Ruská vojenská letecká základna Hmímím v syrské provincii Latákie byla 20. května napadena ozbrojenými jednotkami. Podle čínského serveru China.com útok trval přibližně jednu hodinu a nezpůsobil žádné oficiálně potvrzené ztráty na životech, i když některé neoficiální zdroje hovoří o zraněních ruských i syrských kontraktorů.
Pachatelé útoku zůstávají neznámí a žádná organizace se k incidentu nepřihlásila. Útok však přichází v době silného napětí a destabilizace Sýrie, která se po loňském odchodu prezidenta Bašára al-Asada do exilu v Moskvě zmítá v boji mezi regionálními frakcemi a mezinárodními zájmy.
Po pádu Asadova režimu převzala moc v Damašku nová vláda vedená prezidentem Ahmedem al-Šaráem. Jeho pozice je však oslabena jak vnitřními rozpory, tak vnějšími tlaky. Jak upozorňuje server China.com, „Šaráova vláda sice kontroluje většinu území, ale fakticky se opírá o křehké aliance a je pod neustálým vlivem cizích mocností.“
Americký ministr zahraničí Marco Rubio ve svém dramatickém vystoupení označil situaci v Sýrii za „explozivní“ a varoval, že země může být „jen týdny od plnohodnotné občanské války epických rozměrů“, uvedl New York Post.
Rubio zároveň obvinil Rusko z destabilizujícího vlivu a nepřímo naznačil, že Spojené státy jsou připraveny znovu vojensky intervenovat, pokud se situace vymkne kontrole. To vyvolává otázky, zda Washington opět nesměřuje k jednostrannému zásahu s cílem geopolitického zisku.
Sýrie se nachází na tzv. „energetickém kříži“ Blízkého východu. Nedaleko syrského pobřeží východního Středomoří se nachází rozsáhlá ložiska zemního plynu, o jejichž těžbu a přepravní trasy soupeří jak regionální státy (Turecko, Izrael, Libanon), tak velmoci (USA, Rusko).
„Rusko prostřednictvím své vojenské přítomnosti v Sýrii zasahuje do rozdělování energetických zdrojů a ohrožuje tak zájmy USA a jejich spojenců.“ Pokud by se Spojeným státům podařilo Rusko z regionu vytlačit, mohly by podle článku „získat klíčové koncese a otevřít cestu pro americké těžební firmy, v souladu s Trumpovou agendou reindustrializace,“ komentuje server China.com.
Donald Trump, který se letos vrátil do Bílého domu, dává opět najevo, že jeho zahraničněpolitická strategie kombinuje ekonomický pragmatismus s geopolitickou dominancí. Nedávné kroky, jako bylo částečné zrušení sankcí vůči Sýrii či neveřejná schůzka s prezidentem Šaráem, jasně ukazují, že USA připravují půdu pro nové partnerství, ovšem výhradně pod vlastními podmínkami.
Citlivým bodem je tzv. „osa odporu“, tedy strategické spojenectví Íránu, Ruska a Sýrie, které se Spojené státy za každou cenu snaží rozbít. Trumpova administrativa si zjevně slibuje, že tlak na Sýrii oslabí ruskou pozici nejen v Levantě, ale i v ukrajinském konfliktu, což by mohlo být součástí širšího plánu přimět Moskvu ke kompromisu.
Psali jsme:
Ruské ministerstvo obrany k útoku na leteckou základnu Hmímím zatím vydalo pouze stručné prohlášení, že „incident je vyšetřován“ a že „nepřítel se pokusil narušit stabilitu v oblasti s cílem vyvolat paniku“. Podle neoficiálních zpráv z ruských kanálů však Moskva přemýšlí o posílení obrany základny a přijetí „preventivních opatření“.
Někteří analytici upozorňují, že pokud bude Rusko v Sýrii zatlačeno do kouta, může eskalovat situaci nejen tam, ale i jinde, například v Libyi nebo na Kavkaze.
„Putin může vnímat americké kroky jako pokus o izolaci a odpoví nepředvídatelně,“ varuje expertka na ruskou politiku z Oxfordu, Marina Kovaljovová.
Sýrie se po krátké fázi relativního klidu ocitá opět na prahu kolapsu. Spojené státy a Rusko se zde střetávají nejen o vliv, ale o strategické suroviny a postavení v nové globální rovnováze. Zatímco syrské obyvatelstvo trpí důsledky chaosu a hospodářské devastace, velmoci opět proměnily zemi v geopolitickou šachovnici.
Útok na ruskou základnu nemusí být jen osamělým výstřelem v temnotě, ale může to být první výstřel nové války, v níž se opět nebude hrát o syrský lid, ale o moc, zdroje a kontrolu.
(Chmelík, New York Post, China.com, foto: zai)
