V české pravici se něco láme. Neříkají to anonymní „zdroje z regionů“, ale muži, kteří u zrodu ODS stáli nebo ji formovali v jejích klíčových letech. Zakladatel Václav Klaus, spoluzakladatel Petr Havlík i někdejší místopředseda Miroslav Macek dlouhodobě varovali před „pádem“ občanských demokratů, vyčpěním ideové nabídky a ztrátou autenticity předsedy Petra Fialy. Jejich kritika není jen nostalgickým brbláním, ale odráží širší debatu o tom, zda ODS stále plní roli pravicové kotvy české politiky.
Kdo chce slyšet „originál“, ať si pustí čerstvý rozhovor bývalého premiéra Mirka Topolánka pro Echo Prime Time. Tam padla věta, která zapadá do širší diagnózy: „Největším soupeřem koalice Spolu ve volbách není hnutí ANO, ale STAN.“ A dodal, že pozvání předsedy STAN Víta Rakušana na „pivo“ s Petrem Fialou považuje za provokaci a varování, protože Starostové odebírají Spolu hlasy v jeho tradičním voličském prostoru. „To je chyba,“ řekl Topolánek.
Ještě ostřejší kalibr přichází od zakladatelů. Václav Klaus v rozhovoru pro Lidovky.cz po evropských volbách prohlásil: „Divím se, že Fiala dokáže spát,“ a výslovně mluvil o „neuvěřitelném pádu“ ODS. Připomněl kontrast devíti europoslanců v roce 2004 a pouhých tří v roce 2024. Je fér dodat, že ODS měla v mezidobí i slabší výsledky (v roce 2009 a 2014 získala jen dva mandáty), takže jde o dlouhodobý trend, ne náhlý propad. Klaus ale kritizoval i ztrátu identity.
„ODS by měla hodně zpytovat svědomí, pokud by ovšem ještě byla ODS,“ napsal exprezident.
Petr Havlík, který ODS v devadesátých letech pomáhal zakládat a podílel se na kampaních, mluví ještě otevřeněji. „Pokud se ze ctihodného profesora stane politický klaun, je to smutek,“ říká o Petru Fialovi. Dodával, že ODS „nedokáže přesvědčit své kmenové voliče ani oslovit nerozhodnuté“ a že působí spíš jako projekt úzké skupiny, než jako instituce s pevným zázemím. Jeho slova o „ztrátě genetického kódu“ vystihovala obavu, že ODS odcizila své tradiční voliče.
Miroslav Macek, výrazná postava prvních let ODS a dlouholetý místopředseda, zemřel v roce 2024. Za svého života si však na svém blogu „Viditelný Macek“ neodpouštěl jedovaté glosy. K novoročním projevům Petra Fialy třeba poznamenal: „Škoda, že premiér Fiala nezestručnil svůj projev na jeden jediný slib - ‚Pokoj lidem dobré vůle! Ano, dáme vám konečně pokoj!‘“ A vládní kroky komentoval ironicky: „Zlevňují léky“ tím, že je přesouvají do vyšší sazby DPH. Nešlo o akademickou debatu, ale o šťouchy od člověka, který kdysi dokázal pravicová témata prodat a jehož texty měly mezi čtenáři stále ohlas.
Spojení těchto tří proudů, tedy Klausovy zakladatelské autority, Havlíkovy otevřené kritiky a Mackovy ironie, pak vytváří varování, které není snadné přejít. Koalice Spolu sice přinesla ODS vítězství v parlamentních volbách 2021 a stále drží silnou pozici v Senátu i na komunální úrovni, ale zároveň stírá hranice, které dříve značku jasně odlišovaly. Symbolicky to vidíme i na barvách. ODS byla od počátku „modrou stranou“. Modrá se v české politice stala synonymem pravicové orientace a kontrastem k oranžové barvě ČSSD či zelené barvě ekologických stran. Dnes se ovšem vizuální identita ODS rozplývá v koaličním mixu barev partnerů ze Spolu. Pokud se z jasně modré stane neurčitá směs, těžko lze čekat, že si voliči zachovají jasno i v obsahu.
Klausovo „devět ku třem“ bolí, i když trend je složitější. Jinými slovy značka, která bývala magnetem, se změnila v logotyp na koaličním billboardu. A když lídr „žije spíše ve Spolu než v ODS“, logotyp nahrazuje identitu. To je přesně to, co Havlík nazývá „vydechlou politikou“.
Aby to nebylo jen o kritice, nabízeli otcové-zakladatelé i nepřímou radu: vraťte ODS jasný důvod existence. Topolánkův verdikt o STAN připomínal, že pokud partner ukusuje stejné voliče, nevzniká synergie, ale eroze. Havlík zdůrazňoval, že lídr musí přesvědčovat výsledkem, nikoli stylizací. A Klaus dodával, že bez zpytování svědomí už ODS nebude ODS.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
