opakovaně prohlásila, že v případě neúspěchu nehodlá rezignovat, výsledek referenda bude vnímán jako měřítko důvěry veřejnosti v její schopnost prosazovat klíčové systémové změny. Průzkumy naznačují vyrovnaný souboj obou táborů a klíčovou roli má sehrát volební účast, protože vyšší míra neúčasti tradičně nahrává odpůrcům reformy.
Podstatou navrhované změny je zejména oddělení kariérních drah soudců a státních zástupců, které má podle vlády omezit vnitřní provázanost justičního systému a posílit nestrannost rozhodování. Italská pravice dlouhodobě tvrdí, že současné uspořádání vytváří prostředí, v němž se soudci a žalobci pohybují v těsných profesních a osobních vazbách, což prý podporuje uzavřenou korporativní kulturu a politické sympatie uvnitř justice. Kritici reformy však namítají, že navrhované změny by ve skutečnosti oslabily nezávislost soudnictví a otevřely cestu k většímu politickému tlaku na státní zastupitelství, které je klíčové pro stíhání korupce i závažné hospodářské kriminality.
Do sporu vstoupil i prezident Sergio Mattarella, který apeloval na vzájemný respekt mezi jednotlivými složkami moci a vyzval k umírněné kampani bez osobních útoků. Jeho výzva přišla poté, co se zúčastnil jednání samosprávného orgánu justice a veřejně upozornil, že zpochybňování legitimity soudní moci může mít dlouhodobé důsledky pro stabilitu demokratického systému. Přesto se rétorika části vládních představitelů dále zostřuje. Ministr spravedlnosti Carlo Nordio například přirovnal mechanismy fungování justiční samosprávy k praktikám mafie, což vyvolalo pobouření mezi soudci i právnickou obcí a posílilo obavy z eskalace institucionálního konfliktu.
Vyostřená atmosféra se přenáší i do veřejného prostoru, kde se střetávají dva odlišné obrazy italského státu. Na jedné straně stojí narativ vlády, podle něhož justiční systém nefunguje efektivně, je zatížen vnitřními vazbami a brání státu v prosazování zákonů, zejména v oblasti migrace. Tento pohled posilují konkrétní verdikty, které jsou prezentovány jako důkaz odtržení soudů od reálných problémů společnosti. Na straně druhé je narativ soudců a opozice, kteří varují, že politický tlak na justici ohrožuje základní princip dělby moci a že snaha o institucionální přestavbu je ve skutečnosti pokusem o oslabení kontrolních mechanismů vůči vládní moci.
Psali jsme: Výcvik v utajení. Hvězdná dráha rozvědčíka Pavla
Spor tak není jen technickou debatou o organizačním uspořádání justice, ale dotýká se samotné podstaty liberální demokracie. Jde o otázku, zda má být soudnictví primárně nástrojem efektivní exekuce vládní politiky, nebo zda má zůstat nezávislou brzdou, která i za cenu politického napětí kontroluje zákonnost kroků exekutivy. V italském kontextu, poznamenaném historickou zkušeností s politizací institucí i s vlivem klientelistických sítí, má tento spor mimořádnou citlivost.
Výsledek referenda proto bude mít význam nejen pro vnitropolitické rozložení sil, ale i pro vnímání Itálie v evropském kontextu. Evropské instituce dlouhodobě sledují vývoj v oblasti právního státu v členských zemích a případné oslabení nezávislosti justice by mohlo vyvolat otázky o souladu reforem s evropskými standardy. Zároveň však Itálie čelí tlaku části veřejnosti, která vnímá současný justiční systém jako pomalý, neefektivní a odtržený od každodenních problémů, což vytváří prostor pro politickou mobilizaci ve prospěch zásadních změn.
Celý konflikt tak představuje koncentrovaný obraz širší krize důvěry mezi institucemi moderního státu. Není to jen spor o konkrétní rozsudky či technické parametry reformy, ale střet dvou pojetí moci a odpovědnosti. V tomto smyslu se březnové referendum stává referendem o tom, jakou podobu má mít italský právní stát v následujících letech a jaké místo v něm bude mít nezávislá justice ve vztahu k silné exekutivě.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repero: facebook)
Zdroj: https://www.asiaone.com/world/tensions-mount-between-italys-government-and-courts-ahead-justice-referendum
