Rozhovor zveřejněný serverem Parlamentní listy se věnuje období konce osmdesátých let a začátku devadesátých let, kdy dnešní prezident Petr Pavel absolvoval specializovaný kurz D-2 při Zpravodajském institutu. Vojenský historik Jiří Fidler v něm popisuje charakter tohoto studia i jeho místo v systému tehdejší Československé lidové armády.
Podle historika nešlo o běžné doplňující vzdělávání důstojníků, ale o přípravu určenou pro konkrétní oblast vojenského zpravodajství. Kurz měl jasně vymezený účel a směřoval k osvojení postupů, které byly spojeny s činností rozvědky a s působením v utajení. Fidler připomíná, že tato příprava byla součástí širší struktury armádního vzdělávacího systému, který vytipované důstojníky směroval k úkolům vyžadujícím zvláštní odborné schopnosti.
Rozhovor se zároveň vrací k otázce, jak se Pavel do tohoto studia dostal a jak byl jeho profesní vývoj v té době vnímán. Historik zdůrazňuje, že kariérní postup nelze posuzovat izolovaně, ale je třeba jej chápat v kontextu tehdejší personální praxe armády. Ta podle něj pracovala s dlouhodobým výběrem a přípravou lidí pro konkrétní specializace.
Fidler v této souvislosti vysvětluje, že výuka se zaměřovala mimo jiné na práci s takzvanou legendou, tedy s krycí identitou, která měla umožnit působení v prostředí, kde bylo nutné vystupovat pod jiným profilem. Podle něj šlo o standardní součást zpravodajské přípravy, nikoli o nahodilý prvek. Kurz byl koncipován tak, aby absolventi dokázali tyto postupy využívat v praxi a orientovali se v metodách získávání a vyhodnocování informací.
Historik také upozorňuje, že veřejná debata o Pavlově minulosti bývá podle něj zjednodušená a často opomíjí právě institucionální rámec tehdejšího systému. Dokumenty, z nichž vychází, podle jeho slov ukazují konkrétní podobu studia i způsob hodnocení účastníků, což umožňuje nahlížet na celou záležitost detailněji než jen prostřednictvím stručných životopisných údajů.
Rozhovor připomíná i to, že obraz Pavlovy kariéry se v průběhu let proměňoval s tím, jak se postupně objevovaly další archivní materiály a jak se o nich začalo veřejně diskutovat. Fidler uvádí, že některé informace byly zpřesňovány až s odstupem času, kdy se otevřely nové prameny a kdy už část tehdejších aktérů nebyla mezi živými.
Téma podle něj vyvolává rozdílné interpretace mezi historiky, protože hodnocení podobných kariérních kroků závisí na způsobu čtení dochovaných dokumentů i na znalosti dobového prostředí. Právě střet různých výkladů je důvodem, proč se otázka Pavlova působení ve zpravodajské přípravě opakovaně vrací do veřejného prostoru.
Rozhovor tak přináší pohled na fungování vojenského školství a specializované přípravy důstojníků v závěrečné fázi komunistického režimu. Připomíná, že šlo o pevně organizovaný systém s vlastními pravidly, který měl zajistit odborné zázemí pro činnost armádní rozvědky v tehdejších podmínkách.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: natonews)
